BIRGIT ULHER & PETR VRBA: Schallschatten
Scéna volné improvizace je tou nejinternacionálnější, absolutně bez hranic. I proto může bujet ona absolutní svoboda v hudebním vyjádření, zhusta abstraktním. V případě nahrávky dua BIRGIT ULHER & PETR VRBA „Schallschatten“ (Stín zvuku) to platí dvojnásob. Album vyšlo nedávno na slovinské značce Inexhaustible Editions.
Našeho Petra Vrbu, trumpetistu a génia živé elektroniky, netřeba představovat; psal jsem tu o něm mnohokrát, naposledy v případě výtečného debutu česko-slovenského tria Banausoi „Imagines“ či vystoupení Pražského improvizačního orchestru se skladbami Charlese Minguse na festivalu Jazz Goes To Town. Německá trumpetistka, hráčka na rádio a experimentální vokalistka Birgit Ulher se věnuje výtvarnému umění, jež také vystudovala, takže její hudební projev je do jisté míry ovlivněn jakýmsi surreálným ornamentalismem. Oba instrumentalisté se znají dobře, rozumějí si, takže jejich společné album přináší přes 40 minut sice obtížně uchopitelné, o to však dobrodružnější hudby. Ano, hudby (slyším protesty mnohých jazzofilů), neboť protagonisté přece pracují s improvizací; jen s tím rozdílem, že improvizují výhradně se zvuky, ať už akustickými, často (zdánlivě) znetvořenými preparací či netradičními způsoby hry (nátisk, dech atd.), nebo elektronickými. Improvizují zcela oproštěni od jakýchkoli konvenčních způsobů. Abyste si vy z vás, kteří s touto hudbou nemáte ještě zkušenost, takovou hudbu představili, pak se dá říci, pochopitelně s trochou nadsázky, že třeba takoví freejazzoví radikálové jsou proti nim přívětiví, milí, samé pohlazení…
Nebojte se toho. Zvedněte tu hozenou rukavici a zkuste se do šesti tracků směle ponořit. Vnímejte všechny ty miriády proměn, zlomů, střetů, průtoků, průniků, průmětů, miriády zvuků, jejichž zdroj mnohdy neodhalíte (určitě ne prvním poslechem). A je to vlastně jedno. Prostě se nechte prošpikovat všemi těmi abstraktními i surrealistickými zvuky, osamocenými či jejich shluky a drúzami, ať už jsou sebesurovější; nečekejte sebemenší úlitbu, nápovědu nebo milost. Pokud vydržíte proposlouchat se, respektive prodrat se vší tou reflexí („Reflexion“), lomem světla („Refraction“), více než jedenáctiminutovým rozptylem („Dissipation“), vstřebáváním („Absorption“) a přenosem („Transmission“), spatříte onen podivuhodný, mysteriózní Stín zvuku.
Pochvalu zaslouží též výtečný zvuk (nahrávalo se v Hamburku, kde Ulher žije) a cover artwork, dílo výtvarnice Kláry Zahrádkové.
Prostě komplexní umělecký artefakt…