Poprvé jsem slyšel klarinetistu Szymona Klimu před třemi lety v projektu „Lutoslawski-Retuned“, a byl jsem unešen. Ke konci loňského roku vydal se souborem Improvision Quartet jedno z nejlepších polských jazzových alb posledních let s všeříkajícím titulem „Free-Folk-Jazz“. Měl jsem pak to štěstí, že jsem mohl nedávno slyšet toto kvarteto na vlastní oči na Hevhetia Showcase v Košicích, kde mne definitivně přesvědčilo o svých výjimečných kvalitách. A opět pod značkou Hevhetia vyšlo letos debutové album další Klimovy sestavy: SZYMON KLIMA QUARTET – „Folwark“…
Moderní polský jazz vždy nabíral z folklórních pramenů plnými hrstmi, ale tak, jak to činí Klima a jeho spoluhráči, to nemá obdoby. Zatímco v případě Improvision Quartet jde o fúzi lidové hudby a free-jazzu, novinka kvarteta pod jeho jménem díky absenci akustického klavíru, ale existencí elektrické kytary, posunuje výraz až někam k tzv.free-rocku. Kontrast mezi mnohdy jemným tónem klarinetu a drsností kytarového zvuku vytváří jedinečné napětí, čímž se zdánlivě paradoxně (elektrika?!) přibližuje syrové životnosti skutečného folklóru…
Album, jež je také graficky vzorně a zároveň vtipně vyvedené, včetně bookletu, natočilo kvarteto v sestavě: Szymon Klima (klarinet), Dariusz Rubinowski (tenorsax), Jakub Mizeracki (el.kytara, ronroco), Adam Kowalewski (kontrabas) a Jakub Marczynski (bicí). Na ploše 47 minut rozehrávají šest mistrovských metamorfóz folklórních témat, v nichž je skryt celý lidský život. Emoce se střídají, proplétají v každé skladbě; lyriku střídá v ostrých střizích až brutální syrovost, avšak vítězí touha a cit. Všechno toto zaútočí na posluchače hned v úvodní, titulní kompozici „Folwark“, jež je sice pouze inspirována folklórem (na rozdíl od ostatních skladeb, jež jsou adaptacemi konkrétních lidových písní), ale nijak nenarušuje filozofii alba, spíše naopak. Je strhujícím antré, jež posluchače naladí, vtáhne a již nepustí. Kvarteto v proměnlivém proudu využilo postupů soudobé vážné hudby, zeppelinovsky hardrockových riffů kytary, také minimalismu, volné improvizace a free-jazzové intenzity. „Zniwa“ (Harvest) je sycena různými polohami lidové lyriky, a to skrze sóla (kytara, klarinet), či dueta klarinetu s kytarou či saxem. Ve skladbě „Cztery Konie Rysie“ (Four Horses Troting) je klus koní přeměněn až v šamanský rytmus, po němž klouže kytara, blues-rockově hraná bottleneckem, dokud nevypukne běsnění dechů a free-rocková rozvolněnost. Ta se poté přetaví v zeppelinovský tah se skvostným kytarovým sólem a v závěru, stále v hlavní roli kytara, přijde ke slovu jazz-rock jako řemen. Naopak v meditativně křehké poloze se kvarteto představí v „Oj, Matulu“ (Oh, Mother); posluchač vydechne, ponoří se do hloubi vlastního nitra. V následující „Od Szabasa“ (nejdelší skladbě alba – 12:38) může v takovém slastném rozpoložení zůstat, vždyť je šábes, sobota, židovský den odpočinku. Andská mandolina ronroco navodí v úvodu tu správnou atmosféru, neboť její zvuk je podobný arabské loutně oud. Přidá se klarinet, jeho tón je vřelý. Prostě pohoda. Při perkusivně hojném sóle bubeníka posluchač znejistí; příliš to začíná houstnout a nabývat na emoční intenzitě. A když vybuchne tenorsax, posluchač je vržen po hlavě do free-jazzu, a když zaburácí kytara, tak rovnou do free-rocku. Přesto v oné zběsilosti zaznívá náznak tanečního veselí, klezmeru. Jako by se této tradiční židovské taneční hudby ujal radikálně černý Art Ensemble Of Chicago. Nebo Sun Ra! Opravdu drtivý závěr… Album doznívá melodicky bohatým duetem kytary a něžného klarinetu „Na Zachód“ (Westward).
Patrně nejúžasnější jazzové album první poloviny roku!
