Podivuhodný (a podivný) pražský soubor pro volnou improvizaci ZAPOMENUTÝ ORCHESTR ZEMĚ SNIVCŮ oslavil loňské 25.narozeniny koncertem na festivalu Alternativa, pořádaném sdružením Unijazz. Záznam z tohoto vystoupení vydal 11.června label Polí5 na CD a download albu. Jmenuje se prostě „25 let“…
Soubor byl založen v roce 1992 bratry Jaroslavem a Michalem Kořánovými, a to okolo tzv.Orloje snivců, „hodinového hudebního stroje“; nástroje, vzniklého variabilní instalací nalezených kovových objektů, umístěných na polystyrénových rezonátorech. Hraje se na něj většinou bubnováním. Ke Kořánům se posléze přidal pianista Marek Šebelka, a postupně se to rozšiřovalo, až vznikl Zapomenutý orchestr země snivců. Za ono čtvrstoletí si v něm zahrála stovka muzikantů z různých hudebních žánrů a koutů světa. Jeho koncerty bývají často ovlivněny příslušným prostředím, doprovázeny jsou také obrazovou projekcí; rád hraje i k projekcím němých filmů, především expresionistických a surrealistických.
Na albu „25 let“ účinkuje 21 hudebníků. Vedle Jaroslava Kořána (bicí), Michala Kořána (živá elektronika, samply) a Marka Šebelky (Orloj snivců) tady najdeme jména jako Petr Tichý (kontrabas), Josef Jindrák (baskytara, mimochodem šéf Polí5), Jiří Alexa (trubka), Marek Novotný (piano), Michal Hrubý (klarinet), Tomáš Černý (sax), Klára Čížková (flétna), Milli Janatková (vokál), Ágnes Kutas (vokál, housle) či Anna Romanovská (housle).
Více než 63 minut stopáže skrývá jednotlitý proud volné improvizace, rozčleněný na různě dlouhé tracky („Part I. – XXV“), přičemž poslední obsahuje potlesk. Úvod je zprvu křehce ambientní, posléze se vyrojí drúzy elektroakustických zvuků, dětský skřek a horový nádech a´la Vetřelec. V dalších částech se vynoří housle a ženské hlasy, postupně přetavené v proměnlivě emotivní zpěv. Také flétna je místy výrazná a společně s bohatými perkusemi ochucuje tok o ethno-jazzové prvky. Ansámbl zavítá i do psychedelie („Part V.“), samozřejmě bohatě využívá minimalistických figur, výrazných ostinat či dokonce afrických polyrytmů (např.„VIII.“, „X“, „XVI.“, XVIII.“, „XXII.“). Při rozvolněních, balancujících až na hranici se soudobou komorní hudbou aleatorního charakteru, se prodírají dechové nástroje – klarinet, trubka, tenorsax, barytonsax. Občas se dostanou až k free-jazzovému výrazu („IX“), či naopak k lahodně sytým témbrům („XII.“, „XVII.“). V případě ostatních nástrojů nabývají vrchu tu etnické prvky („XI.“), onde jazzová hravost („XIV“), temný nu-jazz („XX.“), ambientní lehkost („XXI.“) a v závěru soudobá vážná hudba.
Poslech takového alba je dobrodružnou cestou kamsi za obzor…až někam tam, kde najdete vše, o čem jen sníte!