Vokalistka RIDINA AHMEDOVÁ a kontrabasista PETR TICHÝ spolupracují v duu již řadu let, přičemž se na jazzových i jiných pódiích potkávají 20 let, včetně projektu Floex. Skutečně nazrál čas natočit první společné album; zvláště, když v případě Ahmedové by to bylo plných deset let po jejím výtečném debutu „Hlasem“! A stalo, se, zaplaťbůh. Vlastně realizaci CD „HLASkontraBAS“, jež 15.listopadu vyšlo na labelu Polí5, zaplatili fanoušci díky crowdfundingové sbírce na HitHitu. Obsahuje osm autorských písní beze slov a žánrově se pohybují na pomezí jazzu, minimalismu, vážné hudby, soulu i alternativy; sami tvůrci je označují jako průniky našich světů…
Nejde vlastně o duo v pravém slova smyslu, neboť třetím členem je nepostradatelný loopstation, přístroj umožňující nahrávat ve více stopách přes sebe. Hlas i kontrabas byly nahrávány navíc různými mikrofony a v různých vzdálenostech, takže zvuk dosahuje bohaté prostorovosti a plastičnosti. Oba tvůrci ony technické pomůcky využívají ale citlivě a funkčně, nejsou jejich otroky; nemají je ke kompozičním složitostem, ale naopak k umocnění hudebních nápadů ve jménu celkového výrazu. Vzornou práci odvedli také zvukoví mistři studia Sono; mix provedl Pavel Bohatý, mastering Michal Pajdiak.
Každou skladbu zdobí výrazný melodický motiv, riff, aranžérský nápad a kongeniální souhra obou aktérů, včetně složitého kontrapunktického vedení až třinácti hlasů! Petr Tichý má bohaté zkušenosti s doprovodem zpěvaček (Sylvie Krobová, Feng-yün Song, Ivana Fitznerová, Bára Vaculíková, Milli Janatková), ale s Ridinou Ahmedovou je to jiné! Ta není typickou jazzovou zpěvačkou, ale vokalistkou-hlasovou experimentátorkou; její zpěv neobsahuje slova, ale „pouze“ výraz, barvu, emoci, což vyžaduje také zcela jiný styl hry pro spoluhráče-kontrabasistu. Ten nejenže doprovází, ale dotváří celou kompozici, a to dokonce ve větší míře, než je u vokálního jazzu obvyklé…
Většina skladeb vyznává mnohotvárnou lyriku, ale nebojí se ani vypjatějších emocí, ba vášní. Výrazně poetická je hned úvodní track „Vínová“, stejně tak „Bílá“ či „Letní“; jsou syceny pohodovou náladou, životní radostí. Mezi ně jsou vklíněny lyricky tíživé, potažmo jímavé skladby – „Po bouři“, kde kontrabas dociluje až chorálové hutnosti smyčcového kvarteta a hlasy se zde nádherně kontrapunkticky proplétají, „Mustang“, v níž basa hraná smyčcem vytváří dronový podklad a slouží i jako perkusivní nástroj (a´la dusot koně), a závěrečná „Zvonová“ s hymnicky minimalistickým vrstvením všech hlasů. Třetí polohou jsou riffovitě svižné kusy, jako jinak neobyčejně zpěvný „Life continues“ a hned po něm „Černým lesem“, vyznívající až zlověstně, střídající bezmála rockový tah se zvukomalebným zvolněním, a následně patřičně vygradovaný…
Mimořádně zdařilé album si můžete poslechnout zde: