Dobršská brána 2020, Dobrš, sobota 15. srpna 2020
Sobotní program festivalu zahájila už dopoledne vernisáž výstavy NA VĚCNOST čtyř výtvarníků Marie Blabolilové (1948), Evy Červené (1987), Jonáše Czesaného (1972) a Vladimíra Vély (1980) v Galerii CO CO v zámku v Dobrši. Jejich rozdílné přístupy nacházejí společný průsečík – ve věcnosti. Psáno bez háčku, ve smyslu předmětnosti. Zobrazovaná témata se u všech odvíjejí od setkání s obyčejnou věcí, předmětem. Odtud se odvíjí tvůrčí proces svým způsobem existenciálního uvažování, vedoucí k obrazu. Společenství těchto čtyřech autorů tak zaklenulo oblouk mezi společnou věcností a věčností.
První sobotní koncert nazvaný Akordeon napříč žánry – od baroka po modernu odehrálo v kouzelném, dobršském kostelíku Check Accordion Trio, trojice mladých českých akordeonistů, studujících na Národní hudební akademii v Dánsku. Markéta Laštovičková, Marie Čejnová a Michal Karban zvládli skvělým způsobem souhru tří akordeonů ve velmi pestrém programu obsahujícím jak vlastní skladby (např. Simply Happy od Markéty Laštovičkové), tak zejména známé skladby J.S. Bacha, A. Vivaldiho, E. Kriega. Velmi zajímavé aranžmá vytvořilo Check Accordion Trio pro Gotickou Suitu (Léon Boëllmann), skvost francouzské varhanní tvorby 19. století. Závěrečné Libertango (Astor Piazolla) podtrhlo výborný začátek sobotního festivalového programu.
Michal Kratochvíl: Prostředí kostelíku opět zapůsobilo magicky a nádherná klasická i moderní hudba se nesla prostorem. Věřím, že pokud se tito mladíci zaměří na vlastní tvorbu, bude na scéně o další zajímavé uskupení navíc. Uvádění některých skladeb bylo poněkud úsměvné, ale to je spíše otázkou vkusu, hudebně opravdu nebylo co vytknout a je vidět, že zvládnou zahrát prakticky cokoliv.
Zajímavé zpestření festivalu připravila u Kaple sv. Jana a Pavla svým sólovým programem Eliška Sýkorová, písničkářka s pianem a harmonikou. Výhradně vlastní písně o cestách do daleka i do sebe, o světle i stínu, o loučení i nacházení s nápaditými texty rozezpívala za polojasné oblohy. České texty vystřídaly francouzské, oblaka zešedla a spustila první velké kapky. Zesilující déšť neodehnaly ani její písně inspirované Norskem ani zpívané tamilsky o Indii. Nakonec vzala Eliška Sýkorová na pomoc ukulele, ale ani to liják neovlivnilo.
Přes nepřízeň počasí to byl velmi příjemný recitál na energeticky silném místě u zvonice.
Michal Kratochvíl: Scéna u zvonice opravdu působila jako takové zpestření programu festivalu. Nejen oním místem, ale také hudbou. Eliška Sýkorová byla velice sympatická a její texty mě velmi bavily. Bohužel však (nebo možná bohudík, z důvodu přesunu nadcházejícího koncertu do hospody) uprostřed jejího vystoupení začala intenzivní průtrž mračen a musel jsem utéci se schovat pod střechu nedalekého domu, takže jsem si zbytek vystoupení užil jen z dálky.
Promoklí diváci se při sušení v hostinci U Dražných, společenském centru festivalu, dočkali dokonalé organizační improvizace. Koncert hlavní hvězdy druhého dne festivalu byl operativně přesunut od zámku pod střechu do Hospody u Dražných.
