Kunsthaus NEXUS, Otto Gruber-Halle, CONGRESS Saalfelden
Poslední festivalový den přinesl program plný hvězd, které ozdobily letošní jubilejní ročník.
Než se dostaneme k jejich prezentaci, podívejte se na pár snímků kongresového centra a výhledů z terasy jeho nejvyššího patra, pro představu, v jak krásném horském prostředí se festival každoročně koná.
Náš nedělní program zahájil v industriální hale velmi povedený kvartet nazvaný:
Nothing causes anything, Otto Gruber-Halle
Yvonne Moriel – saxofon, Alex Kranabetter – trubka, elektronika, Vincent Pongracz – basklarinet, elektronika, Christian Lillinger – bicí. A zase Christian Lillinger v zajímavé sestavě. Zezačátku nehrál ultra rychlé přechody, ale spíš strojově jak robot, což vytvářelo jakýsi pocit odcizení, když to trumpetista ještě navíc špinil elektronikou. Z pódia se linula spletitá hudební krajina s lyričtějšími rozsáhlejšími plochami, které sloužily jako přechody mezi různými částmi koncertu. Nepodařilo se mi však nijak hluboce na tuto hudbu napojit, i když některé pasáže byly dostatečně zajímavé a vtahující.
Sun-Mi Hong Bida Orchestra, CONGRESS Saalfelden
Jozef Dumoulin – klavír, Fender Rhodes, John Edwards – kontrabas, Mette Rasmussen – altový saxofon, John Dikeman – basový & tenorsaxofon, Alistair Payne – trubka, Sun-Mi Hong – bicí je zdivočelá partička, u které jsem zpočátku pátral, proč si říká orchestra, když je to vlastně jen sextet. Záhy však ukázali, že i v takovémto složení dokáží znít docela fajnově big bandově. Sun-Mi to hezky držela na uzdě, takže ostatní mohli volně plout. Druhá skladba se velmi pomalu rozvíjela, nejprve jen trubka a klavír, pak se jemně přidaly bicí a kontrabas, až nakonec zůstala hrát jen Sun-Mi sólo plstěnými paličkami. Poté si vzala slovo a vysvětlila nám vznik tohoto projektu. Bimhuis ji požádal, aby složila nějaké skladby. Nejdříve vůbec nevěděla, jak to pojmout, až se nakonec nechala inspirovat svými sny a vzniklo z toho toto zajímavé těleso.
Kalle Kalima´s Detour with Leo Genovese and Christian Lillinger, CONGRESS Saalfelden
Kalle Kalima – kytara, Leo Genovese – klávesy, Christian Lillinger – bicí. Leo se nám představil již počtvrté, Christian snad taky a musím říct, že tohle byla jízda, co mě z Christianových vystoupení bavila nejvíce (z Leových však ne). Rocková energie tria, místy až nářez, mě trochu v úvodu zaskočily a říkal jsem si, že mi to bude hodně šmakovat. Další skladba ale už rozhodně nebyla tak přímočará, Christian v ní doslova levitoval za bicími, ale i tak si vždycky stíhal svým typickým gestem upravit účes. Byla to muzika jak na trní, prokomponovaná a místy až překomplikovaná. Leo mě bavil tím, jak střídal piano, klávesy, Rhodes a opět dokázal svou nesmírnou flexibilitu. Smekám předtím, kolik různých tváří na festivalu ukázal. S docela trefnou hláškou přišel Kalle, když se nás zeptal, jestli se bavíme. Někdy se prý totiž baví jen muzikanti. Je fakt, že to bylo celkem náročné sousto.
Ancient To The Future, CONGRESS Saalfelden
Ava Mendoza – kytara, zpěv, Majid Bekkas – gimbri, oud, zpěv, Xhosa Cole – saxofon, flétna, Hamid Drake – bicí. Tohle se hodně povedlo a festival nemohl začít vrcholit lépe. Tahle sestava se sešla teprve podruhé, ale věřím, že se z ní stane regulérní kapela, protože ta hudba by si to zasloužila. Se zpěvem Majida tahle partička zněla jak pouštní blues šmrncnuté Hendrixem, ale ještě k tomu se saxofonem. Tranzovní ale strhující, protože to nebylo jednotvárné a jednolité. Úplně jsem si zapomněl dělat poznámky, v jakém tranzu jsem byl, tak se taky nechte ukolébat v naší video ukázce. Na konci bylo vidět, že by muzikanti ještě rádi přidali, když viděli nadšenou odezvu publika, ale v Saalfeldenu se prostě nepřidává (pokud nejste The Bad Plus ve speciální sestavě a nehrajete na konec).
The Bad Plus, Chris Potter & Craig Taborn, CONGRESS Saalfelden
Chris Potter – saxofon, Craig Taborn – klavír, Reid Anderson – kontrabas, Dave King – bicí, to je sestava, která nás dráždila již dlouho před příjezdem do Saalfeldenu a tušili jsme, že to bude velkolepé vyvrcholení celého festivalu. A že by to přece jen bylo to nejlepší nakonec? Asi fakt jo! Pánové na to vlítli jak urvaní ze řetězu, jako by chtěli dokázat, že se do programu festivalu v Saalfeldenu skutečně hodí. Baskytarista Reid Anderson a bubeník Dave King, kteří před více než dvaceti lety spoluzaložili The Bad Plus, vzdávali hold hudbě Keitha Jarretta a jeho „American Quartetu“. Jarrettův kvartet s Charliem Hadenem, Paulem Motianem a Dewey Redmanem z přelomu 60. a 70. let, byl pro ně něčím víc než jen inspirací a přiznali, že je jako mladé muzikanty nesmírně ovlivnil a myslí si, že je škoda, že se tato hudba příliš nehraje. Byla to prostě paráda na závěr a nadmíru vydařená tečka za festivalem!
Při východu z kongresového centra jsme zažili ještě něco naprosto neuvěřitelného. Pořadatelský tým vytvořil u východu uličku a skandovaně aplaudoval vycházejícím posluchačům a ti zase na oplátku jim. Takový silný a dojemný moment jsme opravdu nečekali a jen pro nás podtrhl výjimečnost tohoto festivalu a také jeho publika, které bylo v průběhu festivalu nejednou vychvalováno jak pořadateli, tak i muzikanty.
My jsme si Jazzfestival Saalfelden užili převelice a určitě jsme tu nebyli naposledy…
Text: Michal Kratochvíl
Fotky a videa: Michal Sýkora
Štítky