Pátí na světě a první u nás!
zvuk100%
obal, booklet100%
hudba100%
kompozice100%
100%Overall Score

Být PÁTÍ NA SVĚTĚ, to je dozajista enormní úspěch! Pojmenovat takto kapelu, když jste přitom první, to je velmi sympatické. Ale teď vážně: v čem je tahle brněnská čtveřice podivných rockerů první? A první když ne ve světě, tak u nás tedy určitě? Na jejich nedávno vydaném albu „Uniori“ znějí totiž písničky, které nemají v našich luzích a hájích pražádné nápodoby! Nezávislý label Polí5 opět prokázal čuch na originální tvůrce. A samozřejmě i odvahu, která je ve spojení s vydáváním nonkonformní hudby nutností…

Opravdu je to jedinečná kolekce desítky unikátních písní! Kapelu vytvořili hudebníci, kteří prošli takovými kapelami brněnské progresivní a undergroundové scény, jako např. Výkřiky břich, Čvachtavý lachtan, Midi Lidi, Furré, Audiofenky či Sledě, živé sledě. Frontman posledně jmenované, kytarista, zpěvák, skladatel a textař Ivan Palacký, který je už od roku 2002 znám spíše jako zvukový imrovizátor s amplifikovaným pletacím strojem Dopleta 160, nejdříve v duu s Tomášem Doležalem (midikontroler EWI Yamaha WX5) generovali motivy budoucích písní v protiatomovém krytu v Brně-Řečkovicích. Poté již s Petrem Fučíkem (el.bicí) a Markétou Lisou (také midikontroler, pro změnu EWI Akai, plus PC) na Palackého chalupě ve Stříbrnicích hudební materii dotvářeli naživo. Touto fúzí folku a elektroniky vznikly svébytné písně, jež autor označil jako folk-tronické. Vytvářeny byly (hudba i texty) formou hry s memy – geny žánrů, to jest vytrháváním signifikantních postupů určitého hudebního žánru, aniž by je ale projekt „Uniori“ jakkoli ironizoval a parodoval. Což, pokud vím, nedělal ani takový génius, jako Frank Zappa…

Hned úvodní „Hologram“ je jako pecka mezi oči, respektive mezi uši. Minimalistický model, elektronické ruchy a rýpání, zvuk akustické kytary a countryový nápěv James Brown mrtev je a jeho tělo tlí/ ale jeho hologram kráčí dál…vás zaručeně dostanou. Následuje „Freedom To Lament“, kde výjimečně není autorem textu Palacký, nýbrž Jennifer Helia de Felice, Američanka, jež žije u nás a absolvovala Ateliér performance na brněnské FaVU. Je to tak trochu dylanovka, má to vzrušující písničkářskou atmosféru, jež se dá těžko popsat. Fungující (a přepestré) spojení elektroniky a akustické kytary sytí píseň „Slow Red Car“, podanou syrovým polorecitativem. Jeden z nejpodivnějších milostných songů, jaký znám, představuje „Rychlá želva“; tady jsou patrny postupy zappovského střihu a umu, přičemž Palacký naléhavě deklamuje, a to anglicky i česky. A přichází absolutní vrchol, tvořený dvěma tracky bezmála sedmiminutovými. Nejdříve „Needs“ s litanickým textem, obalovaným proměnlivou elekro-akustickou masou s chuťově výraznými ingrediencemi jako je acid-folk, drum´n´bass, art-rock a experimentální ambient! Poté na vás Pátí na světě vyvalí krautrock s undergroundovým nábojem a intenzivní hlukovou stěnou, což dohromady účinkuje až hypnoticky a vy uvěříte, že „The Devil Is A Volenteer“. Posluchač se pak může uvolnit při zappovsky hravé písni „My Life As A Demo Version“ s prvky country. V „If This Be A Failure“ pak kapela kříží minimalismus s bluegrassovým vyhrávkami (umocněnými harfovým drnkáním hostující Kateřiny Zachové), neotřelými barvami a´la Sledě, živé sledě a zappovskými postupy. Sedmiminutová psycho-folkovka „Spit It Out!“ vám svým kytarovým riffem a elektronickými malebnostmi zaleze pod kůži, stejně tak závěrečné „Trofeje“ country-newgrass-minimalistickou omáčkou a ve finále sborově zpívaným textem „…opakování se zjevuje/na kraji pelesti/jako matka moudrosti/babička debility!

Podle mého názoru jde o jasného adepta na naše mimojazzové Album roku 2017!

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*