Áron Tálas Trio a jeho žebrácký majstrštyk
zvuk90%
obal, booklet100%
hudba95%
95%Overall Score

V Maďarsku se vyprofilovalo trio, jež se zařadilo mezi opravdu ta nejnápaditější na evropské scéně; nejde ani tak o progresivitu, novátorství, ani o výrazovou vypjatost, ale o kongeniální spojení jazzové tradice, vážné hudby a folklóru – ÁRON TÁLAS TRIO. Existuje pouhé dva roky, a již se o něm mluví v superlativech; letos na jaře vydalo druhé album, které nevšední kvality tria nejen potvrdilo, ale posunulo ještě o kus dál. Jmenuje se „Little Beggar“ a vydal jej nesmírně agilní budapešťský label BMC Records.

Lídrem tria je teprve sedmadvacetiletý pianista a autor všech skladeb Áron Tálas. Před dvěma lety býval ještě členem souboru Mihály Borbely Quartet, jehož výtečné album „Be By Me Tonight“ jsem tady recenzoval. Dalšími členy tria jsou klasicky vystudovaný kontrabasista József Barcza Horváth a bubeník Attila Gyárfás. Tato trojice natočila 11 kratších skladeb, jež se vyznačují silným melodickým nábojem, zvukovou svěžestí a vynalézavostí. Jejich hudba je i při vysokých instrumentálních a kompozičních kvalitách přístupná i nejazzovému publiku, což na domácí scéně rozhodně platí…

Trio dokáže vykouzlit nádhernou melodii, při které je vám příjemně; tu ji ochutí klasicismem a vroucím romantismem („Little Beggar“, „The Song“), onde niterným ponorem a křehkým sólem kontrabasu („Epigramma“). Čerpá také z jazzové historie. Zazní hutný hardbop, kde vystřihne parádní sólo i bubeník („Hendersong“), v „Ke-Bob“ jde až na dřeň monkovského bebopu, i s typickými zvraty (zde barokním motivkem); ovšem excelentní kontrabasový chorus je někde mezi Rayem Brownem a Charlesem Mingusem. V kompozici „B.M.“ lze vystopovat prvky west-coast jazzu, včetně mistrného rozvedení motivu bez vypjatostí a rozkladu; přesto to působí emotivně a vtáhne vás to. „Big Talk“ je zase swingovka, ovšem přetavená do současné estetiky; střídají se strhující sóla kontrabasu a bicích, vše korunuje klavírní jízda krále. Závěrečný track alba je dokonce koláží všech možných stylů, včetně honky-tonky („Cheesy Gig“). Pozoruhodná je též práce tria se současnými jazzovými trendy. Ve „Weighted Words“ jde o vzrušující trialog ve stylu E.S.T., a to i s onou dechberoucí emocionální gradací. Skladba „Cloud Atlas“ má pak taktéž blízko skandinávskému výrazu, ale je lyricky hravější, byť postupně dramaticky zahušťována. Mě osobně nejvíc dostala kompozice „Chicken Run“, kde trio přetransformovalo bartókovským způsobem folklór do vážné hudby, aby posléze rozehrálo smyslnou, vášnivou jazzovou jízdu, jež postupně nabývá až jaderné intenzity. Všimněte si, jak se Tálas nenechá zlákat k bezbřehým běhům po klaviatuře, ale každý úhoz promýšlí, aby padl jako ulitý, aby zněl jako úder. Není to ale kus ledu. Opak je pravdou. Jeho prsty doslova žhnou…

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.