Hradec Králové, 10.–11. října 2025
Letošní pětidenní jazzový festival v Hradci Králové měl výmluvné motto Harvesting Sound – Sklízet zvuk, což jsme mohli během posledních dvou festivalových večerů plně vychutnat.
Pátek 10. října 2025
Michal Sýkora:
Páteční program v Bio Central zahájilo šesté pokračování zaběhnuté tradice rezidenčního festivalového ansámblu The Shape of Jazz to Come vol. 6, pojmenovaného podle slavné nahrávky Ornetta Colemana z roku 1959. Letos v mezinárodním kvintetu spojili síly saxofonista a klarinetista Martin Debřička, slovenský kytarista Štefan Szabó, slovenská bubenice žijící v Norsku Michaela Antalová, německá kontrabasistka Isabel Rößler a zpěvačka Jana Vondrů. Velkou většinu jejich vystoupení hledala pětice společnou řeč. Tichý úvod koncertu plný experimentálních zvuků byl pro naladění publika velmi dlouhý, snad po půlhodině jsme se dočkali dynamické souhry, leč dosti krátké. Po ní pokračovala jejich skupinová improvizace opět rozvláčným tempem oživená experimentálním zpěvem Jany Vondrů. Nakonec dynamické finále jejich vystoupení alespoň částečně pozvedlo celkový dojem, jak můžete posoudit ve video ukázce níže.
Michal Kratochvíl:
The Shape of Jazz to Come, nebo-li rezidenční projekt festivalu, je pro mě (a asi i každého včetně pořadatelů) vždy velkým otazníkem a často i velkou výzvou. Nejinak tomu bylo i letos. Začátek mě dobře naladil Martinovým obzvláště nápaditým hraním, daný jasný rytmus Michaely krásně vedl a dával prostor pro improvizaci Štefanovi (který během koncertu střídal akordeon a kytaru) a Martinovi. Do toho najednou všichni začali recitovat úryvky básně, možná jen náhodného textu… Napětí gradovalo, ale pak se koncert vyklidnil do různých pazvuků imitujících zvuky přírody a jak by prohlásil (a jistě tak i učinil) jeden známý glosátor a znalec místních poměrů, byla to pouhá mlha z hor. Z publika za mnou se dokonce začaly ozývat hlášky typu „Co říká?“, když Jana předváděla svůj abstraktní vokální projev. Z mlhy nás vyvedl přelom do kontrabasového disonantího sóla, aby pak muzikanti naštěstí zase začali trochu hrát. Zajímavé byly souzvuky hlasu, saxofonu a akordeonu. Během vystoupení jsem si místy užil fakt povedené a vzrušující momenty s napětím, ale často také právě onu rozvláčnou abstrakntí mlhu a zbytečné natahování. Klidně to za mě mohlo trval padesát minut namísto hodiny deset.
Michal Sýkora:
Druhé číslo pátečního programu, kvartet Vicente–Dikeman–Jones–Drake, dokonale uspokojil početné publikum, natěšené na matadory současné světové scény free jazzu. Portugalský trumpetista Luís Vicente s americkým saxofonistou Johnem Dikemanem spustili bez otálení strhující free jazzový dialog, který perfektně tlačili kupředu mimořádný bubeník Hamid Drake a zkušený kontrabasista Brad Jones. Perfektní koncert pozvedlo dlouhé sólo basisty a samozřejmě nápadité sólo Hamida na bicí, viz video od 07:05. Závěrečná hádanice trubky se saxofonem zcela nadchla vděčné diváky. Na závěr jsme si vyslechli dlouhou výpověď Hamida o síle hudby spojovat lidi ze všech kontinentů, ale vytouženého přídavku jsme se bohužel nedočkali. Přesto to byl nezapomenutelný jazzový zážitek!
Michal Kratochvíl:
Čtyřka Vicente–Dikeman–Jones–Drake dle sestavy slibovala solidní zážitek a naštěstí to opravdu byla darda hned od začátku! Dechy parádně štěkaly přes sebe, až se tahle rozjetá jízda zklidnila do moře přefuků, vytváření atmosféry a hledaní limitů nástrojů. Následně se mezi muzikanty rozeběhla poněkud rozháraná konverzace ústící v další nadupanou jízdu do plných. To byly ty nejlepší momenty, kdy kvartet fičel jak nezadržitelný vítr z hor, kdepak mlha! Na solidním rytmickém podkladu se opět rozvíjely improvizace dechů jeden přes druhého, které ústily ve skvělá sóla. Brad se blýskl i slapováním, když konečně dostal prostor i on. Najednou se vše ztišilo, i osvětlení ztmavlo, což představení mistrů dodalo ještě zajímavější nádech. Ti bez ohledu na světla dále předváděli neuvěřitelnou souhru, byť se to mohlo zdát jako neuchopitelný chaos a zmatek. Byla to prostě palba v té nejvyšší lize a musím uznat, že mi vrcholně naložili. Hamid při povídání dokonce zavzpomínal na hraní s Ivou Bittovou a hodně se na závěr rozmluvil. Možná to bylo na úkor přídavku, což snad mohla být jediná kaňka na tomto vrcholném představení!
