Dobršská brána 2021, Dobrš, sobota 14. srpna 2021
Sobotní program festivalu zahájila dopoledne vernisáž výstavy VERTIKÁLNÍ ASPEKT. Mladé umělce Jana Kováříka (*1980) a Michalelu Vélovou-Maupicovou (*1982) doplnil v Galerii CoCo v zámku v Dobrši renomovaný Tomáš Polcar (*1973).
Po vernisáži se Dobršská brána otevřela dokořán a opět jsme zažili, viděli a slyšeli pestrou směsici zajímavé hudby od širokého spektra mezinárodních interpretů.
První sobotní koncert spustil německý perkusista Bodek Janke s polsko-ruskými kořeny s mezinárodním doprovodem: Shishani Vranckx z Amsterdamu – zpěv, kytara, Kristjan Randalu z Tallinu – klavír, Phil Donkin z britského Sunderlandu – kontrabas. Jejich vystoupení nazvané SONG2 spojovalo jednoduché prvky populárních písní se složitou improvizací. Krásná zpěvačka Shishani s výjimečným hlasem byla ozdobou výborné kapely, kterou poháněl zejména vynikající bubeník, zvlášť když ho upjatě sledoval z první řady jeho nedávno narozený synek. Příjemný úvod sobotního festivalového programu.
Michal Kratochvíl: Lenivé sobotní odpoledne a snad i velké horko zapříčinily drobné zpoždění začátku sobotního programu, ve kterém nejprve Bodek Janke představoval svůj projekt SONG2, který je založen na předělávkách slavných písní. Začalo se svojskou verzí Eye of the tiger a v průběhu vystoupení zazněly další slavné a pořádně najazzované hitovky, převážně z popu 80. let. Půvabná zpěvačka Shishani Vranckx zpívala jako o život a šlo jí to náramně. Dokonce se ukázala i jako schopná autorka, když zaznělo hned několik jejích skladeb, které Bodek upravil pro potřeby svého projektu. Celé vystoupení bylo okořeněné miminkem Bodeka, se kterým byla jeho partnerka u pódia. Jeho synáček se občas výrazně zvukově projevoval a celá kapela na to reagovala, nejvíce však Bodek, který se na syna různě ksichtil, aby upoutal jeho pozornost a při sóle odpovídal na jeho skřeky. Nadějný úvod druhého dne.
Druhé číslo sobotního programu nám v dobršském kostelíku připravil zkušený bubeník a perkusionista Klaus Kugel s kouzelnou litevskou zpěvačkou Andrė AMIYA Pabarčiūtė. Jejich projekt WIND WORDS přinesl do kouzelného prostředí citlivý duet nejrůznějších bubnů a perkusí s vynikajícím, velmi dojemným zpěvem. Nádherný zážitek.
Michal Kratochvíl: Poté jsme se přesunuli do kostela na hudební mši, či meditaci, záleží, co je komu bližší. Klaus Kugel se všemi svými nástrojovými udělátky zaplnil kostel a Andrė Amiya Pabarčiūtė se v krásných bílých šatech v prostoru kostela vznášela jako éterická bytost s andělským hlasem. Klausův jemný cit pro navození atmosféry vytvořil základ pro jeden z nejsilnějších zážitků festivalu. K tomu ten krásně nasvícený kostel, který má neuvěřitelný genius loci sám o sobě. Chtělo se mi zavřít oči a oddat se meditaci. Hudební nirvána se dostavila a jedinečnost Dobršského festivalu se zase jednou potvrdila.
Třetí sobotní vystoupení nazvané Orloj snivců perkusisty Jaroslava Kořána, kterého doprovázela zpěvačka Milli Janatková, proběhlo u zvonice. Po úvodním zvonění ve zvonici, rozezněli oba svůj vlastní hudební nástroj, orloj, hodiny, jež odbíjejí čas a hrají svým vlastním tempem. Pravidelným bubnováním na nejrůznější předměty, např. kovové trubky, pružiny, hrnce, vidle… vznikala řada jemných tónů a zvuků, a tím zajímavá hudební struktura. Nevšední hudbu umocnilo krásné letní bezvětří.
Michal Kratochvíl:
To, co poté předváděli Jaroslav Kořán a Milli Janatková u zvonice byla také zajímavá performance, ale spíše kvůli škále „nástrojů“, než hudbou či zvuky, které s nimi vytvářeli. Hráli například na vidle, pružiny, hrnce, termosky a různé další věci, které byste našli kdesi na půdě nějakého dobršského statku. Jejich Orloj snivců ale vlastně docela dobře zapadl do programu a poskytl nám možnost příjemného odpočinku v krásném venkovním prostředí pod vzrostlými stromy.
