Analogově elektronická myš z hudebního podzemí

Analogově elektronická myš z hudebního podzemí

zvuk
100
obal
90
hudba
95
95

Novoborská kapela B4, pyšnící se třeba cenou Vinyla 2011 za album „Didaktik Nation Legendary Rock“, vydala nedávno nový titul „DIE MITTERNACHTSMAUS“ (The Plastic People Of the Universe Tribute), opět díky nonkonformnímu vydavatelství Polí5. Jak název napovídá, jde o předělávky známých skladeb české undergroundové legendy ve stylu německého krautrocku (jak už napověděly předchozí čtyři desky); tudíž na půdorysu devíti Hlavsových skladeb ožívá duch kapel jako Kraftwerk, Faust, Can, Neu!

Osmačtyřicetiminutové album (v názvu jde vlastně o slavnou morgensternovskou „Půlnoční myš“) bylo tentokrát natočeno zcela za použití analogových syntezátorů a historické elektroniky, takže i výtečný bubeník Leoš Kropáček hraje třeba na obskurní Dynacord Percuter, elektronické bicí z roku 1984. O řadu dalších předpotopních syntetických nástrojů se dělí ještě tito severočeští zvukoborci: David Freudl, Michal Zbořil a Tomáš Procházka (ten cedí přes elektroniku i svůj zpěv). Spojení undergroundového civilismu s elektronicky psychedelickým odérem pekelné jízdy po radioaktivitou infikovaném autobahnu umocňují do tvrdé němčiny přetvořené texty Egona Bondyho (překlady spáchal divadelník René Levínský) a titulním Morgensternem, naopak vráceným zpět do originálu.

tomáš procházkaTento projekt měla BéČtyrka v hlavě už dlouho. Koneckonců sám autor Mejla Hlavsa oblékal Plastiky do elektronického hávu, když v druhé polovině devadesátých let působil v projektu Fiction či s Janem Vozárym. Jenže tady to znělo spíše jako něco mezi New Order a Depeche Mode. Novinka B4 jde mnohem dál, respektive hlouběji; krautrock a Plastic People Of the Universe koneckonců koexistovaly spolu, i když o sobě pravděpodobně nevěděly. Ale kdo ví… každopádně je B4 nyní sfúzovala, neboť odhalila společné rysy, byť neočekávané. A tento postmoderní způsob nakonec ideově vrací rockovou hudbu překvapivě až do hájemství futurismu, umělecké avantgardy oslavující technický pokrok a zavrhující vše předešlé. Ovšem to by nebyla B4, aby do svých smělých adaptací nenabalila další inspirace, a tím futurismus v zásadě položila na lopatky (což je dobře, neboť vím, že chlapci jsou zapřisáhlí pacifisté; na rozdíl od futuristů, kteří oslavovali válku jako nositelku pokroku)!

Ale teď opravdu vážně: „Die Mitternachtsmaus“ je v našich luzích a hájích opravdu jedinečné album! A nepopsatelné. Musím si vzít na pomoc další jména, abych hudbu B4 přiblížil. Ovšem nutno dodat, že nevykrádají, a to ani omylem! Jde prostě o archetypálně uchopenou hudbu napříč historií elektronické hudby a záleží jen na posluchači, zda zapomene na výrazy jako moderní, současné a podobně abstraktní (a naprosto lživé) pojmy; tady jde o hudební paměť, jakési hudební memy. A tak si na půdorysu Mejlových basových linek vybavíme Kraftwerk (titulní skladba), necháme se vtáhnout do hypnotického, hlukově zdrsněného i syntetickými smyčci ovoněného rytmického toku a´la Art Of Noise, („Junge mädels“, „Zwanzig“), převálcuje nás minimalisticky přímočará, hypnoticky všežravá materie s různorodými zvukovými ostny, jakou jsme slýchávali z desek britských Cabaret Voltaire („Magische nacht“), uslyšíte třeba i Laibach šmrncnuté The Residents („Elegie“), dokonce bachovskou fugu syntezátorového praještěra Waltera Carlose a posléze syntetické barvy z palety japonského analogového čaroděje Tomity (obvzláště vydařená „Francovka“, „Niemand“), psychedelicky zabarvený minimalismus a omamně snové barvy z rodu Velvet Underground („Ja, ja, so schön schläfst du hier“). Poslední dvě skladby, „Spofa Blues“ a bonus v podobě miniatury „Metro Goldwyn Mayer“, vytvářejí paralelu mezi syrovostí a ulítlostí v sousedství líbivých podmaleb a zneklidňujícího bušení a konečností způsobené drcením zvuku a jeho následným rozpadem… že by B4 měla nakročeno k ještě nekompromisnějšímu noise? Rád se nechám překvapit…

Album je možno vyslechnout zde:

http://poli5.bandcamp.com/album/die-mitternachtmaus-plastic-people-of-the-universe-tribute