Danilo Pérez, John Patitucci, Adam Cruz Trio – 3. 11.
Trio snů dorazilo po roce a půl opět do Prahy! Koncert na Novoměstské radnici mě nadchl a nejinak tomu bylo letos i v JazzDocku. Ten doslova praskal ve švech a mistrovského jazzu chtiví posluchači hltali toto bravurní vystoupení od prvního momentu. Setlist od minula příliš změn nezaznamenal a koncert opět začali pohvizdováním, kterým uvedli Whistle Through Adversity. Náročný den cestování jim naštěstí na dobré náladě neubral.
V Rediscovery of the Pacific Ocean John vykouzlil krásné sólo ve vysokých tónech a celé trio předvádělo nádhernou souhru a vysokou školu dynamiky. Danilo vzpomenul na svého zesnulého mentora Jacka DeJohnetta, který hrál na jeho prvním albu a věnoval mu song Panama Libre. Stihl nám také povyprávět, jak málem do Prahy nedoletěl, když mu policie někde na letišti zabavila zavazadlo. Nakonec vše dobře dopadlo a mohli jsme býti svědky tohoto skvělého představení. Snad jen ten závěr byl za mě trochu přepálený, úplně nemusím, když muzikanti až na sílu nutí publikum zpívat a vstávat ze židlí. Takový ten americký patos, ale jinak skvělý koncert. A dokonce se dvěma přídavky!
Danilo Pérez – piano; John Patitucci – baskytara, kontrabas; Adam Cruz – bicí.
Obradovic–Tixier Duo – 5. 11.
Tohle duo jsem si nechtěl nechat ujít. Na Davida jsem kdysi narazil díky koncertu jeho tria právě v JazzDocku a tento návrat po letech byl pro mě velkým lákadlem. Bohužel však ne pro pražské obecenstvo, které toho večera na JazzDock jaksi zapomnělo. Ale muzikantům to na elánu naštěstí vůbec neubralo a doslova do nás naprali svou energickou hudbu, která opravdu jiskří až rockovou energií. Skladby představoval převážně David a ke každé z nich nám řekl krátký příběh, jak vznikla. Moc jsem se jejich nadupanou muzikou bavil!
Lada Obradovic: bicí, perkuse, efekty, kompozice; David Tixier: klavír, klávesy, DSP, kompozice.
Takuya Kuroda – 5. 11.
Naprosto skvělá kapela ve složení Takuya Kuroda – trumpeta; Craig Hill – saxofon; Takahiro Izumikawa – klávesy, piano; Reuben Cainer – baskytara; David Frazier – bicí nás do JazzDocku přijela doslova zlikvidovat. Tlačili jak o život od první skladby, zvuk byl dokonalý a JazzDock doslova duněl a otřásal se pod nápory špičkové rytmiky. Hrálo se hlavně z posledního alba Everyday. Občas nám Takuya pověděl příběh o vzniku skladby, například Car 16 15 A je o cestování vlakem, který museli dobíhat na nádraží v Tokiu.
A podle toho taky skladba vypadá. Našlapaný úvod, kdy běží k vlaku, aby ho stihli, poté vystřídá vyklidněnější pasáž na vydechnutí. Bubeník mě fakt strašně bavil, pořád něco vymýšlel a svými kreativními podněty neustále sytil povedené skladby. Na závěr odpálili vypalovačku Everybody loves the sunshine a celý klub se vlnil do rytmu. Koncert roku v Jazz Docku?
Štítky