Budapešťskému hudebnímu centru se podařil husarský kousek: na jeho labelu BMC Records vydal své nejnovější sólové album hvězdný německý jazzový pianista HANS LÜDEMANN! Album se zove „Das Reale Klavier/Ein Kölner Konzert“, a jak titul napovídá, má souvislost se slavnou Jarrettovou deskou „The Köln Concert“ z roku 1975 (ECM)…
Lüdemannova novinka vyšla totiž k letošnímu 40.výročí pravděpodobně nejslavnějšího koncertního záznamu sólového jazzového klavíru. Před dvěma lety (v květnu 2013) usedl Lüdemann také k akustickému klavíru značky Steinway&Sons na pódiu kolínského LOFTu, aby se vydal na dobrodružnou cestu do říše bohaté improvizační fantazie; avšak na rozdíl od Jarretta své neopakovatelné skladby pojmenoval a použil navíc ještě druhý, tzv.virtuální klavír. Ten byl samozřejmě programován během koncertu, aby přinesl jiný pohled na totéž téma či jen pouhý motiv, nebo sloužil jako spodní proud, což mělo způsobovat napětí a pnutí; a to se také stalo…
„Klavír je orchestr se sto nástroji,“ řekl kdysi legendární klavírista Arthur Rubinstein. Hans Lüdemann zkusil tato slova potvrdit. Ostatně patří k nejlepším jazzovým pianistům své generace. Narodil se roku 1961 v Hamburku, studoval hru na jazzový klavír u slovutného Joachima Kühna, přičemž se vzdělával též v klasické interpretaci. Později byl žákem Reinera Brüninghause, takže nebylo divu, když profesionální kariéru zahájil v souboru Jana Garbarka. Nyní je lídrem vlastních souborů, jako třeba Trio Ivoire, Rooms či Rism. Je též vynikajícím skladatelem, pohybujícím se často na hranici mezi jazzem a soudobou vážnou hudbou, a přednáší kompozici dokonce ve Spojených státech!
Navzdory solidní délce více než 72 minut album ani na sekundu nezačne nudit. Každá z osmi kompozic ad hoc plus bonus v podobě studiového bonbónku se vyznačují bohatou harmonií a strukturou, dynamickými, výrazovými i rytmickými změnami a samozřejmě nosnými tématy a motivy, byť s mnohdy rozbitou melodickou linkou. Album otevírá „Präludium 1“ (8:50), značně rozvolněný tok s občasnými atonálními výstřelky, jež dodávají skladbě drsnou naléhavost, až výbušnost; naproti tomu střípky melodií jsou bohaté na emoce, výrazově i dynamicky přepestré. Ovšem postupně získává ono preludování minimalistický řád a vrcholí hymnickým motivem. Následující „Blaue Kreise“ (10:19) využívá zhusta zvuk preparovaného klavíru a výrazných riffů, které nápaditě přecházejí do synkop až neworleánských, stejně tak do bluesové nálady či meditativních ploch a melodické vznešenosti. „Heartbeats“ (7:25) jsou syceny lyrickou melodičností, bohatě rozvíjených až perlivou improvizací. Kompozice tak dostává barevnou harmonickou strukturu bez jakýchkoli experimentálních odboček, někde na pomezí jazzu a romantické klasické hudby až schubertovsky písňové formy. Následuje „Präludium 2“ (6:31) s preparovaným, až perkusivním zvukem klavíru, na který Lüdemann pokládá v duchu Thelonia Monka chytlavou melodii, postupně stále více zahuštěnou free-jazzovou jíškou a´la Cecil Taylor. Dokonce jsou patrny i vlivy americké avantgardy, zvláště pak Henryho Cowella. Strhující hudba! Nejdelší skladbou alba (12:17) je úchvatná „Spring Rites“, která rozvíjí téma pohanství zcela jinak, než iniciátor Stravinskij z počátku minulého století. Hudební materie je zprvu značně rozvolněná, posléze vybuchne až rockově řízný motiv, jenž se rozpustí v jakýchsi středomořských vášních a tužbách, aby vše vyústilo v jarrettovsky bohatou improvizační žeň (však si Lüdemann i pobrukuje podobně jako Jarrett); polyrytmický proud s nepravidelným metrem, emocionálním zlyričtěním či naopak intenzivněním až k drtivé naléhavosti; snad boj člověka s démony v sobě, nebo marný, protože hloupý boj s Přírodou? Posluchače pak včas pohladí až chopinovsky lyrický „Ankunft“ (8:03), příjezd rozechvěle očekávané lásky, byť se zneklidňujícími ostny preparovaných tónů; tok postupně houstne až k milostnému objetí. Navazuje jímavá skladba „Love Confessions“ (6:28) s procítěnou melodií až šansonového střihu, jež úžasně graduje. „Rollende Steine“ (7:25), poslední improvizace onoho Lüdemannova kolínského koncertu, je skutečně intenzivním proudem valících jazzových kamenů, zprvu bluesových, poté rotujících s narůstající silou. Album završuje studiová nahrávka, vzniklá na objednávku firmy Steinway&Sons: značně lyrická, až impresionistická, s maďarsky folklórní melodikou…
