Francesco Bruno pod modrou oblohou…

zvuk
95
obal
90
hudba
80
88

Košický label Hevhetia získal do svého portfolia další skvělý evropský úlovek! Italský jazzový kytarista FRANCESCO BRUNO zde vydal svoje nové, celkově již desáté sólové album. A to se svým kvartetem a dvěma hvězdnými hosty navíc. Dostalo lyrický titul „Blue Sky Above the Dreamers“…

Od sedmdesátých let do dneška urazil Francesco Bruno dlouhou hudební cestu. V roce 1974 začal svoji kariéru v jazz-rockové kapele Kaleidon, později v souboru bubeníka Tonyho Esposita. Zde po různých světových festivalech zažil nesmírně dobrodružné hraní třeba s Donem Cherrym, Gato Barbierim, Eumirem Deodato či Brianem Augerem. Velkou část osmdesátých let strávil s folkovou zpěvačkou Teresou De Sio. V roce 1987 natočil prvné sólové album („Interface“). Při následném tour předskakoval Alanu Holdsworthovi a Stanleymu Clarkovi. V letech 1995-96 vystupoval s legendárním písničkářem Richiem Havensem, dokonce vydali společné album „El Lugar“ na slavné britské značce Prestige. Poté se stává jedním z nejvytíženějších instrumentalistů na domácí jazzové scéně. V roce 2014 vydal se svým 4tetem výtečné album „Witam“, na kterém hostují pianista Makoto Kuriya, saxofonista Sylwester Ostrowski a trumpetista Piotr Wojtasik. Ostatně v Polsku hraje často. A odtud pak logicky vedla cesta k vydavatelství Hevhetia…

Novinku natočil Francesco Bruno 4tet taktéž v nesmírně silné sestavě. Vedle lídra kvarteto tvoří pianista Pierpaolo Principato; ten s Brunem hraje již od roku 1988 (jinak je znám mimo jiné spoluprací s norskou zpěvačkou Ninou Jori Pedersen). Dále kontrabasista Luca Bulgarelli (mj. Philip Catherine, Rick Margitza, Bob Mintzer, John Abercrombie…) a bubeník Marco Rovinelli, jenž účinkuje již na čtvrtém Brunově albu. Ve dvou skladbách hostuje trumpetista Aldo Bassi (Rick Margitza, Alessandro Bravo, Metal Jazz Trio), v jedné pak saxofonista Javier Girotto, našinci známý spoluprací s Pigeon Saxophone Quartetem.

Album přináší osm Brunových kompozic, jež vycházejí z moderně pojaté bopové tradice, ovšem s nesmírně silným melodickým nábojem. Výrazná témata jsou největším plusem této desky, samozřejmě vedle instrumentálních výkonů. Kytarista perfektně frázuje, melodii rozvíjí a zahušťuje, v leččems připomíná Johna Abercrombieho. Pianista výtečně doprovází a v posledních třech skladbách získává také hodně prostoru jako sólista. Rytmika je spolehlivá, flexibilní, dynamická i citlivá; čekal bych jen více sólových partů obou aktérů, jež dokáží jazzovou svižnůstku i baladu občerstvit…

Trumpetista Bassi umocňuje bopovou svěžest a svižnost v úvodním hutnění v „Tales From the Global City“ a vzkypění v „Highway For Debeb“. Saxofonista Girotto svojí sopránkou protkává a sólovým chorusem vyšperkuje melodicky eruptivní „Common Roads“; zde také exceluje bubeník. Samozřejmě ale kraluje kytarista Bruno, jenž dokáže vdechnout středomořskou pohodu lyrickému kusu „Esperando El Dia“ či sugestivně vygradovat jímavou baladu „New Heart Waltz“. V dalších skladbách mu pak mocně vypomáhá pianista Principato. Ať už je to v titulní „Blue Sky Above the Dreamers“, byť tady je tok víceméně předvídatelný, či ve strhující svižnůstce „Southern Milonga“ a v závěrečné baladě „Missing Colors“…