JAZZ MEETS WORLD, NOVOMĚSTSKÁ RADNICE, 25. 3. 2024
Trio vrcholných mistrů svého oboru Danilo Pérez, John Patitucci a Adam Cruz nás poctilo návštěvou v Praze. Dlouholetí a dokonale sehraní kamarádi, kteří si při společném vytváření hudby doslova vidí do myšlenek, nás nenechali na pochybách, že sledujeme ty nejlepší z nejlepších.
Whistle Through Adversity byla první věc koncertu, kterou uvedl Danilo pískáním melodie a ještě nám stihl dát radu do život, že pískáním se vše vyřeší. Krátká odlehčená skladba, skvělá na úvod. Další následuje Rediscovery of the Pacific Ocean, ve které John rozezní svou překrásnou šestistrunnou baskytaru krátkým, ale výživným sólem, následuje ho Danilo a celé trio se vrátí zpět s až mystickou atmosférou. Skladba plyne a trojice se ještě jednou rozohní, Patitucci zase pendluje po hmatníku jako zběsilý a já mu to náramně žeru. Danilo hraje na klávesy a Adam to vše patřičně podporuje a sytí, jak je třeba. Rozmáchlá skladba se tak dostane až někam k patnácti minutám. Ultimate Realities Danilo začíná předehrou a John se na tuto skladbu vrátil ke kontrabasu. Skladba je plná změn tempa a předělů, když v tom se do ticha rozjede sólo na kontrabas. Postupně se přidají Danilo i Adam a rozvine se další brilantní souhra. Pokukují po sobě, špičkují se a předvádějí nám kongeniální napojení na té nejvyšší možné úrovni. Prostě nádhera.
Beloved Danilo věnoval spisovateli Toni Morrisonovi a ptá se nás, zda se bavíme tak jako oni. John střídá smyčec s prsty, Danilo hraje komplexní sólo, ze kterého opět povstane kompletní trio a znovu rozehrává velkolepý koncert. Napětí ve skladbě by se dalo krájet a jsme svědky naprostého sepjetí muzikantů a precizní souhry. Dojemné zjemnění do až romantického závěru skladby poskytuje krásný kontrast po předchozím vybláznění. Následující Wayne od Johna je samozřejmě poctou a vyjádřením lásky a úcty k mentorovi. Point of no Return se zase krásně rozjede a Wayne se musel tam zeshora jistě slastně usmívat. Tím jsme se dostali až k závěru celého setu, ale nadšené publikum si potleskem ve stoje vyžádalo přídavek rovnou dvakrát. V tom závěrečném nás muzikanti dokonce roztleskali a některé posluchače i roztancovali. Takové mistrovské vystoupení bych si klidně s chutí užil každý den!
Fotky: Barka Fabiánová