Jazz Goes to Town – sobota 10. 10. 2026
Sobotní program na Jazz Goes to Town jsme zahájili v úžasném prostředí sauny NUUK, která se nachází mimo město na břehu Labe. K tomu nám zahrálo několik členů Prague Quiet Music Collective. Působivé místo a zážitek, obzvláště ve vytrvalém lijáku…
Dorota Barová Trio
Po skvělém odpoledním saunování nás v podvečer čekal koncert tria Doroty Barové, v němž uhrančivou violoncellistku a zpěvačku doprovází Miloš Klápště (kontrabas, syntezátory, zpěv) a Miroslav Chyška (kytara). Líbezná polština, komorní tóny cella a hluboce intimní hudba se do nádherného, sakrálního prostoru Sboru kněze Ambrože neskutečně hodily.
Skladby jako Dotyk nebo Wspomnienia nabídly až nadpozemský zážitek – jako kdyby tam ta muzika odjakživa patřila a organicky souzněla s celým prostorem. Píseň Taniec přinesla úchvatně navrstvené vokály, které skvěle podkreslovala Milošova basa. Z aktuálního alba dále zazněly věci jako Píseň pro Mi, Jarní snění či Na chvíli a jako přídavek si trio schovalo pohlazení v podobě skladby Snové pokoje.
Roderick Amado / James Banner / Gerald Cleaver
Na festivalu nakonec mělo premiéru unikátní mezinárodní trio ve složení Roderick Amado (tenorsaxofon), James Banner (kontrabas) a Gerald Cleaver (bicí), protože Joëlle Léandre na poslední chvíli onemocněla. Samotný úvod večera v Bio Central započal bubeník Gerald Cleaver velmi emotivně. Nejdříve si roztleskával publikum a začal hrát holýma rukama přímo do rytmu, načež roztleskávání plynule přetočil do jiného tempa a vzorce. Mezitím už přes vzniklou rytmickou kulisu začali ostatní muzikanti hrát. Pak přišel sugestivní moment, kdy Cleaver vystoupil před diváky a začal naléhavě provolávat: „Where is your heart, show me your heart, it’s for you, not for me!“
Pak konečně naštěstí zasedl za bicí soupravu a spustil se ucelený, nepolevující blok nekompromisní freejazzové smršti, který trval bez přerušení asi půl hodiny. To úvodní hecování a přebuzeně emotivní eskapádu jsem vážně nespolkl a bohužel jsem se nijak nenaladil ani na hudební projev tria. Roderick Amado to celé po dohrání popsal jako neuvěřitelné dobrodružství a totální improvizaci s kontrabasistou, kterého doteď vlastně vůbec neznali.
Arcanum Quartet
Severská all-star sestava Arcanum Quartet, kterou tvoří Trygve Seim (tenor a soprán saxofon), Arve Henriksen (trubka, zpěv), Anders Jormin (kontrabas) a Markku Ounaskari (bicí), předvedla v Bio Central naprosto magický koncert. Báječně košatá a rozmanitá hudba se mohla v každé vteřině ubírat jakýmkoliv směrem a přesto zůstávala neustále vzrušující a podmanivá. Ať už v komorních sólových pasážích, nebo v plném nasazení celého kvartetu. Neskutečné bylo například sólo Arveho Henriksena, při kterém používal svůj hlas modulovaný přes trubku natlačenou přímo na mikrofon. Skladba tím neuvěřitelně vygradovala, postupně se přidali i ostatní muzikanti a hudební blaho dosahovalo festivalových vrcholů.
Před mrazivou kompozicí Lullaby for Ukraine přišlo dojemné věnování všem dětem trpícím ve válečných konfliktech, přičemž Trygve Seim jmenoval celou řadu dalších konflikty sužovaných zemí. Vzápětí však s kamennou tváří oznámil, že v Oslu právě napadlo 20 cm sněhu a že budou pokračovat dál v hraní. Vlastně ani nevím, zda to byl záměrný severský suchý humor, ale vyznělo to naprosto skvěle! V přídavku Trygve ještě přednesl perskou báseň a vyzval světové politiky k tomu, aby utráceli peníze za kulturu a ne za zbraně. Dokonalá a silná tečka za celým ročníkem festivalu. Vychutnejte si ji ve videu…
Festival Jazz Goes To Town 2026 svou jedinečnou dramaturgií zaměřenou na avantgardní, improvizovaný jazz potvrdil vysokou evropskou úroveň. Gratulujeme Barboře Hodonické, ředitelce festivalu, Michalovi Wróblewskému, dramaturgovi festivalu a celému organizačnímu týmu a děkujeme za vysoce nevšední hudební zážitky!
Štítky