Gera Bertolone otevřela z Paříže svou sicilskou náruč

Nedávno jsem se zde (v souvislosti s novým albem tria Jitky Šuranské) konstatoval, že současné pojetí folklóru ženami je podle mne poněkud problematické. To není ale případ skandinávských, irských, španělských, portugalských, řeckých či italských folkloristek. Právě mezi italskými interpretkami v současné době vyniká GERA BERTOLONE, jež před časem vydala díky nejznámějšímu itaskému nezávislému labelu Seahorse Recordings debutové album s všeříkajícím titulem „La Sicilienne“.

Na prvním samostatném albu této zpěvačky znějí samozřejmě tradiční sicilské písně, jež Bertolone objevuje; je přirovnávána dokonce k archeologům, neboť tyto písně jsou opravdu starobylé a ona je doslova vyhrabává ze země. Ale na venkově se ještě zachovaly, protože jsou považovány za srdce a duši tohoto jihoitaského regionu, spalovaného sluncem a rozpálenými skalisky. Jsou v nich zakódovány příběhy lásky, zrady, dřiny, stesku, utrpení, naděje, bídy, vášně; prozařují, projasňují životy hrdých Siciliánů. Tyto písně vyjadřují autenticitu Sicílie, nikoli mafiáni. Zároveň svým albem vzdala Bertolone hold sicilské pěvecké ikoně Rose Balistreri, jejíž melancholický chraplavý hlas se stal pro interpretaci lidových písní určující. Tato zpěvačka bohužel zemřela ve věku pouhých 63 let v roce 1990…

Gera Bertolone se narodila v jedné středověké vesničce v srdci Sicílie. Od 7 let zpívala a hrála na klarinet. Poté studovala v Palermu muzikologii, v roce 2009 se odstěhovala do Paříže, kde ve studiu pokračovala. Již v té době s ní spolupracoval houslista Rares Morarescu, který ji poznal v Itálii, kam se přestěhoval ve 25 letech z Bukurešti, kde studoval hudbu. V roce 2004 byl dokonce vyhlášen Hudebníkem roku za umělecký přínos pro sicilský region a sicilskou komunitu vůbec. Bertolone založila v Paříži hudební agenturu Sonora Management, kde sdružuje hudebníky, kteří přišli do Francie z jiných zemí. Ta disponuje též nahrávacím studiem, takže produkuje alba těmto umělcům, včetně Moraresca (viz. http://www.sonoramanagement.com/). Ten se etabloval na francouzské scéně především jako jazzový houslista. Ovšem na albu se sicilskými písněmi hraje též na kytaru a mandolínu.

Album „La Sicilienne“ přináší na ploše necelých 38 minut vydatnou kolekci 11 písní plus bonus v podobě druhé verze „Vitti Du´Rosi“. První uchopení je táhlé, teskné, druhé je vášnivější a svižnější. Naplno dokazuje schopnost zpěvačky proniknout do duše lidové písně různými způsoby, a pokaždé je přesvědčivá. Její zpěv je místy lehce zastřený, onde nakřáplý, jinde průzračný, milostný, tesklivý, baladický, jímavý či rozverný. Většina písní je pomalých či pomalejších, v těch rychlejších převažuje tanečnost a také swing, a to díky šťavnatému muzicírování Moraresca. Hned úvodní track „A Virrimedda“ je strhující kombinací svižného swingu se zpěvem, jenž je prosluněný i ostrohranný stejně jako sicilská krajina. Skotačivou lidovou tanečností hýří třeba píseň „Aquila Chi d´Argentu Porti l´Ali“, jejíž tempo určují kytara a mandolína, a to bez houslí. V závěrečné „Si Fussi Pisci“ zazní i zpěvaččin podmanivý klarinet.

Podmanivý stejně jako celé tohle sicilské album…