Jsem od léta Letovičák a jsem moc rád, že toto moravské město žije jazzem. V sobotu 19.října jsem byl užaslým návštevníkem jazzového koncertu v sále ZUŠ Letovice, kde se koncerty pravidelně po roce 2000 odehrávají; byl to zde můj první jazzový zážitek. Panuje tu domácí prostředí, neboť se muzikanti i posluchači cítí tady vskutku jako doma. A bylo plno, jazzumilných lidí přišlo několikanásobně víc, než třeba do královéhradeckého Satchma. A bývá tu narváno nejen na kvarteto Luboše Soukupa s hostujícícím Davidem Dorůžkou, jejichž vystoupení jsem si právě mohl takto vychutnat. Mimochodem, celá kapela se šla pozdravit a stisknout ruce člověku, který za tohle všechno může – osmdesátiletému Miloši Winklerovi. Na počátku osmdesátých letech vydupal z nesvobodné země vpravdě legendární Blanenské jazzové dny, kde vystoupily špičky tehdejšího československého jazzu, včetně Orchestru Gustava Broma, Free Jazz Tria Olomouc, Petera Lipy, Emila Viklického či Milana Svobody. Nejinak je tomu v současnosti, kdy také jeho syn, Erik Winkler, který převzal žezlo, přivádí do Letovic výkvět moderního tuzemského jazzu…

LUBOŠ SOUKUP QUARTET a DAVID DORŮŽKA představili především repertoár z poslední Soukupovy desky „Země“, již vydal před dvěma roky Animal Music. Tu Soukupovo kvarteto natočilo, jak známo, v mezinárodním obsazení, navíc s americko-beninským kytaristou Lionelem Louekem. Současné koncertní kvarteto tvoří vedle saxofonisty Luboše Soukupa pianista Vít Křišťan, basista Jaromír Honzák a výjimečně disponovaný dánský bubeník Morten Haesum, bez něhož si lídr již nedokáže představit jakoukoli svoji sestavu doma i v Dánsku, kde hojně působí. Kapelu doplnil skvělým způsobem kytarista David Dorůžka, k jehož schopnostem jistě netřeba nic dodávat. Přesto se nemohu nezmínit o jeho především improvizačním umění. Sóla začínají vždycky jakoby nesměle, ale postupně se rozrůstají, houstnou, nasávají různé inspirace, přičemž si pomáhá hlasem, takže evokuje kupříkladu Keitha Jarretta. Samozřejmě dokáže též umocňovat saxofonové sazby a témata, popřípadě je podkreslit zajímavým zvukem. Vít Křišťan je v tomto směru také výtečný. Hojně užíval preparovaného klavírního zvuku a sóla rozjížděl s perlivou rozvahou a chorus budoval s ponorem i vervou. Kontrabasista Jaromír Honzák hrál tradičně spolehlivě, jeho basa tvrdila muziku tu přímočaře, onde komplikovaněji; ovšem vždycky s patřičným tahem a tmelila rytmiku beze zbytku. Proto si mohl bubeník Morten Haesum dovolit hrát kreativně, byť jen na pouhý základní set bicích; vytrvale obměňoval rytmickou linku ostny či květy afrického i karibského polyrytmu. Protože takové inspirace sytí Soukupovu hudbu na albu „Země“, měli jsme možnost slyšet naživo nejsoučasnější pojetí hardbopu par excellence! Luboš Soukup střídal tenora se sopránkou, neexhiboval, hrál k posluchačům neobyčejně vstřícně, byť nepodbízivě, ba naopak. Více hnětl náladu, formoval narativnost hudebního sdělení, jež tak bylo vzhledem k Soukupově progresivitě srozumitelné i méně zkušenému jazzovému posluchači. Některé skladby byly opravdu osvěžujícící, pohodové, přesto neztratily ani zbla z jisté fajnšmekrovské exkluzivity; ať už to byla „Peruánská“, „Na Bílé hoře“, nádherně vytvarovaná „Země“ nebo novější kus „Cirkus se vrátil k nám do městečka“, kde pětice aktérů i swinguje jako o život…

Ovace ve stoje si pětice muzikantů plně zasloužila!

Dalším koncertním bonbónkem v Letovicích bude 8.listopadu Petr Beneš Quartet, jehož novinku „On the Way Up“ jsem tady nedávno recenzoval

(autor foto: Erika Winklerová)

Napište komentář

E-mail nebude publikován

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..