Piaristické náměstí, České Budějovice, sobota 25. července 2026
Závěrečný den Jihočeského jazzového festivalu přinesl pestrou paletu nálad a žánrových přesahů – od nesmrtelné jazzové klasiky přes energický mládežnický nářez až po hypnotickou arabskou psychedelii.
Program odstartoval projekt Kind of Blue, vzdávající poctu stejnojmennému kultovnímu albu Milese Davise. Muzikanti ve složení Jiří Kotača – trumpeta, Marek Kotača – alt saxofon, Ondřej Štveráček – tenor saxofon, Martin Konvička – piano, Tomáš Baroš – kontrabas a Petr Tureček – bicí hráli opravdu líbezně a s neuvěřitelnou lehkostí, i když to přímé slunce opírající se do pódia a formální obleky jsem jim ani trochu nezáviděl. Bylo ale vidět, že tenhle materiál mají dokonale v krvi a nehráli ho poprvé, takže jim to šlapalo bez zádrhelů. Na závěr si ještě jako třešničku na dortu vystřihli Milesovu Milestones, která celý jejich set krásně uzavřela.
Následovala dravá mladá partička Wonder Brass Company, autorská kapela z Ježkárny, kterou jsem dosud neznal. Hraje, co ji baví, ve složení Jakub Krieger – kytara, Jan Šesták – bass kytara, Václav Švec – bicí, Jan Drábek – klávesy, Vilém Cerman – trombón, František Hrubý – flétna, Tomáš Vašata – trubka, Bert Kundrák – trubka, Jan Vorel – saxofon. Loni údajně natolik nadchli na menší scéně, že si pro letošek zaslouženě vybojovali místo na hlavním pódiu. A všechna čest, vzali to pěkně zhurta! Od prvních vteřin do nás nasypali energický set s naboostrovanou heavy kytarou v otvíráku Sassy Kitty. Následovala autorská Symphony of Light, což už byla o poznání veselejší a rozjuchanější záležitost. V dubnu jim navíc vyšlo druhé album, ze kterého nám zahráli čerstvé novinky jako Velvet Meadows, Twins nebo věc Žížala v žíle s výživným trombonovým sólem. Velmi sympatické vystoupení, které není jen příslibem do budoucna, ale už teď představuje vážně dobrou muziku.
Vyvrcholením celého dne byl kvartet britsko-bahrajnské trumpetistky Yazz Ahmed, Ralph Wyld – vibrafon, Dave Manington – kontrabas a Jay Davis – bicí. Se svým arabským psychedelickým jazzem nás zavedla do mystického světa, kde se mísí Blízký východ s moderními zvukovými efekty. Zazněly skladby She Stands on the Shore či A Paradise in the Hold, u které zmínila inspiraci starověkým eposem o Gilgamešovi.
Yazz Ahmed průběžně uváděla jednotlivé kompozice a vysvětlovala jejich příběhy – přes Al Naddaha, Her Light až po uhrančivou La Saboteuse. Byla to opravdová psychedelie, dokonalá práce s náladou a atmosférou, kterou ještě umocňovaly vizuální projekce, zahalení pódia do kouře a občasné modulace trubky přes efektové krabičky. U skladby Dawn Patrol z nového EP mluvila o léčivé síle přírody a vyzvala nás, abychom si představili surfování na mořských vlnách. Závěrečná kompozice Shoal of Souls, inspirovaná sufismem a rituálním dostáváním se do tranzu, strhla celé zaplněné náměstí. Jako přídavek pak věnovala podmanivou The Lost Pearl své rodné zemi – Bahrajnu. Skvělé vyvrcholení celého festivalu.
Štítky