Ljubljana Jazz Festival – čtvrtek 16.6.2022

Ljubljana Jazz Festival – čtvrtek 16.6.2022

Naposledy editováno:

63. Ljubljana Jazz Festival, Cankarjev dom Ljubljana, čtvrtek 16.6.2022

Druhý festivalový večer jsme stihli až od druhého vystoupení, kde na hlavní scéně v Parku Rady Evropy vyhrávalo intimní duo, slovinský klavírista Miha Gantar a italská zpěvačka Marta Arpini. V jejich hudbě se prolínaly něžné milostné písně s chaotickými, melancholickými melodiemi a výbuchy živelnosti a vřelosti.

Michal Kratochvíl: Miha Gantar a Marta Arpini si pro nás připravili takové příjemné potěšující vystoupení, které však nijak neuchvátilo. Bohužel se občas program festivalu mírně překrýval, takže následoval přesun na další koncert.

Trio Cansu Tanrikulu – vocals; Greg Cohen – double bass; Tobias Delius – saxophone (Turkey, USA, United Kingdom) ve kruhové Štih Hall předvedlo neomezené improvizace. Trio vymýšlelo na pódiu nové formy avantgardních skladeb díky telepatické komunikaci. Dobrodružná kolekce surrealistických improvizací tří hudebníků.

Michal Kratochvíl: Cansu Tanrikulu feat. Greg Cohen a Tobias Delius, to byla experimentální improvizace, o které nemohu říci, že by mě nějak příliš zaujala. To setkání s Cansu před dvěma lety na mě udělalo mnohem větší dojem (viz. report z Jazz goes to Town). Cansu měla připraveny 2 mikrofony, mezi kterými umně pendlovala, z čehož byl jeden s efekty, které občasně využívala. Bohužel jsem ani při otevřené mysli a bez předsudků vlastně vůbec nepochopil, co se mi tímto vystoupením snažili umělci říct a nedařilo se mi na něj naladit. Nevyvolali ve mně žádné emoce, snad jen lhostejnost, a tak jsem si plynul ve svých myšlenkách s hudbou na pozadí.

Hlavní hvězda druhého festivalového večera a podle mnohých celého festivalu zaplnila velikou Gallus Hall. Kvartet Anouar Brahem – oud; Klaus Gesing – bass clarinet, saxophone; Björn Meyer – bass; Khaled Yassine – darbuka, bendir (Tunisia, Germany, Sweden, Lebanon) povznesl      všechny vnímavé diváky do svého hudebního prostoru, ve kterém Anouar Brahem zasazuje odvěkou tradici arabské hudby do kontrastu nejen s moderním jazzem, ale také s vytříbenými harmoniemi tradiční evropské kompozice. Arabská loutna v rukou Anouara Brahema spolu s jeho skvělými spoluhráči zněla dokonale, skoro stejně jako na studiových CD. Umělecky nejpodařenější koncert festivalu.

Michal Kratochvíl: Další vystoupení však slibovalo zaručené naladění se a nebylo tomu jinak. Zasněný úvod a pomalé rozvíjení spletité kompozice bylo tím pravým vkročením do tohoto koncertu. Nádherný zvuk basklarinetu Klause Gesinga umocňoval meditativní atmosféru a hned v další skladbě dokázal, že to skvěle zvládá i na soprán saxofon. Tato skladba byla rytmičtější a svižnější a samozřejmě po ní následovaly nadšené ovace publika. Pokračuje se křehkou věcí, kdy jsem si poprvé uvědomil, jak krystalický byl zvuk v sále a jaké panovalo při koncertu ticho. Bylo by slyšet spadnout i špendlík. Vystoupení nijak nezadrhávalo a pokračovalo bez zbytečných proslovů další nádherně meditativní skladbou, ve které se kapele podařilo vzít nás s sebou na trip. Báječný perkusista Khalid Yassine skladby gradoval a povznášel, stejně tak jako vzletný zvuk Klausovy sopránky, kterou spolu s Anouarem kouzlil nádherné melodie. Docenění se dočkal i basák Björn Meyer za své libozvučné sólo. Taková nádherná hudba si zasloužila ovace ve stoje a samozřejmě i přídavek.

Pianista bosenského původu Adis Sirbubalo se ve svém recitálu zaměřil na odkaz písní Sevdalinky, tradiční žánr lidové hudby, kombinovaný s prvky jazzu a vážné hudby.

Michal Kratochvíl: Na venkovní stagi již tklivě a emotivně hrál bosenský pianista Adis Sirbubalo, čímž příjemně pasoval do programu po předchozím meditativním zážitku.

Trio Luka Matić – drums; Ian Cleaver – trumpet; Omer Govreen – double bass (Slovenia, Netherlands, Israel) je první realizací umělecké vize Luky Matiće jako kapelníka a skladatele. Kapela působící v Amsterdamu zahrála pod velkým platanem vlastní hudbu, jejíž zvuková struktura zaujala všechny posluchače v parku.

Michal Kratochvíl: Mladičké Luka Matić trio se prezentovalo dravým projevem a je vidět, že i ve Slovinsku jistě kvete zajímavé jazzové podhoubí a mladí muzikanti mají potenciál rozvíjet mezinárodní kolaborace, o čemž jsme se ještě několikrát mohli během festivalu přesvědčit.

Kristijan Krajnčan, jeden z nejoriginálnějších slovinských jazzových hudebníků, představil velmi originální taneční a hudební představení Med se iskrí v temí / Honey Sparks in the Dark, v sestavě: Kristijan Krajnčan – compositions, drums, cello, effects; Tomaž Gajšt – trumpet, flugelhorn, synthesizer; Boštjan Simon – tenor & bass saxophones, live electronics; Robert Jukič – double bass; Žigan Krajnčan – choreography, dance; Kristyna Šajtošova, Katja Login, Bor Prokofjev – dance ; Borut Bučinel – lighting  design. Koncept, který vytvořil společně se svým bratrem Žiganem (autorem choreografie), vychází ze slovinského folkloru a mytologie. Choreografie vychází z tradičních lidových tanců přetvořených do současné podoby. Velmi milé překvapení.

Michal Kratochvíl: Poté však přišel jeden z nečekaných vrcholů festivalu. Na hlavní stagi vystoupil Kristijan Krajnčan s projektem Med se iskrí v temí / Honey Sparks in the Dark. Vystoupení se dvěma tanečníky a dvěma tanečnicemi mě naprosto uhranulo a hltal jsem jak každičký tón, tak také každý pohyb na pódiu. Výjimečné spojení moderního jazzu s moderním tancem, který vycházel z folklóru a odkazoval na něj. Propracovaná choreografie byla pastvou pro oči a byla skvěle sehraná s hudbou. O Kristijana se po tomto zážitku začnu velmi intenzivně zajímat. Nehraje totiž jen na bicí, ale i na cello.

Trio Abacaxi ve složení Julien Desprez – guitar; Jean-François Riffaud – bass guitar; Francesco Pastacaldi – drums (France, Italy) udělalo v Klubu Cankarjeva domu výrazný vykřičník za celým druhým festivalovým večerem. Prvky abstrakce, řvoucího hluku a progresivity se mísily s gymnastickými tanečními manévry kytaristy na sérii podlahových pedálů.

Michal Kratochvíl: A smršť co přišla poté snad ani nemá cenu popisovat. Abacaxi to do nás zase nahustili a stálo to za to. Připomeňte si je třeba v reportu z Jazz goes to Town, kde vystoupili minulý rok. Mimochodem, JGTT si je s festivalem v Ljublani velmi podobný svým současným konceptem a dramaturgií.