Jejich debut, který definoval originální uchopení moravské lidové hudby názvem Postfolklor, byl před třemi a půl lety vskutku zjevením. Brněnské trio PONK pak pokračovalo v krasojízdě nejen po vlastech českých, moravských a slezských, ale v létě 2016 dokonce zavítalo jako jediná kapela ze střední Evropy a v historii teprve třetí česko-moravský zástupce na prestižní přehlídku world-music Womex, a to do Santiaga de Compostela! Ale na druhé album jsme si museli počkat až do 21.prosince 2018. Zove se „Diedina“ a kapela si na něj peníze sehnala sama crowdfundingovým způsobem, aby nakonec vyšlo na značce Skywards Music. A je plné překvapení!
První, co zaujme, je originální obal, dílo grafičky Petry Pohlové; netradiční digipack je uvnitř doplněn papírovým modelem vesnice s postavami a výjevy spjatými s texty písní. Ty vznikly prostřednictvím fotografií původních ručních výšivek vyrobených speciálně pro toto album moravskými lidovými výšivkářkami.
Ovšem největší překvapení skrývá hudební stránka alba. Trio zvolilo zcela odlišný přístup k onomu postfolkloru. S výjimkou jediné písně je celý repertoár autorský, kolekci 13 písní spojuje koncepční záměr a lidová hudba je tu rozpuštěna již zcela. Navíc zde najdete hostující muzikanty vskutku nečekané. Další překvapení přišlo těsně po natočení alba – na albu se ještě podílel Jakub Nožička (kontrabas, el.bass), ale poté Ponk opustil. V současnosti je na jeho postu potvrzen Pavel Rajmic, někdejší člen brněnské folkové kapely Cymbelín. Cimbalista Eduard Tomaštík a houslista, violista a zpěvák Michal Kristýnek samozřejmě zůstávají. Instrumentální paletu na novince doplňují v některých skladbách třeba Kolib se samply (vlastním jménem Libor Koutník, jenž se pohybuje napříč žánry), folklorista Antonín Bogar s houslemi, jazzový kontrabasista Rastislav Uhrík a smyčcové kvarteto…
Tématem alba je současná vesnice, a vezměte jed na to, že se nejedná rozhodně o skanzen. Vesnice je tady dokonce odrazem města, nejen jeho protipólem. Protože hrdiny nových písní jsou dnešní vesničané, městem zasažení, zachovávající jen ty tradice, které jim vyhovují, a jež vlastně už přestaly tradicemi být. To vše je pragnantně vyjádřeno kombinací kvazi-folklóru, lidového nářečí a současnými hudebními trendy od jazzu po rockové výboje; a to všechno skrzevá akustické nástroje. Doplněné ovšem sem tam samply, které nemají pouze roli zprostředkování autentického prostředí.
Po syrovém „Intro“ se do vašich uší zaříznou ostrohranné rockové fráze písně „Slépka“. Společně se zpěvem evokují dokonce onu jedinečnou brněnskou alternativu. Uslyšíte tady nefalšovaně rockový cimbál, stejně tak řezavé a řeřavé housle, jež zvuk vyhrocují nejvíce. Následující „Rurál“ je podivuhodnou směsicí folklórní ozvěny, art-rocku a posléze funku s vokály jak vystříženými ze space-folku konce 60.let. Lidovka „Moja žena“ je pro změnu psychedelicky zabarvena. První vrchol alba přichází ovšem s „Farářem“; smyčcové kvarteto plus výbušný kontrabas plus vokální orgie plus spodní proud tvořený kontrapunkticky vedenými minimalistickými figurami, a tak zahuštěný, že to plodí šmrnc zcela planetární! A hned po něm „Babické zvony“, jímavě smutné a zároveň naléhavé, podtržené geniálně spleteným předivem cimbálu a cemballa (!), obé v rukou Tomaštíkových. Po dušených houslích a dupáku v miniatuře „Praeludium“ přichází titulní track o pocitech venkovana ve městě a jeho stesku po vesnici, vesměs ale materiálním, utvzeném chytlavě výrazným rockovým riffem. V písni „Dycky dobré“ s parádní basovou linkou, obalenou dark-popovým hávem s ambientním samplem, se skrývá motto celého alba v parafrázi biblického citátu z Jana: „Moja dědina néni z tohoto světa.“ Ironie? Ale proč mám tedy z této sentence zlověstné mrazení? Za „Děvčicu z dědiny“ by se nemusela stydět ani Metallica; vypjaté vokály navíc doráží hutné sólo houslí a´la Jean-Luc Ponty! V „Jagzamlada“ trio sahá po drsné nové vlně, ovšem s novým, jakoby elektronicky řízným spodkem. Dalším vrcholným počinem je „Chábí“; posluchač může těžko po antré smyčců očekávat tak vyostřený riff, z něhož se vyklube hip-hopový rytmus a rap! Celou píseň prostupují aranžérské finesy, jež vytvářejí sice značně vypjatý, ale zároveň klaunský výraz. Strhující cimbálové sólo zdařilé dílko korunuje. Album zakončuje podivná miniatura „Gdoví“ s éterickými vokály a lyrickou oslavou…kouření?
Kdo ví, s čím přijde Ponk příště!
Ale než se tak stane, ochutnejte jejich „Diedinu“. Chystají se dva křty alba. První je v pražském Jazz Docku 28.února v 19.00, ten brněnský se uskuteční v Music Labu 15.března od 20.00.
