Předstvujeme 2 koncerty, kterými po prázdninové pauze pokračuje série JAZZ MEETS WORLD. Aby zážitky z léta nevyprchaly tak rychle, nabídne posluchačům muziku s nádechem exotiky: Hervé Samb & The Teranga Band ze Senegalu, kteří vystoupí 17.09.2026 od 19:00 hodin v Divadle Dobeška a JMO: Jan Galega Brönnimann /Moussa Cissokho / Omri Hason (Švýcarsko/Senegal/Izrael), kteří zahrají 24.09.2026 od 19:00 hod. v komorním prostředí Chodovská tvrze
Hervé Samb & The Teranga Band (Senegal)
Herve Samb – kytara, zpěv / Cheikh Diallo – piano, zpěv / Samba Laobe Ndiaye – basa / Macodou Ndiaye – bicí / Alioune Seck – sabar, zpěv
Hervé Samb se svým The Teranga Bandem roztančí Dobešku živelnou fúzí sabaru a jazzových postupů
Senegalský kytarista, zpěvák, skladatel, aranžér a producent Hervé Samb patří k neúnavným hledačům hudebních cest. Při úspěšném pátrání po originalitě „vynalezl“ vlastní styl jazz sabar. Ten naplno zazní i 17. září 2026 v pražském divadle Dobeška.
Slovo sabar má hned několik souvisejících významů. Původně jde o označení bubnu rozšířeného především v Senegalu a Gambii, spojovaného s etnickými skupinami Wolofů a Sererů. Sabar je příbuzný známějšímu djembe z Mali, ale hraje se na něj jinak. Nikoliv výhradě „holýma“ rukama, ale hráč používá jen jednu dlaň a ve druhé ruce má paličku. Což umožňuje vytvořit ještě širší zvukovou škálu. Zároveň slovo sambar označuje i bubenickou kapelu. A v přeneseném smyslu znamená také žánr, konkrétní rytmus a temperamentní sólový tanec, předváděný na různých oslavách včetně svateb.
Všechno tohle měl Hervé Samb na mysli, když se přirozeným prolínáním moderních jazzových i popových postupů s tradiční hudbou svojí domoviny dobral k fúzi, kterou označil jazz sabar. Nejen, že v jeho kapele nechybí hráč na sabar, zahušťující polyrytmické předivo spolu s „kosmopolitní“ bicí soupravou. Kytarista a skladatel ctil rytmické kořeny afrického žánru například i když hrál v duu s původem mexickým perkusistou Danielem Morenem na výtečném komorním, částečně improvizačním a navíc latinskoamerickými rytmy ovlivněném albu Kharit (2011). I tady můžeme mluvit o osobitém Sambově stylu na pomezí jazzu a západoafrické hudby, jež, jak známo, hrála zásadní roli i při vzniku jazzu amerického. Ovšem právě v obsazení The Teranga Bandu rozbalí kytarista svoji vizi jazz sabaru naplno. Fúzi přitom nevnímá jako cosi samoúčelného a uměle vytvořeného. Za harmonickým propojením inspirací můžeme cítit hodnoty otevřenosti a vzájemně obohacující, přirozené komunikace mezi kulturami.
Hervé Samb je bezesporu virtuózní hráč. Obvykle v současnosti používá kytaru akustickou, dle potřeby ji ovšem neváhá prohnat zvukovými efekty a proměnit sound na „elektrický“. „Zpívá“ svým nástrojem, ale je-li to třeba k vyjádření, neváhá využít přístupnou písňovou formu a přidat projev vokální. Mezitím se rád nad posílenou rytmikou pouští do nápaditých a strhujících improvizací.
Zároveň je však Hervé Samb také všestranná muzikantská osobnost. Zazářil už jako patnáctiletý, když si na mezinárodním jazzovém festivalu v senegalském Saint-Louis zahrál po boku ikon jakými jsou McCoy Tyner a Jack DeJohnette. Krom série sedmi profilových či spolukapelnických alb, započaté výstižně pojmenovaným titulem Cross Over (2008), pokračující triovým titulem Sawadu (2010) a zahrnující i recitál pro sólovou akustickou kytaru Benn (2021), se Samb prosadil i jako špičkový sideman. Ke spolupráci ho zvali nebo s ním jamovali jak legendární jazzmani jako Marcus Miller, Pharoah Sanders či Pat Metheny, tak i osobnosti africké hudby Oumou Sangaré, Amadou et Mariam či Salif Keïta.
Na řadě alb a projektů se Hervé Samb podílel jako hudební ředitel a producent. S Lisou Simone, dcerou legendární Niny Simone, točil jako producent, skladatel, aranžér, kytarista a pianista album My World (2016). Díky práci na nahrávce Holy Room – Live at Alter Oper with Frankfurt Radio Big Band (2020) americké jazzové a soulové zpěvačky ugandského původu Somi si vysloužil nominaci na Grammy. Senegalský zpěvák Omar Pène využil producentské služby svého krajana na desce Climat (2021).
Sambovým aktuálním albem je mimořádně zdařilý titul Jolof (2023), na kterém se kytarista vrátil ke spolupráci se členy kapely, sestavené během přípravy alba Teranga (2018). Odtud název The Teranga Band. Kytaristu a zpěváka doprovodí na klávesové nástroje Cheikh Diallo, na baskytaru Samba Laobe Ndiaye, na bicí nástroje Macodou Ndiaye a samozřejmě nemůže chybět buben sabar, na který hraje Alioune Seck. Hudebníci navíc nenechají zahálet ani hlasivky a přidají se ve sborových vokálech.
JMO se vracejí do Chodovské tvrze s unikátní transkontinentální fúzí
Spojení trojice empatických hudebníků z různých světadílů je v dnešním stále více rozděleném světě symbolické, příkladné a prospěšné. Švýcarský hráč na dřevěné dechové nástroje Jan Galega Brönnimann, senegalský zpěvák, virtuóz na koru i tzv. mluvící buben Moussa Cissokho a izraelský perkusista Omri Hason přesvědčí koncertem 24. září 2026 v pražské Chodovské tvrzi, jaká harmonie může vládnout mezi odlišnými kulturami. Esperantem se stane hudba.
JMO, tedy nerozlučný trojlístek Jan, Moussa a Omri, původně známý pod názvem „African Project“, vlastně nemusíme příliš představovat. Do ČR se úspěšně vrací více než dekádu. Nadchl posluchače trutnovského Jazzince i královéhradeckého Jazz Goes To Town. Do Chodovské tvrze se trio vrací po čtyřech letech.
O vystoupení JMO v roce 2022 napsal časopis UNI: „Rámec repertoáru tvořilo písničkářství Moussy Cissokha. I když se trio s chutí nabudilo i do rytmických náporů s dominujícími perkusemi Omriho Hasona, poučeného jak jazzovou hrou, tak ‚etnickými‘ tradicemi napříč planetou, songy vystavěné nad těkavým harfovým cinkáním kory působily křehce a delikátně. Zvláště když se připojily v trojhlasu i vokály spoluhráčů. Což ale nebránilo Moussovi přejít tu tam do odlehčeného rapu a Omrimu do indického ‚perkusivního‘ zpěvu konokkol. Jazzová průprava Jana Galeny Brönnimanna elegantně vyplavala na povrch nejen v momentech, kdy se pustil do improvizací na sopránový saxofon. Vynalézavý jazzový slovník příjemně využíval i v odpíchnutých linkách basklarinetu či neobvyklého klarinetu kontraaltového.“
Je navíc jasné, že JMO nebudou jenom opakovat ověřené kusy. I když mají všichni tři hudebníci i jiné úspěšné projekty, s ohromnou chutí stihnou s JMO odehrát 40 až 80 koncertů ročně a interpretace i repertoár se logicky vyvíjí. Od předchozí návštěvy navíc přibylo v diskografii kapely v pořadí třetí album I Nia Yelle (2025): „JMO tu uvádějí umění vyprávění příběhů znovu do života… Jejich muzikantská interakce je plná nádherných melodií a rytmické elegance,“ píše se o desce. Nejde ale jen o krásu hudby. Jak napovídá název desky I Nia Yelle, což v překladu ze západoafrického jazyka mandinka znamená „Otevřete oči“, písně nesou vážnější poselství. Výzvu neutíkat před realitou, vždyť jedinou udržitelnou cestou k harmonii na planetě je vzájemné porozumění a tolerance. Což krásně navazuje na myšlenkovou koncepci předchozího alba Tandoula Tala (2020, v překladu „Žádné hranice“). A vůbec na podstatu fungování kamarádského africko-evropsko-asijského ansámblu, hladce propojujícího nejen hudbu s odlišnými kulturními kořeny, ale i dávné tradice a moderní postupy.
