Vydavatelství Budapešťského hudebního centra (BMC Records) úspěšně supluje tradiční maďarské labely, jež v současné době zcela rezignovaly na soudobou hudbu a moderní jazz. Nedávno tu vydalo profilové album maďarské trio neobvyklého názvu: 1705. Album s titulem „ZONE“ patří podle mého názoru k největším letošním překvapením v jazzové Evropě.
Ono by to nemělo být zase takové překvapení, ale přiznám se, že lídra tria, pianistu Zsolta Kalteneckera jsem dosud neznal; přitom je tento pětačtyřicetiletý muzikant nejrespektovanějším pianistou i mimo hranice Maďarska. Album „Songs From the 20th Century“, které se stalo Maďarskou jazzovou deskou roku 1999 (protagonistovi bylo tehdy 19 let!) vyšlo také v Japonsku a způsobilo senzaci; následovalo pak velké turné po této evropské hudbě zaslíbené zemi. Kaltenecker na podzim 1996 absolvoval studium jazzové klavírní hry v New Yorku, kde byl jeho pedagogem slovutný Jaki Byard. První autorské album pod svým jménem vydal již v 16 letech! Trio 1705 založil v roce 2010, ale s oběma spoluhráči hrával v různých sestavách již od devadesátých let. Název kapely se vztahuje k historickému klávesovému nástroji z roku 1705, na který si pianista před časem zahrál právě „Zone“, titulní skladbu alba tria. Také jeho zbývající členové jsou již renomovanými instrumentalisty. Kontrabasista (a baskytarista) Béla Piri (též roč.70) studoval v letech 1996-97 postgraduál na Western Washington University. Magisterský titul v oboru kontrabas získal v roce 2006 na Brisbane Griffith University; v Austrálii pobyl celkem 15 let, do Maďarska se vrátil v březnu 2011. Bubeník a perkusista András Dés je o osm let mladší, studoval hru na perkusivní nástroje Jížní Ameriky a Blízkého východu. Hrál sefardskou, balkánskou i keltskou hudbu, než zakotvil definitivně v jazzu. V roce 2005 absolvoval Hudební akademii Ference Liszta v Budapešti.
Autorem repertoáru alba „Zone“ (až na jedinou výjimku) je Zsolt Kaltenecker. Předobrazem zvuku jeho 1705 byla zprvu tria Avishaie Cohena a Brada Mehldaua, poté E.S.T.
„Když jsem poprvé slyšel Esbjörna Svenssona, zjistil jsem, že hraju podobně jako on, aniž bych ho jakkoli kopíroval,“ řekl v jednom rozhovoru. „Jde o stejnou náladu hudby, styl komponování a způsob prezentace. Nyní, kdy se jeho životní dílo tragicky uzavřelo, je považováno za završené. Ale já se snažím pokračovat v tomto jeho duchu, obohatit ho novými barvami.“
Hodinovou stopáž vyplňuje deset skladeb, které Kalteneckerova slova beze zbytku potvrzují.
CD otevírá „Nocturne Revisited“ s bachovským staccatem v úvodu a lisztovskou dramatičností dynamicky i výrazově proměnlivého triového toku; piano mistrně rozvíjí téma, kontrabas s bicími vytvářejí velmi husté předivo místy až rockového drajvu, dokonce i hutného trance rytmu! Titulní skladba „Zone“ je postavena na střídavě elektrickém i akustickém zvuku piana a bezmála drum´n´bassovém rytmickém spodku tvrdých bicích a baskytary. Ovšem chytlavá melodie se nijak neztrácí a vše ústí do solidního jazz-rocku. V tomto duchu začíná též následující (a Désova) skladba „Spring Dance“, jež se posléze přeleje do akustického zvuku a gradace ve stylu minimalismu se sólovým partem orientálních perkusí. „Waiting For the Sun“ odstartuje živelný kontrabasový riff, po němž se pustí na psychedelický výlet elektrické piano, evokující zvuk Manzarekových kláves v The Doors (k nim se pravděpodobně váže i titul skladby). Naopak šestiminutovku „21“ notně sytí folklórní melodika na silných elektrifikovaných, nu-jazzových základech. Klavírní part přejde v lisztovské preludium, poté vybuchnou v sóle perkuse i bicí. Lyrickou protiváhou budiž „Closing Hour“ s výrazným melodickým motivem a baladickým kontrabasovým sólem. Minimalistická klavírní ostinata a narockovělé rytmické riffy odpalují skladbu „Vortex“ do hájemství minimal-fusion. Mezi zbraněmi tria nechybí ani pořádné funky, což dokazuje více než sedmiminutová „Time Flies“, kde se zaskví v sóle také bicí. Skladba „New Year“ se hodně blíží zvuku tria Avishae Cohena, včetně výrazných rytmických groovů a klenuté melodie. Album vrcholí výtečnou poctou Esbjörnu Svenssonovi – „Between Spaces“ má podobný drajv, tah, gradaci i drtivé finále!