Setlist:
Connecting the dots; Come down here; Little dance; House in the valley; Luisa’s laugh; Keep looking; Why no is no?; Penumbra
Sobota 11. října 2025
Michal Sýkora:
Sobotní festivalový program zahájila kapela Futur Swing v Muzeu východních Čech. Pětice perfektně sehraných muzikantů Milan Kárník Jakeš – housle, Michal Wróblewski – altsaxofon, Martin Hrubec – kytara, Tomáš Mika – kytarové banjo a Ondřej Komárek – kontrabas potěšila zaplněný sál přesvědčivou interpretací tradičního swingu zejména složenou belgickým kytaristou Django Reinhardtem. Muzikanti se předháněli v nápaditosti svých improvizací ke všeobecné spokojenosti publika, které je hlasitě oceňovalo. Velmi povedené zpestření veskrze avantgardního programu Jazz Goes To Town.
Michal Kratochvíl:
Co si budeme nalhávat, tohle není úplně můj šálek čaje, ale vystoupení Futur Swing jsem si i přesto dokázal užít. Nechal jsem na hodinku příjemně zabavit starými šlágry a dokonce i několika vlastními skladbami od členů uskupení a poněkud svérázným moderováním koncertu v podání Ondry Komárka.
Setlist:
Django Reinhardt – Place de Brouckere; Douce Ambiance; Minor Swing; Belleville; Cavalerie; Manoir de mes Reves; Rhythm Futur; Fleche D ́Or; Stochelo Rosenberg – Double Jeu; Hono Winterstein – Mimosa; Martin Hrubec – Domini Good; Milan Kárník Jakeš – Don’t Hate Me; Duke Ellington – Bragging In Brass; Tamasz Deak – Nu Pogodi
Michal Sýkora:
Z Muzea jsme přešli do Sboru kněze Ambrože, kostela ve funkcionalistickém stylu pojmenovaném po husitském knězi Ambroži z Hradce (1439). Zde pokračoval festival dalším netradičním koncertem, tentokrát slovensko-norského folklóru. Skladbu Sun’s Daughter Michaely Antalové (fujara) s ní interpretovali norští hudebníci Hanne Jones Rekdal – příčná flétna, traverso, Eira Bjørnstad Foss – housle, Tove Margrethe Erikstad – violoncello a Adrian Myhr – kontrabas. Tato jedinečná kombinace nástrojů nás povznášela v kostelním prostoru skoro hodinu mezi lidovými tradicemi a soudobou hudbou. Tak jsem se zasnil, že jsem stačil nafilmovat jen krátký závěr jejich koncertu.
Michal Kratochvíl:
Projekt Sun’s Daughter mi hodně sednul a měl jsem pocit, že poslouchám líbezné zvuky přírody. Chyběla snad už jen projekce nějakých fotek překrásných severských krajin. Intimní, niterné a hluboké zasnění, ponor a zaposlouchaní se… Plutí na vlnách líbezných zvuků, meditace…
Michal Sýkora:
V Bio Central nás čekalo sobotní vyvrcholení letošního festivalu, dva závěrečné koncerty špičkových sestav.
Tuzemskou jazzovou scénu výborně reprezentovalo Limbo, kvartet mimořádných muzikantů, který oslavil loni 20 let na scéně vydáním šestého CD nazvaného Spirit of chaos (Amplion Records 2024). Léty prověřená sestava Pavel Hrubý – soprán saxofon, basklarinet, Oskar Török – trubka, Taras Voloshchuk – kontrabas a Dušan Černák – bicí povznesla atmosféru v sále mistrnou interpretací právě všech skladeb z tohoto díla, které bylo dokonce letos nominováno na cenu Anděl. Žertovné průpovídky Pavla Hrubého navíc obohatily jejich skvělý koncert, perfektní zvuk přispěl k všeobecnému nadšení z tohoto koncertu. Snad Vás video ukázka přesvědčí.
Michal Kratochvíl:
Limbo se už dlouho řadí na špičku naší jazzové scény, což naznačují i pravidelné nominace na Cenu Anděl. V této sestavě mi kapela dlouhou dobu unikala a musel jsem si zajet až do Hradce, abych se o jejích kvalitách mohl přesvědčit naživo. Moc mě bavil vodič Dušan, který hrál jako vždy s velkou lehkostí a přehledem, Pavel to velmi vtipně a drze uváděl, Taras přikyvoval a Oskar se jen potutelně usmíval. Odehráli v podstatě celé album Spirit of Chaos a zcela neochvějně prokázali hudební kvalitu i smysl pro humor, třeba když Pavel dirigoval řízenou improvizaci ve skladbě Karusel. Prostě moc povedené vystoupení!
