LOTOS Jazz Festival – 24. Bielska Zadymka Jazzowa, Sala Koncertowa NOSPR Katowice, úterý 21.6.2022
Po úvodním excitujícím festivalovém koncertu polské kapely Bɫoto v mimořádném prostředí 320 metrů pod zemí se druhý festivalový koncert konal opět konal v atraktivním prostředí, tentokráte v novém nádherném koncertním sále Národního symfonického orchestru Polského rozhlasu v Katovicích, kde vystoupil americký SFJAZZ Collective.
SFJAZZ Collective, skupina jazzových hvězd: Chris Potter – tenor a soprán saxofon, basklarinet; David Sánchez – tenorsaxofon; Etienne Charles – trubka; Warren Wolf – vibrafon; Edward Simon – klavír; Matt Brewer – kontrabas; Kendrick Scott – bicí posílená o pěvecké osobnosti Gretchen Parlato a Martin Luther McCoy interpretovala precizně aktuální skladby jednotlivých členů ansámblu, na můj vkus dost akademicky. Teprve Mutuality Chrise Pottera s jeho skvělým sólem povýšila hudební zážitek na očekávanou světovou úroveň. Druhá polovina výborného koncertu v akusticky dokonalém prostředí zcela nadchla plný sál, který si nakonec vytleskal dva strhující přídavky. Tak se hraje JAZZ v Kalifornii.
Michal Kratochvíl: Úvod koncertu obstarává vibrafon v duu s pianem a daří se jim vystoupení dobře našlápnout, hlavně v momentě, když se přidá rytmika. Po pár minutách do rozjetého vlaku naskočí Chris Potter se svým úžasně inspirativním sólem, aby mohl přehodit žezlo vibrafonu a celá skladba se zase uklidňuje. To však trvá jen chvíli a Warren Wolf ji postupně opět vygraduje a v závěru se přidávají všechny dechy v kapele. Začátek Throw It Away je takový neučesaný, to když se dechaři vzrušivě dohadují hrou na své nástroje. Matt Brewer je však utiší svým komorním sólovým výstupem na kontrabas. Chris si bere basklarinet a za chvíli se dočkáme prvního představení Gretchen Parlato, na které navazuje sólo na trubku od Etienna Charlese. Mezi skladbami se skoro každý člen ujme slova a většinou uvede svou skladbu. Pianista Edward Simon představuje kapelu a ideu kolektivu a také nás seznamuje s letošním programem “New Works Reflecting The Moment”, ve kterém členové kolektivu reagují na dnešní pohnutou dobu a čerpají z ní inspiraci pro originální hudbu. Zmiňuje např. pandemii nebo policejní brutalitu, která inspirovala jeho skladbu 8’46”. V ní se nám poprvé představuje i Martin Luther McCoy, který tuto baladu odzpívá svým sametovým andělským hlasem. Další věc je pěkně do kontrastu vyblázněná již ve svém úvodu, kdy se přetahují sólující Etienne a David Sánchez. Do toho Gretchen používá hlas jako další nástroj a skladba má neuvěřitelnou dynamiku. S tou členové kolektivu výjimečně pracují po celou dobu koncertu. Opakující se text What’s Going On skladbu zakončuje. Ay Bendito od Davida je nadupaná věc bez zpěvu. Kolektiv se smrskne jen na kvartet se sólujícím pianem a pak se ke slovu dostává David. Jedná se o nesmírně pestré vystoupení především tím, že všichni členové kolektivu přispěli nějakou skladbou.
Michal Kratochvíl: Vrcholem celého koncertu je pro mě jednoznačně kompozice Mutuality od Chrise Pottera. K napsání ho inspiroval útok na Capitol. Nesmírně dramatická skladba, ve které se toho děje tolik. Gretchen souzvučí s dechy a pak vyrukuje Chris s dechberoucím rozmáchlým sólem. Nejprve hraje pouze sám bez doprovodu. Fascinující moment, ve kterém nám dokazuje, proč je považován za jednoho z nejlepších saxofonistů na světě. I u ostatních hudebníků je vidět, jak pozorně jeho výstup poslouchají a uvědomují si, že mají tu čest s géniem své generace. V další části skladby zní kolektiv skoro jak plnohodnotný big band a právě práce s dynamikou je naprosto strhující. Poté nás ještě čeká závěrečná písnička hlavního setu od Gretchen. Jde o takovou milou věcičku plnou naděje – All There Inside. Diváci jsou z výstupu nadšení a přivolání k přídavku netrvá dlouho. Funky vypalovačka Already Died for Her mi ale příliš nesedla, hlavně přehuleným zvukem v úvodu. Diváci jsou však nadšeni a snaží se přivolat kapelu ke druhému přídavku. Už tomu nevěří ani sám ředitel festivalu, ale když vidí, že skandovaný potlesk neutuchá, podaří se mu muzikanty ještě přemluvit a ti se opět vracejí na pódium. Jelikož tohle nečekala ani sama kapela, bylo vidět, že Get It Higher nemají tak do detailu vypilovanou jako zbytek repertoáru a povedl se jim minimálně jeden přešlap, ve kterém nám dokázali, že jsou to také jen lidi. Dechaři se nedohodli, kdo bude pokračovat v sólování, když David dohrál svůj kratičký výstup. Naštěstí však duchapřítomně zaskočil vibrafonista Warren Wolf. Skladbu pak dohráli s grácií a bylo vidět, že si ji naplno užívají a krásně se v ní vyblbli. Tak takhle nějak se hraje a prezentuje špičkový americký jazz…
Setlist: Vicissitude; Throw It Away; 8’46”; What’s Going On; The Sower; Ay Bendito; Can You See; Mutuality; All There Inside
Encores: Already Died for Her; Get It Higher
Video resumé druhého festivalového dne:
