Jazz jako experimentální poezie: Sylvain Cathala Trio
zvuk
hudební úroveň
obal desky
4.5Průměrné skóre

Francouzští jazzoví saxofonisté jsou u nás poměrně dobře známí (jen namátkou Michel Portal, Louis Sclavis, Lionel Belmondo…), ale co vám řekne jméno SYLVAIN CATHALA?

Přitom tato současná tenorsaxofonová jednička ve Francii působí na jazzové scéně již od poloviny devadesátých let. Mezi jeho učitele patřili Steve Coleman, Dave Liebman, Steve Lacy a Sam Rivers. Hraje a nahrává také v souborech, jež představují nejprogresivnější linie francouzského jazzu, od free až po electro: Matthieu Rosso Red Quartet, Franck Vailant Benzine, Cartel Carnage, Hask Collective a Silex. Jako leader má na svém kontě již šest alb. To poslední, s triem, vyšlo v loňském roce na labelu Connexe Records. Jmenuje se „Flow & Cycle“ a pokud bych mohl hlasovat v anketě o nejlepší jazzové album roku 2013 ve Francii, zvolil bych bez mrknutí oka právě toto, v pořadí již druhé album tria.

Sylvain Cathala Trio vzniklo v roce 2005. Absolvovalo častá turné nejen doma, ale také po Španělsku, Belgii a severní Africe. Trojice muzikantů, tenorsaxofonista a autor všech kompozic Sylvian Cathala, bubeník Christophe Lavergne a kontrabasistka Sarah Murcia, produkují velmi svérázný jazz, vyznačující se asymetrickým rytmem, až sopečnou klokotavostí, přitom nepostrádající jasnou harmonickou strukturu, jazz neobyčejně odvážný, ambiciozní, smyslný a vzrušující. Navzdory komornímu obsazení zní monumentálně a hutně, jako by se v něm rozpustila rozpínavost, velkorysost a tekutost města. „Snažíme se jazz přiblížit rytmu experimentální poezie,“ říká k tomu Sylvain Cathala.

9-Cover-FlowCycle-SC3Album „Flow & Cycle“ zbytečně samo sebe nezahlcuje rozměrností, stopáž 40 minut je dostačující, aby jste měli chuť si ho pustit okamžitě znovu. A opět v něm nalézt něco nového, skutečně hudebně neotřelého. Ve všech sedmi autorských kompozicích na vás trio hrne horoucí magma proměnlivé hustoty, zabarvení a pachu či vůně. Frázování saxofonové řeči stírá rozdíl mezi tématem a improvizací, spíše se na sebe vrší, vrství a cyklují mikrotémata asociačního charakteru, hudební tok vrásní, převrací se, začnete být lační a nenasytní a stále hladovější po dalším taktu. Přitom Cathala nemusí sahat po free-jazzových metodách hry, aby uspokojil touhu po anarchii a bezbřehém dobrodružství. Rytmika je energicky přímočará, dechberoucí, přitom tvárná, proplétající se, bouřící i zurčící, posluchač si užije také vynikajících sól basistky („64-3“, „Cullinan IX.“) a bubeníka („Hope“, „8 a.m.“, „Constantine“). V závěru zazní nádherná miniatura „Florentin“ (což je čtvrť v izraelském Tel-Avivu), která je zprvu rozjasněná pouličním tanečním popěvkem, jenž se však posléze rozbije a následně sleje do jediného, husinotvorného riffu, triem zahušťovaného a gradovanovaného, až je vám z toho ouzko…

Vskutku znamenité album, dokazující neutuchající hledačství současného jazzu!

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..