Po experimentech v kostele a u zvonice spustilo mezinárodní jazzové trio MaBaSo u zámku velmi energickou show. Virtuózní polský vibrafonista Bernard Maseli, polský baskytarista Michal Baranski a slovenský bubeník Dano Šoltis upoutali všechny přítomné hned od prvních tónů. A když spustili Sunshine of your Love od legendárních Cream, tak se dostavilo všeobecné nadšení, které vydrželo až do konce vyžádaného přídavku. Skvělá vzpruha pro jazzové fandy.
Michal Kratochvíl:
S příchodem MaBaSo konečně opět zaplesalo srdce jazzových fanoušků. Tahle kapela se prezentovala snad největší dávkou energie a nadšení z hraní. Prý se celý rok neviděli a konečně si spolu zase mohli zahrát a byl to pořádně nadupaný koncert. Neustálé grimasy pohodáře Dana Šoltise a úsměv od ucha k uchu přenesly pohodu i na publikum, které si vehementně žádalo přídavek a taky ho dostalo. Skvělé vystoupení a moc příjemné potěšení.
Předposlední číslo páté Dobršské brány, očekávaná show Cyrila Atefa, bubeníka francouzsko íránského původu a violoncellisty Vincenta Segala, překvapila pravděpodobně mnohé diváky, možná proto, že si nepřečetli na stránkách festivalu, že nás čeká „nezaměnitelný mišmaš zdánlivě protichůdných žánrů, který sami muzikanti s lehkou ironií označují za ultra-inteligentní a nevinný dub-dada-oriental-spaghetti-hiphop“. Hodinová volná improvizace nazvaná Bumcello roztancovala před pódiem řadu nadšených posluchačů, jiné zase svou jednoduchostí až naivitou poslala do hostince U Dražných na pivo. Šaman Cyril Atef udával tempo po celou dobu, hlavní rytmus pak doplňoval Vincent Segal nejrůznějšími nápady. Ideální vystoupení pro zpestření festivalu.
Michal Kratochvíl:
Jak mě předchozí vystoupení nadchlo, toto mě bohužel vcelku zklamalo. Cyril již od začátku vyzýval lidi k tanci, ale ti se k tomu nejprve moc neměli. Nakonec se jim však komediální show na hranici frašky přece jen zalíbila a Bumcellu se podařilo rozvrtěti značný počet pozadí. Pro mě to byla již však spíše cirkusová show a na tu jsem toho dne nebyl naladěn, takže jsem si do primitivních rytmů s ostatními nezahopsal. Raději jsem se vydal občerstvit, abych si mohl naplno užít vrchol letošního festivalu.
Závěrečný koncert skupiny elegantní francouzské bubenice Anne Paceo nadchl všechny vytrvalé diváky. Její CIRCLES na hranici jazzu, popu, elektroniky a world music byly jasným vyvrcholením sobotního festivalového večera. Šarmantní zpěvačka Camille Durand vedla krásné dialogy se saxofonistou Christophem Panzanim, podporované mimořádnou rytmikou Anne Paceo a klávesisty Tonyho Paelemana. Krásné zakončení páté Dobršské brány, jedinečného hudebního festivalu v České republice.
Michal Kratochvíl: Po předchozím vystoupení byla kapela Anne Paceo jako balzám na duši a na uši. Vše se toho večera sešlo tak jak má a mohli jsme se ponořit do sofistikovaně propracované hudby tohoto uskupení. Skvělá byla zpěvačka Camille Durand, ať již zpěvem pouze doprovázela, či zpívala texty, její vokální party jsem shledával jako excelentní! A když do toho celá kapela šlapala naplno, byl to opravdový odvaz. Vokály, bicí, saxofon, kytara, všichni hrají jako o život a zároveň všechno k sobě sedí, potkává se a ladí. Vypjaté momenty přinášejí hudební extázi při unisono sólech saxofonu a zpěvačky. Dokonce i Anne si zazpívala v jedné ze skladeb. Použití elektroniky bylo správně nadávkováno, tudíž bylo skvělým kořením a dochucením celého mixu. Co víc si přát jako tečku za dalším báječným ročníkem tohoto výjimečného festivalu.
Letošní Dobršská brána věřím opět nadchla všechny zúčastněné. Mimořádné prostředí, výborná dramaturgie, bezchybná organizace, skoro rodinná atmosféra, navíc letos nadmíru příjemné počasí, všechno se sešlo. Proto je na místě velmi pochválit hlavní organizátory Ivo Kramla a Květu Čulejovou a poděkovat také všem ostatním jejich spolupracovníkům za další nezapomenutelný zážitek z Dobrše.
Michal Kratochvíl: Opětovně jsem z Dobršské brány nadšen a věřím, že po patřičném odpočinku a reflexi Ivo Kraml opět pocítí, že má smysl pokračovat v úsilí, byť ho třeba ocení jen velmi malé množství posluchačů. Je třeba vytrvat a takovýto festival je nutné udržet. Činí nás všechny, kdo se ho účastníme, převelice šťastnými.