Moussa Cissokho (*1983) je následníkem významného dakarského rodu griotů, kde se umění předává z otce na syna. Otec Bacary Cissokho už od dětství zaučoval Moussu v rodinném poslání královských hudebníků-kronikářů. Výuka to byla ryze praktická, malý hudebník dostával věku přiměřené úkoly i během slavností a rituálů na otcových cestách po západoafrických zemích. Skutečnou legendou pak byl Moussův dědeček Soundioulou Cissokho, zvaný „Král kory“. Dráhu profesionálního pódiového hudebníka zahájil Moussa v ansámblu Ballet National du Senegal. V roce 2013 vydal albový debut Goudi. V poslední dekádě úspěšně působí na evropské scéně jako kapelník vlastních projektů i sideman, jeho „srdcovou záležitostí“ ovšem dlouhodobě zůstává trio JMO.
Jan Galega Brönnimann (*1969), ač Švýcar, uvádí jako zemi narození Kamerun a rád říká, že zvuk a rytmy západoafrické muziky ho ovlivnily už v útlém dětství. I proto s chutí spolupracuje s africkými muzikanty, jejichž hudbu dobře chápe. Vedle JMO je známý například alby a koncerty s virtuózem na balafon Alym Keïtou z Pobřeží slonoviny (zahrál s ním i v ČR). Zároveň se ale Brönnimann nijak žánrově neomezuje. Spolupracoval s osobnostmi jako Nils Petter Molvaer, Eivind Aarset nebo Pierre Favre. Ve vlastním projektu Brink Man Ship se zajímal také o propojení jazzu a elektroniky.
Omri Hason (*1962) brilantně ovládá perkuse z celého světa. Včetně těch melodických, jako je africká kalimba nebo novodobý švýcarský hang. S hudební průpravou začínal v deseti na běžnou jazzovou bicí soupravu, ale brzy ho nadchla spíše hra „bez paliček“, na darbuku nebo rámové bubny. Techniku hry na perkuse studoval i u íránského mistra Djamchida Chemiraniho. V roce 1986 se přestěhoval do Švýcarska a stal se nápadnou posilou tamní world-jazzové scény, působí i jako pedagog. Jako sólista debutoval albem Cycles (2002).
JMO letos odehrají v ČR celé turné, zahrnující koncerty v Brně, Mikulově, Přerově, Ústí nad Labem či Pardubicích. Předchozí vystoupení JMO v prostorách Chodovské tvrze končilo spontánními ovacemi vestoje. Až dojatý Jan Galega Brönnimann zavtipkoval: „Jste skvělé publikum, nechcete jet s námi na turné?“ Lze předpokládat, že temperamentní a otevřené nadkontinentální trio nadchne publikum stejně jako před čtyřmi lety.
Štítky