Trió Kontraszt, Dionýsos a duch hudby
zvuk100%
obal, booklet100%
hudba100%
100%Overall Score

Eponymní debut TRIÓ KONTRASZT vyšel v roce 2014 a bylo jasné, že se na scéně maďarského jazzu objevila formace, které popírá tradiční formuli jazzového tria. Už jeho název, inspirovaný jednou skladbou Bartóka, dává tušit, že nepůjde ani o dnes tolik aktuální power-jazz, jak by se mohlo díky nástrojovému složení zdát – sax, klávesy, bicí. A není divu, když v jeho čele stojí žák Marty a Györgyho Kurtágových. Inspiraci s Bartokovým a Kurtágovým přístupem k hudbě, včetně respektování staré melodiky a vůbec hudebních archaismů, jež jsou ale uchopeny současnými prostředky, dotáhlo Trió Kontraszt k úchvatnému tvaru na novém albu se záhadným názvem „From Dyonisian Sound Sparks to the Silence of Passing“, vydané opět na budapešťském labelu BMC Records…

Více než o dionýsii,což byla starověká řecká náboženská slavnost na počest boha vína, ročních období a mystérií Dionýsa, jde v tomto případě o Nietzscheho zrození tragédie z ducha hudby. Dionýský element označuje formálně nerozlišenou realitu, již v antické tragédii zastupovaly sbory (zatímco opačný duch byl přítomen v dialozích). Tento element je tudíž abstraktní, a v hudbě, jakou hraje toto trio, přímo zakódovaný. Rovnováhu mezi oběma elementy ale narušil svou racionalistickou filozofií Sókrates. Původní stav lze obnovit právě oním znovuzrozením tragédie, a to nejideálněji skrze hudbu (o což se pokoušel ve svých operách Wagner). A v dionýsovském albu se to trojici maďarských jazzmanů podařilo svrchovaně!

Oním již zmíněným žákem Kurtágových je pianista Stevan Kovacs Tickmayer, původem Srb, autor drtivé většiny repertoáru tria. Jako instrumentalista zde hraje také hlavní roli, nebo lépe řečeno určující roli. Všichni tři aktéři jsou si totiž rovnocenní, avšak Tickmayerovy klávesové nástroje (včetně preparovaného klavíru, harmonia, cembala a varhan) určují sound tria. Však také v letech 1997-2003 působil v kapele The Science Group, již založil společně s legendárním Chrisem Cutlerem; ta produkovala vskutku abstraktní hudbu… Dalším členem Trió Kontraszt je saxofonista, basklarinetista a flétnista István Grencsó, který na maďarské jazzové scéně působí od konce 70.let. Nyní je lídrem vlastního ansámblu Grencsó Open Collective, jenž spolupracoval třeba s Peterem Brötzmannem, Hanem Benninkem či Rudim Mahallem. Do dionýského alba přispěl jednou kompozicí, a to závěrečnou. Ten také přivedl do tria svého bubeníka Szilvesztera Miklóse, jehož hra abstraktní obrazy podivuhodně stmeluje…

Více než šestapadesátiminutové CD nemá jediné slabé místečko, všech osm skladeb přímo hýří zvukovými barvami, aranžérskými nápady a výrazně strukturovanými sólovými chorusy. Posluchač se stává užaslým svědkem hlubokých ponorů do tajemství, výletů za dobrodružstvím a znepokojivou filozofickou pamětí. V úvodní „Hesitated“ trio skutečně váhá mezi humorem a vážností, a nakonec zvítězí všeobjímající free-jazzový rozklad. Zato „Quasi da Lontano“ přichází opravdu jakoby z dálky, nebo spíše z hloubi, neboť hudba je to temná, až zlověstná, umocněná basklarinetem a preparovaným pianem. Kompozice „De Ira“ je ve shodě se stejnojmennými Senecovými dialogy bohatě proměnlivá; od počátečního minimalismu se trio debere naléhavé gradace se sólem neklidného tenorsaxu, free-jazzově rozdrásaného piana a navztekaných bicích, aby takto vznětlivý hudební tok vyústil v jímavé zvolnění s impresionistickou flétnou. Ve skvostné a vzrušující osmiminutovce „Memorial“ se trio potkává s Art Zoyd a Pink Floyd; hutné podloží, naléhavá sopránka, vpády cembala, posléze rozechvěle art-rockových varhan (dokonce vytvoří i omamující souzvuk), nabývání intenzity výrazové a rytmické, kdy se piano rozlije až k divokému střetu se sopránkou. Následující „Dirge“ je jedenáctiminutovým žalozpěvem, kde je piano až smrtelně pomalé, tenor lynchovsky unylý a tympánové údery zlověstné; poté spodek zahustí varhany a ke slovu přijde skvostná flétna a zádumčivý basklarinet. Výrazovou pestrost rozšiřují názvuky renesanční hudby v „Passamezzo ongaro per trio“; taneční rytmus, ovlivněný lidovou hudbou, trio postupně přetaví v emočně naléhavý, dynamicky i výrazově proměnlivý proud s vypjatými i lyrickými sóly. Nápaditá miniatura „Zeno´s Aporia“ (tzv.Zénónův paradox, kterým se ve starověku dokazovala nemožnost či zdánlivost pohybu – jedním ze čtyř základních paradoxů je např.Achilles a želva) je tvořena převážně zvuky preparovaného klavíru. Jako krása zpod závoje se v závěru alba zjeví impresionisticky laděná skladba „Your Beauty Behind the Veil“, která se znatelně blíží soudobé komorní hudbě; jako coda je zde použit sampl zvuku lidského hemžení…

Zatím největší hudební zážitek z letošní úrody alb!

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*