V posledním díle letního seriálu o výjimečném slovenském vydavatelství Hevhetia už zbývá se zmínit o nahrávkách čtyř skladatelů výrazné generace padesátníků – tří bývalých jazzmanů respektive rockerů a jejich kompozičního guru.
- Hudební klenoty ze šperkařství Hevhetia – 1.část
- Hudební klenoty ze šperkařství Hevhetia – 2.část
- Hudební klenoty ze šperkařství Hevhetia – 3.část
- Hudební klenoty ze šperkařství Hevhetia – 4.část
- Hudební klenoty ze šperkařství Hevhetia – 5.část
- Hudební klenoty ze šperkařství Hevhetia – 6.část (aktuálně čtete)
V roce 2007 zde vydal album JOZEF KOLKOVIČ (na obalu v anglickém tvaru JOSEPH KOLKOVICH) se světovou premiérou dvou svých kompozic „Nine Preludes/Silent Tears Of Fathers“. Tento prešovský rodák (ročník 1957) v roce 1979 emigroval do Spojených států, kde v kalifornském San Diegu tvrdil s basovou kytaru progresivní rock kapel Nimbus Obi a Lazer Maze. Po roce 1999 se začal naplno věnovat soudobé vážné hudbě, ovlivněn tvůrčím charizmatem Vladimíra Godára. V jednom z pozdějších rozhovorů k tomu dodal: „Poznal jsem, že je pro mne ztráta času odkládat vážnou hudbu na tzv.lepší časy.“ Po Godárovi uvádí jako další vlivy Ligetiho, Mozarta („pro jeho nechuť k doslovnému opakování, proto ty jeho neustálé miniaturní a překvapivé variace“), Beethovena (dramatická forma), Wagnera („jehož chromatizmus miluju!“), Debussyho a Ravela („pro jejich sonorizmus“) a v ještě větší míře Stravinského, zvláště ve Svěcení jara („kvůli jeho výbušnému charakteru, který já chápu jako předchůdce hard-rocku, který dodnes nebyl překonaný!“).
76-ti minutové CD je sestaveno ze dvou rozdílných kompozic. „Nine preludes“, to jest 9 preludií pro sólový klavír, zkomponoval již v roce 1997. Interpretace se ujala specialistka na soudobou hudbu Magdaléna Bajuszová a podala vskutku hvězdný výkon. Tyto skladby jsou nesmírně obtížné, mnohdy na samé hranici hratelnosti. Nejenže je zvládla technicky, ale také výrazově byla navzdory komplikovanosti srozumitelná. První preludium „The Bells That Brought The Devil“ vyznívá faustovsky, „Hummingbird Heaven“ je přes svou hravost niterně intimní, „Goth Anthena“ je zprvu osudově temná, postupem času se projasňuje, „Cleopatra´s Dream“ je preludium podprahově spalováno ženskou vášní, „Surfaces“ je divoce vyhřezlé, „A Melody“ je atonálně dekonstruovanou melodií s až fyzickým pnutím, v „Disturb the Waters“ vyvěrají vody synkopické vášně i lahodná perlení a zurčení, „Robot Circus“ je navzdory zrobotizovanému rytmu neustále proměnlivý a „The People Of the Fog“ představuje až thrillerově zdramatizovanou, barvami překypující lyriku. Album vrcholí třináctiminutovým nářezem „Silent Tears Of Fathers“ pro pět kontrabasů (2003).Tiché slzy otců jsou zde matamorfovány do klenutých mysteriózních melodií nad šostakovičovskými rytmy, jež se střídají s drsnými pasážemi až black-metalové eruptivnosti. Tady Filharmonické kontrabasové kvinteto dosahuje až nadupané sugestivity finské čtveřice Apocalyptica, jen ne tak přímočaře, ale o to výrazově silněji.
O rok později vychází dokonce 2CD s jednoduchým názvem „Šeban-Godár-Breiner-Kolkovič“. Na dvou discích (42:36 a 43:47) najdete čtyři rozměrné kompozice čtyř zmíněných skladatelů. Na nahrávce se podílel Žilinský komorní orchestr pod taktovkou Petera Breinera, Bratislavské kytarové kvarteto, houslista Stano Palúch a samozřejmě ANDREJ ŠEBAN s kytarou a fujarou. Tento znamenitý jazzový instrumentalista je zde zastoupen kompozicí „Opus I.“ pro elektrickou kytaru, fujaru a orchestr z roku 2006 (22:37). Pětivětá skladba čerpá především ze slovenského folklóru, přetaveného tu do minimalismu, onde do purcellovského baroka či ravelovského neoklasicismu. Sólové party kytary a fujary jsou místy osamoceny a ve všech případech jsou nositeli bohatých barev a emocí. Ve druhé větě zazní dokonce i jeho vokál, evokující Sergeje Starostina, a to za pouhého doprovodu znásobených kadencí fujary. Velmi zdařilá kompozice, která v mnohém překonává podobná díla jiného jazzového kytaristy, slavnějšího Terje Rypdala z Norska.