S dvouletou periodicitou vyšla na značce Hevhetia tři alba, jež natočilo OTTO HEJNIC TRIO. A po dvou letech od desky „Lights“ spatřilo světlo světa na témže labelu album čtvrté, nazvané „BeautieS“. A jelikož se v diskografii tohoto česko-slovenského tria střídají kolekce autorských skladeb s úpravami převzatého repertoáru, je novinka ve znamení osobitých pojetí standardů. V tomto případě jde z velké části o filmové melodie; společným jmenovatelem všech skladeb je ovšem jejich krása. Zároveň se v titulu též skrývá výraz song. Autorem prvních aranží je především lídr, bubeník Otto Hejnic, ale pak se na výsledném hávu podíleli rovnou měrou také kontrabasista Josef Fečo a pianista Ondrej Krajňák. Grafika alba je nápaditá (Lenka Šenková), byť cover je minimalistický; uvnitř je foto tria (Barka Fabiánová) obklopeno miniportréty autorů skladeb. Mezi nimi Charlie Chaplin, Angelo Badalamenti, Jimmy Giuffre či Michel Legrand.
Více než osmapadesátiminutové CD obsahuje devět tracků. Navýsost příjemných, ovšem ani v nejmenším podbízivých; jde o výsostný komorní jazz té nejvyšší kvality. Všichni tři aktéři hrají s citem, s chutí a plným nasazením, aniž by ale sklouzli k laciné líbivosti či naopak prázdnému exhibicionismu. Třeba Krajňák hraje natolik soustředěně a naplno, že při tom ústy vydává jarrettovsky emotivní zvuky, tj. zpívá do svých sól.
„Trochu jsem přemýšlel, jestli to tam nechat,“ vyjádřil se Hejnic, „ale ta jeho sóla jsou brutálně skvělá. A pak, všichni své nahrávky různě čistí a šperkují a tady je slyšet ta pravda. Tak jsme to tam nechali, tu autenticitu.“
A ta nálada, již album navozuje, ta je prostě skvělá! Hned úvodní „Twin Peaks: Laura Palmer“, úchvatný, devítiminutový proces tvorby mysterióznosti a postupně budované naléhavosti, z níž se vzklene klavírní sólo, umocněné kontrabasovými vyhrávkami a houstnoucími bicími. Hlavní motiv „Limelight“ z Chaplinova filmu „Světla ramp“ (1952) je zase nápaditou fúzí zpěvného preludia a latinoamerického koření. Strhující swingovka „Four Brothers“ je interpretována v tom nejzběsilejším tempu, v jakém ji klavírní trio může vůbec zahrát; však tomu muzikanti říkají up tempo a takové skladbě fastovka. Hejnic si tady vystřihne nejen první sólo, ale společně s Fečem vytváří vskutku exceletní rytmiku. Pamatuju si v této souvislosti na tátu, který vždycky tvrdil, že i když je československý, potažmo evropský jazz vynikající, má prostě těžký zadek. Škoda, že už nemůže slyšet dvojici Hejnic a Fečo. Presleyovka (Elvis ale není autorem) „Love Me Tender“ zůstala lyrickou baladou, zprvu křehkou, posléze prošpikovanou emotivním Krajňákovým partem. Skvostným způsobem je uchopen hit Luize Bonfá „Black Orpheus“, ústřední melodie stejnojmenného filmu z roku 1959. Zprvu je zabalena do baladického hávu, ale po dechberoucím kontrabasovém sólu se trio pustí do hard-bopu. Po další lyrické mezihře dojde opět ke gradaci, okořeněné sólem bicích. Příkladem šťavnaté swingovky je bezesporu „You Look Good To Me“ (autor Walter Donaldson, proslavili ji takoví velikáni jazzového piana jako Fats Waller a Oscar Peterson), v níž trio šlape vskutku nebojácně. Nádherně melancholickým odlehčením budiž rozmáchlá filmová melodie „Winnetou II.“, v níž náladový klavír lehounce klouže po výrazném rytmickém riffu. Legrandova skladba „Umbrellas Of Cherbough“ ze slavného francouzského muzikálu téhož jména (1964) dává příležitost Hejnicovu triu vyniknout v Brubeckově stylu, tj. ve west-coastové proměnlivosti melodické, rytmické i dynamické, završené (jak jinak) excelentními sóly. Album uzavírá širokodechá balada „Smile“ z Chaplinova filmu „Moderní doba“ z roku 1936; ševelivé bicí, květnatý zpěv kontrabasu a niterně perlivé, lehounce tekoucí piano…
To už není krásno, to je magično!
Příští rok slaví Otto Hejnic Trio deset let trvání. V šuplíku má lídr již připraveny vlastní skladby, neboť příští deska by měla být zase autorská.
„Tak uvidíme, jestli to natočíme příští rok,“ nechal se slyšet Hejnic, „a nebo dodržíme tradici: deska po dvou letech.“
Já osobně jsem pro narušení tradice!
