Pátí na světě a první u nás!

zvuk
100
obal, booklet
100
hudba
100
kompozice
100
100

Být PÁTÍ NA SVĚTĚ, to je dozajista enormní úspěch! Pojmenovat takto kapelu, když jste přitom první, to je velmi sympatické. Ale teď vážně: v čem je tahle brněnská čtveřice podivných rockerů první? A první když ne ve světě, tak u nás tedy určitě? Na jejich nedávno vydaném albu „Uniori“ znějí totiž písničky, které nemají v našich luzích a hájích pražádné nápodoby! Nezávislý label Polí5 opět prokázal čuch na originální tvůrce. A samozřejmě i odvahu, která je ve spojení s vydáváním nonkonformní hudby nutností…

Opravdu je to jedinečná kolekce desítky unikátních písní! Kapelu vytvořili hudebníci, kteří prošli takovými kapelami brněnské progresivní a undergroundové scény, jako např. Výkřiky břich, Čvachtavý lachtan, Midi Lidi, Furré, Audiofenky či Sledě, živé sledě. Frontman posledně jmenované, kytarista, zpěvák, skladatel a textař Ivan Palacký, který je už od roku 2002 znám spíše jako zvukový imrovizátor s amplifikovaným pletacím strojem Dopleta 160, nejdříve v duu s Tomášem Doležalem (midikontroler EWI Yamaha WX5) generovali motivy budoucích písní v protiatomovém krytu v Brně-Řečkovicích. Poté již s Petrem Fučíkem (el.bicí) a Markétou Lisou (také midikontroler, pro změnu EWI Akai, plus PC) na Palackého chalupě ve Stříbrnicích hudební materii dotvářeli naživo. Touto fúzí folku a elektroniky vznikly svébytné písně, jež autor označil jako folk-tronické. Vytvářeny byly (hudba i texty) formou hry s memy – geny žánrů, to jest vytrháváním signifikantních postupů určitého hudebního žánru, aniž by je ale projekt „Uniori“ jakkoli ironizoval a parodoval. Což, pokud vím, nedělal ani takový génius, jako Frank Zappa…

Hned úvodní „Hologram“ je jako pecka mezi oči, respektive mezi uši. Minimalistický model, elektronické ruchy a rýpání, zvuk akustické kytary a countryový nápěv James Brown mrtev je a jeho tělo tlí/ ale jeho hologram kráčí dál…vás zaručeně dostanou. Následuje „Freedom To Lament“, kde výjimečně není autorem textu Palacký, nýbrž Jennifer Helia de Felice, Američanka, jež žije u nás a absolvovala Ateliér performance na brněnské FaVU. Je to tak trochu dylanovka, má to vzrušující písničkářskou atmosféru, jež se dá těžko popsat. Fungující (a přepestré) spojení elektroniky a akustické kytary sytí píseň „Slow Red Car“, podanou syrovým polorecitativem. Jeden z nejpodivnějších milostných songů, jaký znám, představuje „Rychlá želva“; tady jsou patrny postupy zappovského střihu a umu, přičemž Palacký naléhavě deklamuje, a to anglicky i česky. A přichází absolutní vrchol, tvořený dvěma tracky bezmála sedmiminutovými. Nejdříve „Needs“ s litanickým textem, obalovaným proměnlivou elekro-akustickou masou s chuťově výraznými ingrediencemi jako je acid-folk, drum´n´bass, art-rock a experimentální ambient! Poté na vás Pátí na světě vyvalí krautrock s undergroundovým nábojem a intenzivní hlukovou stěnou, což dohromady účinkuje až hypnoticky a vy uvěříte, že „The Devil Is A Volenteer“. Posluchač se pak může uvolnit při zappovsky hravé písni „My Life As A Demo Version“ s prvky country. V „If This Be A Failure“ pak kapela kříží minimalismus s bluegrassovým vyhrávkami (umocněnými harfovým drnkáním hostující Kateřiny Zachové), neotřelými barvami a´la Sledě, živé sledě a zappovskými postupy. Sedmiminutová psycho-folkovka „Spit It Out!“ vám svým kytarovým riffem a elektronickými malebnostmi zaleze pod kůži, stejně tak závěrečné „Trofeje“ country-newgrass-minimalistickou omáčkou a ve finále sborově zpívaným textem „…opakování se zjevuje/na kraji pelesti/jako matka moudrosti/babička debility!

Podle mého názoru jde o jasného adepta na naše mimojazzové Album roku 2017!