Jihočeský jazzový festival ČEZ 2022, Piaristické nám., České Budějovice, sobota 6. srpna 2022
Druhý večer hlavního programu letošního Jihočeského jazzového festivalu přinesl na historické českobudějovické Piaristické náměstí jako první slovinskou skupinu Jazoo. Jejich vystoupení plné energie a souznění víc, než mile překvapilo a potěšilo všechny vnímavé diváky. Jazoo zněl v rozšířeném obsazení kompaktně a přesvědčivě: Katja Stare – zpěv, soprán a alt flétna, tenor saxofon, perkuse; Tomaž Pačnik – klávesy, akordeón; Danijel Hartman – bicí, darbuka, conga; David Novak – baskytara; Matjaž Mlakar – tenor a soprán saxofon, klarinet, elektronika; hosté: Matevž Špegel Štaher – elektrická kytara; Gregor Šteharnik – alt saxofon; Luka Krof – trumpet; Žan Plohl – trombón.
Velmi podařený úvod večera, který nebyl v sobotu výrazně překonaný, proto doporučuju video ukázku níže.
Michal Kratochvíl: Jazoo slaví 25 let a úvod Jiřího Grauera nás na vystoupení značně navnadil. Stali se místními oblíbenci, neboť v Budějovicích hrají již potřetí. Do koncertu nás ospale vnese sympatický pink floydovský úvod na synťáky, k nimž se přidá basa a rozlámaný rytmus bicích. Navrch se do toho nahrnou dechy a zpěvačka si dopřává gymnastickou rozcvičku a pak se chopí saxofonu. Všichni se do toho opřou naplno a rozjede se slušná jízda. Muzika má pořádný drive a kapela je očividně v laufu. Dechová sekce přitakává sólistům, rytmika to vše zdatně drží při sobě a poskytuje bytelný rockový spodek. Zpěvačka krásně vokalizuje, když zrovna nehraje na příčnou flétnu (nebo saxofon) a některé pasáže jsou vyloženě prog rock. Pak to zase v hypnotizujících repeticích “smrdí” Balkánem a klidně do toho nacpou i čardáš. Tohle mě teda neuvěřitelně baví a tenhle nakažlivý mix a skvělá hudební všehochuť jsou pro mě vrcholem celého festivalu. Opět tedy nezbývá než poznamenat, že pořadí kapel mělo být i dnes zcela opačné. Přichází další smršť z Balkánu, floydovská psychedelie a do toho se jim ještě povede zakomponovat Smetanu. Bravo.
Mezinárodní big band Cotatcha Orchestra přinesl na Piaristické náměstí velkolepý sound jazzového orchestru. Původní repertoár z oceňovaného alba Bigbandová elektronika, unikátní fúze skladeb kombinovaných s elektronickou hudbou, upoutal většinu přítomných originalitou a skvělými výstupy jednotlivých hráčů:
Trumpety: Jiří Kotača – kapelník; Jan Kozelek; Jan Přibil; Jaroslav Konečný;
Saxofony: Marek Kotača; Radek Zapadlo; Petr Smékal; Ivan Podhola; Radim Hanousek;
Trombóny: Matthias Zeindlhofer; Jan Galia; Ivan Melin; Michal Motýl;
Martin Konvička – piano; Peter Korman – kontrabas; Kamil Slezák – bicí.
Cotatcha Orchestra výborně obohatil sobotní jazzový večer.
Michal Kratochvíl: Konečně se mi Cotatcha Orchestra podařilo vidět naživo, téměř dva roky po vydání na české poměry výjimečné desky Bigbandová elektronika. Ta stále tvoří páteř programu vystoupení orchestru a musím říci, že jsem si živé provedení těchto kompozic náramně vychutnal. S tou elektronikou to ve skladbách není zas až tak horké, klidně by jí tam mohlo být více. Většině kompozic spíše jen dodává jinou barvu a nádech a slouží jako podkres hrajícímu orchestru, což zvuku dodává na vrstevnatosti a tento další rozměr velmi vítám. Kamil Slezák je nesmírně nápaditý bubeník a hračička a se skladbami se vyloženě mazlí. Každý jeho úder do činelu má své místo a smysl. Skvělá je i věc, ve které téměř výhradně používá elektronické bicí. Na české scéně se zrodil orchestr, který minimálně v evropském měřítku snese srovnání s konkurencí, což dokazuje nejen hudbou, ale i svou prezentací.
Povedeným vyvrcholením celého letošního Jihočeského jazzového festivalu bylo vystoupení kvintetu legendárního saxofonisty Bobby Watsona a českého kytaristy Libora Šmoldase. Bylo to opravdu krásné připomenutí be-bopové fáze moderního jazzu, kterou utvářela kapela Jazz Messengers Arta Blakeyho, jejímž saxofonistou a hudebním ředitelem na přelomu 70. a 80. let byl právě Bobby Watson. Spoluhráči Petr Beneš – piano, Tomáš Baroš – kontrabas a Jesse Simpson – bicí výborně doplňovali oba hlavní sólisty. Potěšili jsme se i parádní interpretací nesmrtelné skladby Moanin’ Arta Blakeyho a závěrečného blues, viz video ukázka.
Michal Kratochvíl: Liboš Šmoldas si v Budějovicích zavzpomínal na spolupráci s legendárním Bobbym Watsonem a jeho kvartet legendě zdatně sekundoval, ba co více, byl Bobbymu rovnocenným partnerem. Předváděli nám standardní jazz, neboli jazz plný standardů, kterých mimo jiné sám Bobby pár napsal, jak také Libor vtipně okomentoval. Když se ho někdo ptá, co budou hrát, tak odpovídá: „Standardy, originály, co Bobby napsal“. Vydařenou skladbou Side Steps vzdal Bobby hold Johnu Coltrainovi a jeho Giant Steps a na své si přišli i všichni fanoušci v letité hitovce Moanin’. Bobby Watson i český kvartet hráli s chutí a obzvláště v momentech, kdy měl Bobby hlavní slovo a kapelu táhl svými sóly, byla radost vystoupení sledovat i poslouchat.
Dvoudenní hlavní program letošního ročníku Jihočeského jazzového festivalu splnil opět očekávání velmi zajímavé mezinárodní jazzové přehlídky, což potvrdilo početné publikum, vděčně oceňující každou kapelu.
Michal Kratochvíl: I letos byl víkend v Českých Budějovicích příjemným zpestřením prázdnin a věřím, že příští rok to Haroldovi López-Nussovi vyjde a dorazí v plné síle!