Bratři Ebenové zvou do holin… a stojí to za to!

zvuk
hudební úroveň
obal desky
5

Na labelu 100 PROmotion vydali nyní BRATŘI EBENOVÉ své páté řadové album, jež se zove vtipně (a příznačně) „ČAS HOLIN“, a které se jeví být hudební událostí na našem gramofonovém trhu – mimo CD vychází totiž také na vinylové desce (LP), takže výraz „gramofonový“ je zcela na místě…

Sedmačtyřicetiminutové album obsahuje 13 nových písní opět z pera Marka Ebena (s výjimkou textu písně „Sbohem a šáteček“, což je zhudebněná báseň Vítězslava Nezvala). Natočeno bylo celé analogově ve studiu Sono Records (Pavel Bohatý), natočený materiál mixoval proslulý Phil Brown (Led Zeppelin, Pink Floyd, Cat Stevens atd.) a mastering se uskutečnil v londýnském Metropolis Studio. Garfika (s otiskem podrážky holin) je dílem nepřekonatelného Karla Halouna, také booklet je výpravný a obsahuje texty i podrobný line-up. Stěžejními protagonisty nahrávky jsou samozřejmě vedle Marka (zpěv, elektrické piano, akustické piano, akustická kytara) další dva Ebenové: Kryštof (zobcová flétna, klávesové nástroje, whistle) a David (tenor a soprán saxofony, klarinet, chanter). Kromě ústřední trojice se na výsledné hudební materii podíleli znamenití rockoví a jazzoví instrumentalisté: Pavel Skála (kytary, mandolína), Jiří Veselý (baskytary, akordeon), Jiří Zelenka (bicí, perkuse), Jaromír Honzák (kontrabas) a v několika tracích také Oskar Török (trubka). A ona hudební materie je přebohatá, přepestrá, barvami oplývající…

ELE549af9_ebeniVelmi sympatickým rysem nového alba je nejen jeho hudební rozmanitost, ale též soudržnost, nenarušená nějakým prvoplánovým hitem či jinak přečnívající písní. Každá položka alba je něčím jedinečná, a přitom navzájem interaktivní, album pak působí jako celistvý obraz naší současnosti. A tentokrát pořádně nahořklý…Dovoluji si Marka Ebena coby tvůrce přirovnat třeba k takovému Fellinimu. Fakt jsem jeho písničkami zasažen stejně, jako legendárními filmy italského neorealismu! Musím se však přiznat k tomu, že Ebeny hltám již od roku 1982, kdy jsem je slyšel poprvé (na plzeňském finále Porty) a kdy také vyšlo jejich první EP (debutové album „Malé písně do tmy“ pak o dva roky později). Zažil jsem též pískot kotlíkářů při některých jejich písničkách (třeba „U vody“) – vedle Bluesberry, Folk teamu a podobných jinověrců patřili k osvěžujícím narušitelům portovní pohody s vůní jehličí.

„…A každý metál jednou spadne ze hrudi/A každý prudič jednoho dne doprudí/A každý bohém jednou skončí v papučích/A každý blb se někdy něco naučí…“

crop-692434-f200906290027201Pohodu, takovou tu zpopovělou, narušují svou novou deskou i dnes. Úvodní „Nic není tak horký“ by se eventuálně mohla vyloupnout z nějakého toho rádia, to by bylo fajn – v příjemném akustickém hávu Marek Eben zpívá: „…A každý metál jednou spadne ze hrudi/A každý prudič jednoho dne doprudí/A každý bohém jednou skončí v papučích/A každý blb se někdy něco naučí…“ Následující „Hey-By“ (slovní hříčka – zpíváno „hejbaj“, myšlena striptérka), zabarvená najazzlými hammondkami a sazbami trubky a saxofonů nad reggae spodkem, pojednává o tom, že vlastně takový současný firemní večírek ve V.I.P klubu se moc neliší od předlistopadových schůzí tehdejších vyvolených. Tak trochu jak z legendárních text-appealových představení dvojice Vodňanský&Skoumal působí titulní song „Čas holin“, s rozverným klarinetem a akordeonem, ale nahořklým textem o tom, že „Přišel čas holin/Uvázat motýlka si nedovolím/Je čas si zvyknout na novou kastu/To nám to uteklo, už je to zas tu…“ Svižnůstka s rockovými riffy „Noviny“, ve které se blýskne tenorsaxofonové a klavírní sólo, odráží neblahý vliv hrubě zbulvarizovaného denního tisku, skoumalovská „Byl jsi někde“ ve Veselého aranži s akordeonem a varhanami pak pojednává o povrchní mezilidské komunikaci. O letištních kontrolách jako analogii s relativitou lidské svobody v současnosti vypovídá (a to dost naturalisticky) valčíkově rocková odrhovačka „Příjemný let“, ostrý řez do typické české vlastnosti, a to věčné nespokojenosti a s tím související žbrblavosti, představuje „Tsunami“ – „…Jsme tu jen my/Jen my sami/My jsme ta tornáda, ta tsunami…“

A mezi těmito satirickými šlehy vás pohladí písně jako „Routa“ se shakespearovským textem o nevyslyšené lásce, kterou ale nezpívá Marek Eben, nýbrž hostující Barbora Kabátková (ze souboru gregoriánského chorálu Tiburtina Ensemble), a to s neobyčejně křehkým, něžným projevem. Marek naopak exceluje v lyrice „Sbohem a šáteček“ a ve folkové perle „Zapomeneš“ s nádhernými vyhrávkami tympánu, lap-steelové a barytonové kytary v souzvuku s klarinetem („…Není se důvod ohlížet zpět/Když tam nic nenajdeš/I na ten cíl/Za kterým jdeš/Zapomeneš…“). Píseň „Zimní slevy“ jako hořká analogie se životem jako takovým vyznívá lyricky, v čemž cítím krutou ironii („…Už slyším padat ceny…“), stejně jako v případě nápaditě pojatého skoro-reggae „Zvláštní území“ (myšleno „mezi nebem a zemí“) s rajským zvukem whistle a nádhernými party sopránky a hammondek. Album pak bratři Ebenové korunují závěrečnou bajkou „V Betlémě“ (kdy osel hovoří s volem) – s barevně tetelivým akustickým zvukem, jenž ozvláštňují Skálova mandolína a Davidovy cvičné irské loketní dudy chanter.

Ukázky z alba zde: 


Kdo chce nové písně bratří Ebenů slyšet naživo, může navštívit křest desky, který proběhne ve dnech 19. a 20.listopadu v Divadle Studia DVA v Praze.