14. Enter Enea Festival, Nad Jeziorem Strzeszyńskim, Poznań
Michal Sýkora:
Úterní večer na EEF po celodenních bouřkách začal náramně. Sličná americká harfistka Brandee Younger v přiléhavých okrových šatech bez rukávů okouzlila zkušené publikum spirituálním jazzem Alice Coltrane. Obzvlášť skladba Turiya & Ramakrishna z jejího legendárního alba Ptah, El Daoud (1970) se jí s perfektní rytmikou Rashaan Carter – kontrabas a Ele Howell – bicí velmi povedla, jak můžete posoudit ve video ukázce níže. Následovaly její vlastní kompozice z aktuálního povedeného alba Brand New Life až k závěrečnému procítěnému coveru. Opravdu krásný úvod jazzového gala večera!
Michal Kratochvíl:
Harfové trio přece jen není tak obvyklé, takže jsem se velmi těšil na vizuální a zvukové vjemy z tohoto koncertu. Líbezná hudba linoucí se z pódia byla pohlazením na duši v tomto ukrutně deštivém dni. Naštěstí se počasí mírně udobřilo a večer již jen poprchávalo, takže se všechny koncerty mohly uskutečnit dle plánu a ve vyprodaném festivalovém areálu. Chtělo by se říci, že hudba Alice Coltrane byla stěžejním motivem koncertu, ale Brandee se sama prezentovala také jako schopná skladatelka. Například skladbou Unrest, kterou složila během covidu. Nejprve kompozice začala vyklidněnou předehrou na harfu, aby mohl ten pravý neklid či nepokoj zavládnout při nástupu kompletního tria. Na zklidnění pak přišla balada opět od Alice Coltrane a v následující svižnější věcičce Moving Target z nejnovějšího alba dostal prostor vyniknout basista, který přesedlal na baskytaru a náramně mu to šlapalo. Ke konci koncertu Brandee praskla struna na harfě, tak s obavami vyjádřila naději, že snad nástroj přežije ještě krátkou skladbu od Marvina Gayeho. Příjemný koncert velmi sympatického tria.
Michal Sýkora:
Všemi milovaný festivalový dyrektor artystyczny Leszek Możdżer s Atom String Quartetem ve složení Dawid Lubowicz a Mateusz Smoczyński – housle, Michał Zaborski – viola a Krzysztof Lenczowski – cello ladili většinou na soudobou až avantgardní notečku. Jejich společný koncert byla hudební pocta Krzysztofovi Pendereckému, slavnému polskému skladateli klasické hudby a oper, jednomu z nejvýraznějších představitelů hudební avantgardy druhé poloviny 20. století. Ve druhé polovině jejich vystoupení za mírného poprchváání se muzikanti taky pořádně odvázali, aby dostáli svému Atom jménu. Navíc Leszek zpestřil koncert sólovým partem, doporučuji ve video ukázce od 02:38.
Michal Kratochvíl:
Své mezery ve vzdělání jsem si doplnil při koncertu na oslavu Krzysztofa Pendereckého a jeho úžasné hudby. Atom Strig Quartet mě o svých výjimečných kvalitách přesvědčili již nedávno na pražském koncertě a teď ještě navíc doplnění Leszkem přinášeli slastné momenty do stále deštivého večera v areálu u jezera. Pestrá hudba s neustálými změnami, od swingujících pasáží až po téměř avantgardní modernu, mě nenechávala vydechnout a s chutí jsem hltal další a další tóny, které se z pódia valily. Leszek si uprostřed koncertu střihl sólovou impresi na téma Pendereckého a poté se rozjela Chaconne, uchvacující skladba plná zvratů a intenzity, která vrcholila deštivou extází, ve které jsme přes rozevřené deštníky nic neviděli, ale tóny hudby nás sytily natolik vydatně, že to bylo úplně jedno. Na závěr pak ještě uvedení do snů a meditace od Maxe Richtera a toto vrcholné číslo bylo u konce. Bravo.
Michal Sýkora:
Závěrečné trio světové extra třídy Joey Calderazzo + John Patitucci + Dave Weckl nás nakonec zcela převálcovalo! Jejich spontánní nadšení do společného hraní, mimořádné improvizační schopnosti jednoho vedle druhého, a vzájemné jazzové porozumění se perfektně sešly toho večera pod zamračenou oblohou a vytvořily nezapomenutelný hudební zážitek. Jedno zajímavější sólo za druhým, nakonec poslední skladbu uvedl Dave svým pětiminutovým drum noise, jak můžete posoudit od 06:10 ve video ukázce. To byl JAZZ! Nejlepší večer celého letošního festivalu.
Michal Kratochvíl:
A pak to přišlo! To na co všichni milovníci jazzu čekali, splněný sen organizátorů a jistě i mnoha posluchačů. Tihle tři kamarádi si prostě přijeli zahrát spolu, tak jak to dovedou jen největší mistři. The Joyful Reunion of Brothers and Sisters obstarala parádní rozjezd vystoupení, ve kterém se střídaly akustické a elektrické podoby tria. Dave krásně swingoval a pořádné koule vystoupení nabralo hned záhy při elektrické The Oracle od Joeyho, který také obstaral dlouhé intro do skladby. Po rozjetí pecky převzal otěže John a bylo vidět, že byl při chuti a svou virtuózní hrou přiváděl do varu nejen muzikanty v publiku. Sledovali jsme opravdového mista. V jeho skladbě For Chick jsme se vrátili k akustické podobě, John opět kouzlil, tentokráte však na kontrabas. Joey uvedl další skladbu a děkoval nám, že zůstáváme na festivalu i v dešti. The Charmer byla další povedená věc od něj, kterou začal John na baskytaru. Po uchvacujícím sóle rozjel jednoduchou figuru a skladba chytla nakažlivý groove. Pak zase začal sólovat a jazzový orgasmus pokračoval. A to s jakou lehkostí hrál Dave Weckl, to byla také radost pozorovat a poslouchat. Všichni se jakoby vznášeli při hraní a jejich nonverbální komunikace a napojení byly prostě neuvěřitelné. Sympatické bylo, že všichni uvedli nějakou skladbu. Na závěr Dave představil Johnovu kompozici For Eddie P, tedy pro Eddiho Palmieriho. Byla samozřejmě trochu šmrncnutá latinou, ale nejprve ji Dave začal svým dalším výživným sólováním. Již předchozí pecka doslova rozvášnila jednoho tanečníka z publika, který se neváhal přesunout přímo před pódium a bylo vidět, že si ho všímali i sami muzikanti. K přídavku je poté přemlouval i samotný Leszek na pódiu a bylo vidět, že i on si tento mistrovský koncert náležitě vychutnal. Jasný vrchol festivalu!
