Michael Wollny Trio v živém světě jazzových snů
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.8Průměrné skóre

Albem roku 2014 se podle kritiků britského časopisu Jazzwise stalo album „Weltentraum“, které na labelu Act Music vydalo na konci ledna MICHAEL WOLLNY TRIO. Obsahuje z velké části adaptace skladeb z hájemství vážné hudby. A z tohoto samého repertoáru také čerpá živé album tria, nazvané „WELTENTRAUM LIVE (Philharmonie Berlin)“. Na záznamu koncertu 24.března v Hammermusiksaal, domovské scéně Berlínské filharmonie, zazněly navíc dvě autorské kompozice, jež na studiovém albu nejsou. Trio samozřejmě hraje ve stejném složení: Michael Wollny (piano), Tim Lefebvre (bass) a Eric Schaefer (bicí).

Německý pianista Michael Wollny (roč.1978) čile koncertuje v souvislosti s dalšími alby, která pro Act natočil – s Heinzem Sauerem („Don´t Explain“ 2012), Vincentem Peiranim („Thrill Box“ 2013) a Nilsem Landgrenem („Eternal Beauty“ 2014). Také natočil album sólového piana („Hexentanz“ 2007) a dueta s Joachimem Kuhnem („Piano Works IX: Live At Schloss Elmau“ 2008). Tim Lefebvre je americký basista, jenž hraje nejen s jazzmany (např.Donny McCaslin, Chris Botti, Jamie Cullum), ale také blues-rockery (Tedeschi Trucks Band). Eric Schaefer je německý bubeník a také skladatel, rozkročený mezi jazzem, soudobou vážnou hudbou, progresivním rockem, dub a noise (pro Act dokonce natočil v loňském roce vlastní album s vtipným titulem „Who Is Afraid Of Richard W?“). A byl to právě on, kdo na album tria „Weltentraum Live“ přispěl dvěma novými a výraznými skladbami („Phlegma Phighter“ a „Gorilla Biscuits“). Takže – jak myslíte, že mohla taková nahrávka dopadnout?

coverAno, oněch 55 minut živé muziky dopadlo na výtečnou! Již v úvodní rozněžnělé lyrice modernisty Albana Berga „Nacht“ dokáže trio vytvořit napětí mezi sólovým pianem a rytmikou. Schaeferova kompozice „Phlegma Phighter“ (mimochodem nejdelší z celého alba – 11:14) je naopak rozvolněná až surreálně, přitom drtivě svižná, s neustálými proměnami, dynamickými a rytmickými zlomy – trio chrlí mikrotémata jako kulomet, čerpá nejen z free-jazzu, ale také z vážné hudby, avšak postupem času se více a více prosazují lyrické pasáže, ale jen proto, aby mohli protagonisté zvýraznit proces gradace. Vrcholným reprezentantem jazzové lyriky je bezesporu uchopení Hindemithovy skladby „Rufe in der horchenden Nacht“ – i v jazzovém pojetí lze zachovat onu tajemnost a zduchovnělou noční náladu, přičemž ani dravě emotivní kantrabasové sólo či bopové a swingové pasáže nenarušují tuto výsostnou poetiku. Následující autorská (Wollny) skladba „When the Sleeper Wakes“ je naopak příkladem rockového tahu a expresivity v triovém hraní – dá se říci, že tam, kde skončili E.S.T., tam začalo Michael Wollny Trio. Alespoň pro tuto skladbu to platí určitě! A poté další překvapení: coververze křehké spirituální perly středověkého barda Guillauma de Machauta, původně pouze vokálního moteta „Lasse!“, kde aktéři zvýrazňují onu mysteriózní starobylost strunnými zvuky piana a kontrabasu a samozřejmě perkusivní polohou bicích. Wollnyho kompozice „Engel“ pracuje s jednoduchými, ale výraznými riffy, a od všech kudrlinek oproštěným tématem, s naježenou basou, elektronicky zašpiněnou – ano, jde spíše o padlého Anděla, který se navíc ocitne v Sodomě a Gomoře uprostřed zkázy. Schaeferův kus „Gorilla Biscuits“ pak tuto divoce rozevlátou tvář tria završuje výletem do noisového pekla a sám autor tady vybuchne v pořádně navztekaném sóle! Album pak končí stejně, jak začíná, to jest lyricky. A v případě „Little Person“ lze hovořit o jímavosti a něze par excellence – jde o nesmírně citlivé uchopení ústřední písně Jona Briona z Kaufmanova filmu „Synecdoche, New York“ (kde exceloval bohužel letos v únoru předčasně zesnulý Philip Seymour Hoffman). Nádherná pocta!

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..