Už jedenáctým rokem existuje pražská kapela Kočkolit. Tohle trio, hrající fúzi punku a alternativy, vydalo samonákladem, v počtu 200 kusů, novinkové album Něco co ti udělá dobře. A předesílám, že mi dobře udělalo!
Kočkolit vznikl v roce 2003 na základech punkové bandy Mimo provoz. K basákovi Sockovi (Stanislav Setinský) a kytaristovi Detajlovi (Lukáš Černoch) se přidal bubeník Mario Čumpelík (ex-Excrements) a tohle trio začalo do fanoušků valit svou třaskavou směs punku a alternativního rocku, přičemž nezanevřelo na normální, úderné písničky. Jen na ně roubovalo divnosti. Což potvrdili v roce 2008 debutovým albem 60.
Druhé album Něco co ti dělá dobře je již o pořádný kus dál. Ne, že by se jejich písničky nějak avantgardně zakamuflovaly, punková energie zůstala, ale kapela prostě vyzrála. Živými vystoupeními prověřené písničky trio natáčelo loňské léto v Praze-Bráníku (aniž by se staly pivními), a to za dohledu a umu jiného nonkonformního muzikanta, Strýčka Zvrhlíka (zde pod staromoravským 
jménem Vinard), jinak blues-punkového písničkáře. Po hudební stránce jsou písničky společným dílem kapely, o texty se stará dvojice Socka & Detajl. Na album se jich vešlo osm regulérních, plus Intro a Outro – poněkud ujeté počiny, znějící jako ošouchané Třešňákovy domácí folkové nahrávky. Nepřehlcenost alba (33 minut) považuji za další klad. Posluchač není o nic ochuzen, neboť mu zaručuji, že si CD hned pustí minimálně ještě jednou. Takže stopáž je v podstatě více než hodinová…
Kočkolitý punk není tak lítý a už vůbec ne plochý (jak bývá zvykem zvláště u trií). Je sycen třeba garážovým rockem raných sedmdesátek, jako je tomu např. v písni Všechny písně. Když už se drží punkového kopyta, jde o zbytečně nenatahovaný, přímočaře stavěný útvar s vyloženě hitovými ambicemi – zářným příkladem budiž Jaro, k níž také kapela natočila zdařilý klip:
Nepřesléchnutelná je tady ovšem ozvěna dřevného undergroundu a´la Hever and vazelína. Nebo si vezměte Psychodisko (mimo jiné nejdelší track alba: 4:42) – tady je hodně ostrý punk obohacen o rytmické finesy z hájemství alternativního rocku. Velmi nápaditě zalternativělý punk s dynamickými, rytmickými i strukturálními proměnami (a dokonce až s frippovskými kytarovými erupcemi) se na vás vyvalí ze čtvrtého kusu Umělá hmota. Podle mne první absolutní vrchol desky! Příkladem nefalšovaného písničkářství je pomalejší Když ses narodila, jež nepostrádá chytlavý refrén, kytarové sólo a zároveň naléhavost výpovědi. Pouhé dvě a půl minuty trvá King Kong, ale co se tam toho děje! Kolem jednoduchého textu („Měl svůj život/svoje štěstí/potkal člověka/udělali z něj otroka“) rozehraje trio protagonistů spoustu mikronápadů, ať už v členění hudební masy, práci s dynamikou a gradací, s výrazovými prostředky z acid-rocku, psychedelie, grunge a zběsilého punku ve finále. Druhý vrchol alba! Výbornými garážovými nápady a acidovou kytarou je prošpikovaná též písnička Jak začít nový den. Chápeš to? – to budete pod tlakem punkového nářezu s psychedelickými vsuvkami kroutit hlavou ve shodě s titulem dalšího songu. Album v pravém slova smyslu vrcholí závěrečnou písní (před outrem pochopitelně), jež se zove Zlo. Dechberoucí alternativa: parádní riffy, gradace, proměny a zlomy v dynamice i struktuře hudební materie. Ufff…
A ještě ty texty! Místy hodně povedené, vystihující ve zkratce vše podstatné. Po King Kongu se mi moc líbil text k Umělé hmotě („…to je lidský bič/zapal to – teče to/tý se nevyrovná nic…“), také verše „…když ses narodila/nevědělas nic/ale teď už víš, že se/už nic nedozvíš…“ jsou povedeně úderné, stejně tak „Jak začít nový den/když starý už chcíp?/vrátit prázdný láhve/a nový nekoupit/jak sundat z hlavy oprátku/když to lano vede ze zadku?“ A Wolkerovu cenu by si rozhodně zasloužilo toto čtyřverší (Zlo): „Jakto že ti to dělá dobře/když cítíš že se to nemá?/Jakto že se to nemá/když ti to dělá dobře?“
Třeskutost…a třeskrutost!
Pokud toho nemáte dost, můžete navštívit profil kapely.