Již loňské album pianisty a skladatele TOMÁŠE HRUBIŠE „Tlecí doba“ mne nadchlo. Letošní počin pod názvem „Raport“, jež vyšlo opět na labelu Polí5, nasadilo laťku autorské jedinečnosti ještě výše. Zcela se zbavil stínu Filipa Topola, obešel se i bez vokální složky a zdůraznil formální i obsahovou experimentálnost.
Šest klavírních impresí na ploše 31 minut 17 sekund odpovídá skutečné cestě odněkud někam. Podkladem pro ně jsou tedy terénní nahrávky, jež Hrubiš cestou pořídil (lidské hlasy, zvuky MHD, ruch ulice, tikání semaforu atd.). Je zvláštní, že tato cesta je orámována zabouchnutím dveří; došel protagonista vůbec někam, nebo se vrátil zpět k počátku? Každopádně den, kdy album vyšlo (2.září), byl zároveň posledním dnem v jeho studiu, kde mu skončil nájem. Pět skladeb je navíc pojmenováno palindromy (slovy, jež dávají stejný smysl z obou stran), takže shodnost počátku i konce dostává další smysl. Klavír je autorem různě preparován, nahrazuje i perkusivní a drnkací nástroje, jeho výrazivo osciluje mezi Cagem a Nymanem, mezi intuitivní elektroakustickou hudbou a minimalismem. Ten je mnohdy totožný s rytmem kroků. Významnou roli na výsledné podobě Hrubišových kompozic mají studiové úpravy Tomáše Vtípila (mimochodem autor hudby k filmu „Pouta“ z roku 2010), jenž občas vrství minimalistické klavírní plástve a dokáže vytknout před závorku syrovost či naopak až psychedelickou snivost Hrubišova klavíru. Také ve dvou skladbách hostuje se svým syntezátorem, kterým nahrazuje dechy; tady se ozve také harmonium (Hrubiš) a part trubky Martina Kučery (z kapely Listolet). Zahuštěný sound umocňují ještě úderné bicí Petra Fučíka (Pátí na světě). A proč titul alba „Raport“? Kdo byl na vojně, hlavně před rokem 1989, může pocítit nepříjemné chvění v oblasti žaludku. Naštěstí je tomu jinak, jak vysvětluje sám autor: „Existuje ještě jeden význam, a to jako terminus technicus v textilním výtvarnictví pro opakující se tištený nebo tkaný vzor. Na textilce, kde jsem právě učil, se dával návrh a realizace raportu často jako zadání studentům. A když jsem hledal název alba, tak se mi to samo nabídlo. Sám jsem se studenty jejich raporty často konzultoval a pomáhal s realizacemi.“
Album drží pohromadě a tvoří jednolitý otisk jedné půlhodiny života ve městě. Ten se může opakovat stále znovu a znovu, až naplní celý jeden život. Relativně krátký časový úsek je zároveň symbolem umělcova hledání a (ne)nacházení. V úvodním „Part 1 (Gag)“, v němž se rozeznívají klavírní struny, je minimalistický útvar obestřen mysteriózním rouchem. „Part 2 (Madam)“ sytí zprvu preparované piano a ruch ulice, posléze dochází ke vzrušujícím dynamickým proměnám, kdy se zvuk klavíru mění co do barvy, výrazu a intenzity. Třetí část „Pochop“ se z nadýchaného a zpěvného oparu dopracuje díky hostujícím muzikantům k hutnému zvuku a´la Art Zoyd. Čtvrtý part („Ex“) je postaven na kontrastu křehkosti preparovaného klavíru ve výrazném motivu, praskotu a eruptivních vpádů bicích. „Part 5 (Nejen)“ představuje elektroakustickou lahůdku, protkanou nymanovským klavírním minimalismem. Závěrečný „Part 6 (Rotor)“ za účasti všech hostů opět dosahuje elektronické a minimalistické hustoty a strhujícího vyvrcholení, za něž by se nemuseli stydět ani legendární Art Zoyd. Taková evokace je opravdu poklonou, nikoli výtkou; rozhodně nejde o vědomou nápodobu či dokonce plagiátorství, ale o vyjádření neoddiskutovatelné umělecké přesvědčivosti!
A jestliže předchozí Hrubišovo album dostalo ode mne 97%, pak „Raport“ si zaslouží plný počet!
Ostatně, posuďte sami: