Stěžejní dění letošního ročníku HEVHETIA JAZZBUS & SHOWCASE se odehrálo v Bratislavě, a to ve dvou dnech – 20. a 21.srpna – v budově Slovenského rozhlasu. Tento architektonický skvost umocňoval vyjímečnost kulturní události, jíž je letošních dvacet let trvání vydavatelství Hevhetia. Obrácená pyramida z ocelové konstrukce souzní vskutku symbolicky s obdivuhodným rozvojem Hevhetie. V souvislosti s tím, že budova byla vyhlášena Stavbou století na Slovensku v kategorii Společenské stavby, mne napadla vize: Hevhetia se jednou stane slovenským Vydavatelstvím století v kategorii Společensky nejvýznamnější kulturní projekt…
Bylo navýsost příjemné setkat se opět s lidmi na stejné vlně, mezi nimiž mám skutečné přátele. Zažít ono časté přebíhání ze sálu do sálu, od místa dění k jinému, a poté zase znovu a znovu navazovat na témata bezpočtu debat. Dělo se toho spoustu a poznámkový blok se plnil klikyháky, jimiž jsem se pokoušel zaznamenávat spontánní, autentické dojmy.
Na samotném počátku toho všeho nám při welcome drinku hrál Ján Kopčák na sopránku a představil tak svůj projekt „Zen Sax“, čili spojení saxofonu s elektronikou v meditativním duchu…
A tak se dívám na první záznam. Úvodní vystoupení v rámci Hevhetia Showcase 20.srpna připadlo polsko-dánské dvojici Ania Rybacka & Stefan Pasborg. Tedy zpěv a bicí. Byli skvělí jako na svém albu „Voice´n´Drums“. Folklórní prvky, polyfonní vrstvení omamného ženského hlasu, ohlas starobylé spirituální hudby, dech jako rytmický nástroj, ponor do duše, emoce, křehkost, to vše charakterizuje projev vokalistky, jež ale umí také zazpívat narativní píseň, a to v angličtině. Společně se spoluhráčem, který nebubnuje, ale na bicí hraje s nekonečnou fantazií a umem, vytvářejí zvukomalby či gradující zvukové stěny. A když Rybacka za doprovodu kalimby zazpívala ukolébavku, cítil jsem, jak mne chvějivě naplňovaly city…
Prezentace knihy „Dvadsať rokov Hevhetie“ se pochopitelně ujal autor, publicista Peter Motyčka. Popsal v ní nejen historii vydavateství, ale zhodnotil také její přínos a filozofii vydávání netuctové hudby v průběhu oněch dvou dekád a vyhlídky do budoucnosti. Publikace je doplněna čtyřmi CD s ukázkami dle Motyčky zásadních nahrávek z katalogu Hevhetie, který čítá více než 280 titulů. Kompilačním diskům přisoudil autor příznačné názvy: „Past“, „Present“, „Future“ a „Beyond“. Ján Sudzina, otec Hevhetie, se k počinu vyjádřil takto: „Keďže sme až príliš poznačení všetkým čo sme za 20 rokov zažili, netrúfali sme si ho akýmkoľvek spôsobom nasmerovať. Výsledná podoba textu a dramaturgia cédečiek je tak veľkým prekvapením aj pre nás. Zároveň sme mali možnosť pozrieť sa na seba zvonku – poučné.“ Knihou i kompilací nahrávek se budu zabývat zevrubněji v chystané recenzi…
Druhé showcaseové vystoupení bylo v režii polských Raných ptáčat – Early Birds. Zazněly nové písně, přece jenom jejich album u Hevhetie vyšlo již před čtyřmi roky; nový repertoár je opět na pomezí pop-rocku, šansonu a jazzu. Zpěvačka Martyna Kubiak zpívá také anglicky, přičemž její výrazové polohy sahají od dryáčnictví až k uvěřitelné lyrice. Instrumentální výraz kapely stojí a padá s basákem Michałem Kapczukem, který střídá kontrabas s baskytarou, a vpravdě fenomenálním vibrafonistou (a občasným kytaristou) Marcinem Paterem. Ale celá kapela šlape jako hodinky (zvláště, když rytmiku vedle bicích Tomka Machańského posiluje ještě perkusista Patryk Zakrzewski).
Polská vokalistka Ania Rybacka působí profesionálně v Kodani i jako psycholožka a terapeutka se širokou klinickou praxí. Psychologická studia absolvovala v roce 2010 ještě na Univerzitě sociálních a humanitních věd ve Varšavě, a to diplomovou prací zaměřenou na kvalitu života polských jazzových hudebníků. Téma její aktuální přednášky bylo podobné, ovšem rozšířené o nemalé mezinárodní zkušenosti: „Umění prosperity v životě muzikanta“. To samozřejmě souvisí se stavem mysli, psychickým rozpoložením dotyčného. Hudebníci (stejně jako vrcholoví sportovci, jak se nyní projevilo v souvislosti s olympiádou) to mají o to těžší, že charakter jejich práce, čili tvorby uměleckého produktu, je osobní, což vyvolává obrovský tlak na vyjádření silné identity. Jinak takové dílo nemá odpovídající odezvu. A protože očekávání bývají zhusta odlišná, dokonce protichůdná, neboť neexistuje ani objektivní standard pro vývoj a hodnocení umění, je muzikant vystaven enormní psychické a osobnostní zátěži a nejistotě. Koho toto téma, u nás téměř nereflektované, zajímá, nechť zavítá na profesní stránky Rybacké.
Třetí soubor, který se toho dne představil promotérům a publicistům, bylo trio Hrubý / Tichý / Kugel. Chyběla bohužel Romanovská, která nemohla přijet. Posledním počinem těchto hudebníků (bez Kugela) na značce Hevhetia bylo výtečné album „Jsem navždy jedním z nás“, jež natočili s Hanou Blažíkovou. V poznámkách mám vykřičníky u basklarinetu, flétny a klarinetu Michala Hrubého, mistrovské hry na kontrabas především smyčcem Petra Tichého a opojení činely, zvonky, miskami a dalšími perkusivními zdroji alikvótních tónů Klause Kugela. Mistrovství gradace, zbrunátnění zvuku, zvukomalba i nefalšovaný free jazz, to vše zdobilo výkon tria, který v takové sestavě vystoupil zcela poprvé.
Večer vyvrcholil prezentačním koncertem, na němž slovenská klavíristka Nora Skuta představila repertoár celosvětově dosud nejoceňovanějšího alba z produkce Hevhetie „Sonáty a interludia pro preparovaný klavír“ amerického avantgardního skladatele Johna Cage. Široká škála nálad, dramatičnost, hravost, dokonce roztančenost, perkusivní zvuky, neposednost, romantičnost, minimalismus, harfové tóny, dech starých časů, návrat do dětství, v samotném závěru na mne promluvil Martinů (???) – tohle jsem si spontánně zapsal… Každopádně hluboce rozechvělý zážitek!
(Autor foto: Veronika Židová)