Slovenské vydavatelství Hevhetia vypouští v posledních dvou letech do světa nadmíru pozoruhodné hudební perly, skutečné, nefalšované, žádné umělotiny, průmyslově sázené jak v pekárně housky na pás. A co se týče vokálního jazzu, tak tam to platí dvojnásob. Tyhle desky vznikají v produkci Poláka Grzegorze Karnase, který jim dokáže vtisknout svébytně uměleckou tvář, neboť sám je jedinečným jazzovým zpěvákem, který, jednoduše řečeno, nemyslí pouze na sebe.
Mladá ukrajinská zpěvačka MARIIA GURAIEVSKA zde proto nedávno vydala svůj debut „WATER NYMPHS„. Tenhle nesporný pěvecký talent se zrodil v sedmdesátistupňových sibiřských mrazech v Jakutsku, poblíž zlatých dolů, na Ukrajině začala žít jako studentka hudby a žurnalistiky. Už jako dítě vystupovala ve známé folkové skupině Ladowiyci, kde objevovala nejen interpretačně tradiční ukrajinské písně, hlavně z oblasti Podolia. Tento autentický hudební materiál ji doslova hnětl, jak se sama vyjádřila.
Proto není divu, že pro svou první desku sáhla právě po těchto písních. A těžko uvěřit, že jde o debut – natolik je hudba na něm vyzrálá a navzdory modernímu, současnému pojetí neztrácí tyto lidové písničkové démanty duši národa, který dlouhá staletí žil na pomezí muslimského a ortodoxního Východu a katolicko-protestantského Západu. A v čem spočívá ono moderní uchopení? Mariia se snaží o spojení tradiční lidové hudby s improvizačními prvky jazzu a intenzivním kytarovým soundem rocku. Proto se obklopila největšími talenty mladé jazzové generace v Polsku (bezesporu Karnasův podíl na výběru muzikantů), kterýžto drobný, ale navýsost „výživný“ doprovodný ansámbl dostal název ETHNO JAZZ SYNTHESIS: Basista Michal Kapczuk je známý díky spolupráci s hvězdným trumpetistou Piotrem Schmidtem, kytarista Mateusz Szczypka získal ostruhy mimo jiné s jedním z nejlepších polských saxofonistů Januszem Muniakem a Sebastian Kuchczyňski bubnuje u trombonisty Michala Tomaszczyka a kytaristy Przemka Straczyka.
Album „Water Nymphs“ přináší devět Guraievskou osobitě pojatých lidových písní. Plus „live“ verze závěrečné, svižné „Cuckoo In the House“ (více jazzová, dokonce i se sólem bicích) a tzv. „radio edit“ verze úvodní hitovky „Under A White Tree“, oproti původní více rocková. Prvním vrcholem desky je hned druhý track, balada „Travel To the Moon“, až šamansky znějící oslava dívčí krásy, evokující norskou Mari Boine, s recitativem v závěru a´la Laurie Anderson! V „Rural Infatuation“ můžete slyšet vskutku „vesnicky“ poblázněnou kytaru a robustní kontrabas, zpěvaččin hlas drží statečně krok, naproti tomu v srdceryvné písni ve formě ukolébavky, „For A Stolen Child“, jsou kytara i zpěv naplněny něhou, jež však místy až drásá. Druhý vrchol najdete na převážně instrumentální „Invisible Mountain“, kde úvodní osamocené basové sólo připomíná to legendární Garrisonovo v Coltranově „Love Supreme“, a kde vás zaručeně dostane také znamenité kytarové sólo a nápadité vyhrávky za vytrvalé zvukové a tempové gradace. Titulní song je nejpomalejší položkou alba, zpěv zpočátku hodně „dumkovitý“, ve výrazu naléhavý, s velmi pestrými perkusemi, postupně nabývající až na groovové intenzitě a zároveň rozvernosti. Vystihuje tak nejen mnohotvárnost mladé ženy, ale také ruskou, respektive ukrajinskou duši. Nejjazzovější bonbónek celé kolekce představuje „Beware Of Pigeons“ (Pozor na holuby!), zvláště, když do něj sám producent osobně napasuje ostré, čím dál víc rockovější kytarové sólo jako protipól! „Sunshine Reapers“, píseň o žencích, mužskému symbolu erotiky, je prosycena patřičnou dusností a vášní, s rozdychtěnou kytarou jak z Neila Younga. V této souvislosti smekám před zpěvačkou, jež se obešla bez tolik módní exaltovanosti. Posledním vrcholem tohoto písňového pohoří je již zmíněná „Cuckoo In The House“, tím myslím ale studiovou verzi, v níž basista hraje zprvu smyčcem a kytarista bottleneckem, aby se pak z funky riffů vyloupl skutečný hit!
Bravo!