Setlist:
Sorrow Of The Ents – Pavel Hrubý; Carousel – Pavel Hrubý; Merlin – Dušan Černák; Swordfish – Dušan Černák; Public Safety – Dušan Černák; Song For Lucy – Taras Vološčuk; Karlíkovi z lásky – Pavel Hrubý; Natan – Oskar Török; The Last Tone – Pavel Hrubý; Hello Lester – Pavel Hrubý; Dumka – Taras Vološčuk; Suspended Night II – Tomasz Stanko; Odwala – Roscoe Mitchel
Michal Sýkora:
Poslední číslo festivalového programu, dvanáctičlenný skandinávský ansámbl Amalie Dahl’s Dafnie EXTENDED dal festivalu jasnou korunu. Dánská saxofonistka a skladatelka Amalie Dahl rozšířila letos svůj úspěšný kvintet Amalie Dahl’s Dafnie na úroveň big bandu, kde je vše zesíleno. Energie, frekvence, divokost a emoce jsou posunuty na samou hranici možností. A právě tak nejen spustila kapela svůj strhující koncert v Hradci Králové, ale vydržela emitovat energetické dávky a vlny emocí až do konce.
Sestava Amalie Dahl /DEN/ – saxofon, skladby, Oscar Andreas Haug /NOR/ – trubka, Jørgen Bjelkerud /NOR/ – trombon, Sofia Salvo /ARG/ – baryton sax, Henriette Eilertsen /NOR/ – flétna, Ida Løvli Hidle /NOR/ – akordeon, Lisa Ullén /SWE/ – piano, Anna Ueland /NOR/ – syntezátor, Ingebrigt Håker Flaten /NOR/ a Nicolas Leirtrø /NOR/ – kontrabasy, Paal Nilssen-Love /NOR/ a Veslemøy Narvesen /NOR/ – bicí nás prostě oblažila současným evropským jazzem nejvyšší úrovně. Bravo!
Doporučuji všem video ukázku obsahující úryvky z posledních dvou kompozic a dojemného přídavku.
Michal Kratochvíl:
Když jsem před nástupem ansámblu Amalie Dahl’s Dafnie EXTENDED viděl sestavu nástrojů, hned jsem si zavzpomínal na zlatý hřeb mých výletů do HK, tedy na koncert Trondheim Jazz Orchestra. No a když to do nás soubor začal pálit, trošku jsem se vyděsil, aby to nebyl zážitek jako z BEZAU BEATZ Orchestra v Saalfeldenu, ve kterém mimo jiné také hrála Sofia Calvo. To se ale naštěstí nepotvrdilo! Orchestr Amalie se často rozpadal do sekcí a pekelný tlak a nesnesitelné frekvence se tady nedostavovaly. Dělo se toho však tolik, že je nesmysl to popisovat slovy, ale aspoň trochu se o to pokusím. Jedno sólo samozřejmě střídalo druhé a postupně se zapojovali členové souboru, dle pokynů k řizené improvizaci, které Amalie vydávala stojíce před orchestrem. Pak přišel předěl elektronickou stěnou a hudba se dál vyvíjela jako příběh. Souvislá plocha, vrzání kontrabasů smyčcem vytvářelo až strašidelné plochy, najednou nastala ponurá atmosféra, ve které jsme se chvíli vykoupali, ale pak se zas vlak rozjel, naběhly bicí a oblažilo nás synťákové sólo. Druhá část koncertu byla až nečekaně přístupná a moderní jazz produkovaný tímto početným souborem musel bavit všechny přítomné. Pak se to samozřejmě zas rozbilo do bordýlku a potrápila nás siréna na baryton saxofon, který šel až do noisu. Další části byly až hypnoticky rytmické a tranzovní ukolébávání podtrhovaly skvělé sólové výkony. Darmo mluvit, poslouchejte ve video ukázce. Parádní závěr a vyvrcholení festivalu!
Setlist:
Intro pt 1 og 2; Floating; Drifting_turning; Paralleller; Slow_motion; Rocks; Longing
– – – – –
Festival Jazz Goes To Town 2025 svou jedinečnou dramaturgií zaměřenou na avantgardní improvizovaný jazz opět potvrdil vysokou zralost a evropskou úroveň. Gratulujeme ředitelce festivalu Barboře Hodonické, dramaturgovi festivalu Michalovi Wróblewskému a celému organizačnímu týmu a opět děkujeme za vysoce nevšední hudební zážitky!