Na labelu 100 PROmotion vydali nyní BRATŘI EBENOVÉ své páté řadové album, jež se zove vtipně (a příznačně) „ČAS HOLIN“, a které se jeví být hudební událostí na našem gramofonovém trhu – mimo CD vychází totiž také na vinylové desce (LP), takže výraz „gramofonový“ je zcela na místě…
Sedmačtyřicetiminutové album obsahuje 13 nových písní opět z pera Marka Ebena (s výjimkou textu písně „Sbohem a šáteček“, což je zhudebněná báseň Vítězslava Nezvala). Natočeno bylo celé analogově ve studiu Sono Records (Pavel Bohatý), natočený materiál mixoval proslulý Phil Brown (Led Zeppelin, Pink Floyd, Cat Stevens atd.) a mastering se uskutečnil v londýnském Metropolis Studio. Garfika (s otiskem podrážky holin) je dílem nepřekonatelného Karla Halouna, také booklet je výpravný a obsahuje texty i podrobný line-up. Stěžejními protagonisty nahrávky jsou samozřejmě vedle Marka (zpěv, elektrické piano, akustické piano, akustická kytara) další dva Ebenové: Kryštof (zobcová flétna, klávesové nástroje, whistle) a David (tenor a soprán saxofony, klarinet, chanter). Kromě ústřední trojice se na výsledné hudební materii podíleli znamenití rockoví a jazzoví instrumentalisté: Pavel Skála (kytary, mandolína), Jiří Veselý (baskytary, akordeon), Jiří Zelenka (bicí, perkuse), Jaromír Honzák (kontrabas) a v několika tracích také Oskar Török (trubka). A ona hudební materie je přebohatá, přepestrá, barvami oplývající…
Velmi sympatickým rysem nového alba je nejen jeho hudební rozmanitost, ale též soudržnost, nenarušená nějakým prvoplánovým hitem či jinak přečnívající písní. Každá položka alba je něčím jedinečná, a přitom navzájem interaktivní, album pak působí jako celistvý obraz naší současnosti. A tentokrát pořádně nahořklý…Dovoluji si Marka Ebena coby tvůrce přirovnat třeba k takovému Fellinimu. Fakt jsem jeho písničkami zasažen stejně, jako legendárními filmy italského neorealismu! Musím se však přiznat k tomu, že Ebeny hltám již od roku 1982, kdy jsem je slyšel poprvé (na plzeňském finále Porty) a kdy také vyšlo jejich první EP (debutové album „Malé písně do tmy“ pak o dva roky později). Zažil jsem též pískot kotlíkářů při některých jejich písničkách (třeba „U vody“) – vedle Bluesberry, Folk teamu a podobných jinověrců patřili k osvěžujícím narušitelům portovní pohody s vůní jehličí.
„…A každý metál jednou spadne ze hrudi/A každý prudič jednoho dne doprudí/A každý bohém jednou skončí v papučích/A každý blb se někdy něco naučí…“
Pohodu, takovou tu zpopovělou, narušují svou novou deskou i dnes. Úvodní „Nic není tak horký“ by se eventuálně mohla vyloupnout z nějakého toho rádia, to by bylo fajn – v příjemném akustickém hávu Marek Eben zpívá: „…A každý metál jednou spadne ze hrudi/A každý prudič jednoho dne doprudí/A každý bohém jednou skončí v papučích/A každý blb se někdy něco naučí…“ Následující „Hey-By“ (slovní hříčka – zpíváno „hejbaj“, myšlena striptérka), zabarvená najazzlými hammondkami a sazbami trubky a saxofonů nad reggae spodkem, pojednává o tom, že vlastně takový současný firemní večírek ve V.I.P klubu se moc neliší od předlistopadových schůzí tehdejších vyvolených. Tak trochu jak z legendárních text-appealových představení dvojice Vodňanský&Skoumal působí titulní song „Čas holin“, s rozverným klarinetem a akordeonem, ale nahořklým textem o tom, že „Přišel čas holin/Uvázat motýlka si nedovolím/Je čas si zvyknout na novou kastu/To nám to uteklo, už je to zas tu…“ Svižnůstka s rockovými riffy „Noviny“, ve které se blýskne tenorsaxofonové a klavírní sólo, odráží neblahý vliv hrubě zbulvarizovaného denního tisku, skoumalovská „Byl jsi někde“ ve Veselého aranži s akordeonem a varhanami pak pojednává o povrchní mezilidské komunikaci. O letištních kontrolách jako analogii s relativitou lidské svobody v současnosti vypovídá (a to dost naturalisticky) valčíkově rocková odrhovačka „Příjemný let“, ostrý řez do typické české vlastnosti, a to věčné nespokojenosti a s tím související žbrblavosti, představuje „Tsunami“ – „…Jsme tu jen my/Jen my sami/My jsme ta tornáda, ta tsunami…“
A mezi těmito satirickými šlehy vás pohladí písně jako „Routa“ se shakespearovským textem o nevyslyšené lásce, kterou ale nezpívá Marek Eben, nýbrž hostující Barbora Kabátková (ze souboru gregoriánského chorálu Tiburtina Ensemble), a to s neobyčejně křehkým, něžným projevem. Marek naopak exceluje v lyrice „Sbohem a šáteček“ a ve folkové perle „Zapomeneš“ s nádhernými vyhrávkami tympánu, lap-steelové a barytonové kytary v souzvuku s klarinetem („…Není se důvod ohlížet zpět/Když tam nic nenajdeš/I na ten cíl/Za kterým jdeš/Zapomeneš…“). Píseň „Zimní slevy“ jako hořká analogie se životem jako takovým vyznívá lyricky, v čemž cítím krutou ironii („…Už slyším padat ceny…“), stejně jako v případě nápaditě pojatého skoro-reggae „Zvláštní území“ (myšleno „mezi nebem a zemí“) s rajským zvukem whistle a nádhernými party sopránky a hammondek. Album pak bratři Ebenové korunují závěrečnou bajkou „V Betlémě“ (kdy osel hovoří s volem) – s barevně tetelivým akustickým zvukem, jenž ozvláštňují Skálova mandolína a Davidovy cvičné irské loketní dudy chanter.
Ukázky z alba zde:
Kdo chce nové písně bratří Ebenů slyšet naživo, může navštívit křest desky, který proběhne ve dnech 19. a 20.listopadu v Divadle Studia DVA v Praze.