Premiéra dua fenomenálních, o generaci vzdálených, ale hudebně spřízněných norských hudebníků nabídla čirou krásu i prostor pro rozjímání. V sále pražské Novoměstské radnice se 15. ledna od 19 hodin rodila nová hudba.
Do poslední chvíle nebylo jasné, co vlastně bude nově ustavené duo novátorského trumpetisty a neméně originálního tubisty a hráče na basovou trubku hrát. I když nálada se dala velmi dobře tušit, o žádné polární zajíce v pytli nešlo. Estetika Nilse Pettera Molværa a Daniela Herskedala je prostě příbuzná a bylo velmi pravděpodobné, že jejich hudební světy se snadno prolnou.
Nakonec si hudebníci připravili nějaké ty noty. Z toku hudby se vynořovaly, jako siluety při procházce mlžnou krajinou, například povědomé motivy z Molværova alba Buyoancy (pokud se nepletu, vše samozřejmě pozměněno odlišnou interpretací a sestavou), nebo minimalistické patterny tuby a loopy, povědomé pro změnu z nahrávek Herskedalových. Ale vlastně není důležité, jaké konkrétní melodie či mustry vytáhli hudební čarodějové z klobouku. Většina hudby stejně stavěla na improvizační interakci, jinak to ani nešlo kvůli – nebo spíše díky, neb výsledek zněl originálně a nádherně – nedostatku času na zkoušení. Důležitější byla atmosféra jitřící fantasii a inspirující k posluchačské kontemplaci.
Hudba měla prostě opravdovou náladotvornou, obrazotvornou kvalitu. Mohli jste si promítnout za zavřená víčka třeba velebnou, odrazem slunečních paprsků jiskřící zasněženou pláň, nebo hladinu severského moře s poblikávajícím majákem v dáli. Co kdo libo. Molvær v jednu chvíli zechoval „výkřiky“ trubky tak, že silně evokovaly teskné volání keporkaků, nesoucí se pod hladinou oceánu, a křik racků letících nad vrcholky vln. Do čehož Herskedal na basovou trubku efektovanou dlouhým reverbem napodoboval svistot větru.
Pokud bereme koncert jako celek, nešlo ovšem v žádném případě o nějaký jednolitý, jednotvárný (byť by to také bylo jistě krásné) ambient. V hudbě se toho dělo opravdu hodně. Navíc pánové na chvíli použili i velmi razantní elektronický beat.
Sound dua působil plně i v momentech „čisté“ souhry trubky s tubou nebo basovou trubkou, nicméně oba hudebníci rádi obohacují svoje sety elektronikou a platilo to i tentokrát. Ať už díky decentním podkresům syntetických ploch a průběžných tónů z laptopů, znásobování hlasu nástroje oktavérem či harmonizérem, nebo chytání repetitivních linek do looperu. Včetně smyček čistě rytmických, kdy například Herskedal vytvořil decentní beat perkusivním „pufáním“ do nátrubku tuby. Zkrátka, pokud bych označil hudbu jako snivou, platí to, šlo ovšem o sny zároveň konejšivé i aktivní a pestré. A pak, že prý sníme černobíle.
Molvær a Herskedal také koncert minimálně členili, dávali přednost dlouhým, souvislým blokům hudby. Z dobrého důvodu, jak pro soustředění muzikantů, tak hluboký prožitek posluchačů. Muzikanti záměrně nerušili zvukový tok ani promluvami: „Moc toho nenamluvíme, ale jsme oba rádi, že jsme znovu v tomto krásném sále,“ konstatoval akorát Molvær někdy uprostřed více než hodinového setu. Přičemž jeho „znovu“ pochopitelně platilo pro někdejší samostatná vystoupení obou pánů v historických prostorách Novoměstské radnice.
Po posledních tónech hlavního bloku koncertu vyskočilo publikum vyprodaného sálu beze stopy zaváhání k ovacím vestoje. Pánové s přídavkem jistě museli počítat, nicméně Nils konstatoval, že připraveného už nemají nic a tudíž „něco zkusí“. Zkusili. Zaduli si ve dvojhlase chytlavou, nostalgickou melodii standardu Nature Boy, proslaveného především Netem Kingem Colem. Znělo jim to náramně a zároveň autenticky „seversky“ i v hudbě pocházející ze zcela odlišného jazzového světa.
Po světové premiéře od 19 hodin následovalo ještě jedno vystoupení od 21 hodin, protože to první bylo rychle vyprodáno. Den po té pražské si ještě pánové mají střihnout premiéru domácí, tedy v Oslu. Podle úsměvů, které na sebe hudebníci vrhali během hraní, a jejich velmi dobré nálady mezi koncerty, lze tvrdit, že je spolupráce mimořádně bavila a těšila. A přestože předtím kvůli plným kalendářům další hraní v duu zatím neplánovali, čerstvý pohled na web odhaluje jejich nově domluvené vystoupení 10. května na festivalu MaiJazz v norském Stavengeru. Díky vydařené premiéře si nelze než přát, aby duo iniciované pražským promotérem Petrem Pylypovem ve spolupráci pokračovalo a třeba ji i zaznamenalo do zvukové konzervy.
Komentáře k článku
Zatím zde není žádná diskuse. Chcete ji začít?