Daniel Mille, slavný francouzský akordeonista, rozehrál v útulném sále se svými čtyřmi spoluhráči překrásnou sérií argentinského tanga Astora Piazolly, dojemnou pastvu pro uši. Tři výborně sehraní violoncellisté Grégoire Korniluk, Paul Colomb a Michèle Pierre a známy jazzový basista Diego Imbert nejen doprovázeli, ale často v dialogu komunikovali s Danielem Mille. Pomalé, velmi procítěné pasáže mezi nostalgií a smyslností přecházely do dynamického forte plného vášně a zpět, divoké vlny se opakovaně vzedmuly z poklidné hladiny. Ze třech violoncellistů vynikal svojí líbeznou hrou zejména Grégoire Korniluk. Závěrečné, slavné Libertango dorazilo všechny dojaté diváky.
Dokonalý hudební, ryze akustický zážitek, jasný vrchol celého festivalu!
Michal Kratochvíl: Je neuvěřitelné, jak rychle se dá při troše snahy zaimprovizovat a přesunout koncert hlavní hvězdy dnešního dne do jiného prostoru. Jelikož se celý koncert streamoval, bylo nutné zajistit osvětlení a také ozvučení pro televizi. To se vše podařilo během rekordně krátké doby a z hospody U Dražných se stala nová scéna festivalu, doufám, že ne naposledy, protože toto místo rozhodně má nepopiratelný genius loci. I umělci vycítili, že se jedná o speciální moment. Publikum jim doslova zobalo z ruky a nadšeně aplaudovalo každé vydařené interpretaci Piazollových skladeb. Geniální, procítěný, hluboký, nadšený, pohlcující a hloubavý. Tak bych charakterizoval tento koncert. Nechal jsem se unášet na vlně euforie a Dobršská brána pro mě daným koncertem vyvrcholila.
Moderní jazzový Ondřej Zámečník Quintet obohatil u zámku pestrou festivalovou paletu o moderní jazz s akordeonem. V sestavě Ondřej Zámečník – akordeon, Marek Kotača – alt saxofon, Vít Beneš – elektrická kytara, Vladimir Micenko – kontrabas, Adam Sikora – bicí zaujal kvintet zajímavými vlastními skladbami Oceánie, Pivní tác, V botě mám hada, Offside, které vycházejí z jazzu, obohacené o prvky world music. Nezvyklé nástrojové obsazení využil kvintet k neobvyklým improvizacím a konverzacím.
Podařené předposlední číslo festivalového programu.
Michal Kratochvíl: Musím uznat, že mě mladíci dokázali zaujmout a potěšili mě ryze autorskou tvorbou. Dočkali jsme se kvalitních instrumentálních výkonů a zajímavých sól od všech zúčastněných. Přídavek v podobě free jazzové kompozice byl na mě poněkud více abstraktní, než bych uvítal, ale i tak se mi koncert líbil a bavil mě.
Poslední koncert festivalu pod olověným nebem u zámku přineslo další žánrovou změnu. Francouzská kapela Charles Pasi Quintet rozehrála svoje pop-rockové písně poněkud komerčním stylem. Charles Pasi, mladý zpěvák, s podporou spoluhráčů Joseph Champagnon – kytara, Lucien Favreau – klávesy, Sébastien Levanneur – baskytara, John Grandcamp. – bicí zaujal zejména tanečně nadanou část obecenstva.
Michal Kratochvíl: Ke koncertu Charlese Pasiho nemám příliš co dodat, snad jen to, že mi do dramaturgie festivalu vůbec nezapadl a popravdě mě tato jednodušší a poněkud prvoplánová muzika mnoho nebavila. Byl jsem zmlsaný předchozími hudebními zážitky, takže za mě tento koncert byl poněkud navíc. Jak jsem však pozoroval publikum, mnoho návštěvníků můj názor nesdílelo, a i tento koncert si užili.
Dobršská brána 2020 byla opět mimořádně podařená. Malebné místo, zámek, magický kostelík a kaple, historická hospoda, vysoce přátelská až rodinná atmosféra, velmi pestrá paleta špičkových koncertů, zkrátka to byl nezapomenutelný hudební weekend.
Michal Kratochvíl: Jsem přímo nadšen, že jsem tento nádherný festival (i díky Michalovi) objevil a budu se sem s radostí a chutí vracet i v budoucnu. Všechna čest!