Mezi nejpozoruhodnější hudební tvůrce ve Švýcarsku patří rozhodně jazzový pianista, improvizátor a skladatel CHRISTOPH BAUMANN. 26.června oslaví své šedesátiny a za čtyři desítky let profesionální aktivity toho stihl požehnaně. Je profesorem jazzového piana a improvizace na Hudební škole v Lucernu, komponuje také filmovou, baletní a scénickou hudbu, napsal tři opery. V letech 1990 – 1999 organizoval v Lucernu Tagung Für Improvisation (Konference pro improvizaci). Je agilním členem IOIC (Institute Of Incoherent Cinematography), ústavu se sídlem v Curychu, který podporuje tvorbu a organizuje provozování živé hudby k němým filmům. Každoročně pořádá čtyřdenní maratón těchto filmů s živými hudebními produkcemi, vždy na určité téma (např.v roce 2012 sci-fi, a to ve spolupráci s čínskými skladateli, s následnými workshopy a maratóny dokonce v samotné Číně!). Vystupoval a natočil spoustu alb s nejrůznějšími soubory – např. Afro Garage, Cadevre Exquis, Christoph Baumann Mentalities, Hausquartet, Jean-Luc Barbier Quartet, Petras Vyšniauskas Trio, Vapirov International Big band a Swiss Improvisers Orchestra. Ve svém portrétu se zaměřím na čtyři signifikantní díla z jeho rozsáhlé a pestré tvorby poslední dekády.
„Chcete-li mít radost z hudby, musíte se neustále učit, a to je nejvíce vzrušující způsob života vůbec.“ (Christoph Baumann)
Již na konci 70.let vznikl progresivní jazzový soubor Baumann-Hammerli Sextet, jenž se však v roce 1990 rozpadl. O deset let později jej pianista Christopher Baumann a basista Hämi Hämmerli obnovili a zároveň značně omladili. Třeba bubeník Dominik Burkhalter je o 24 let mladší, než Baumann. Ten k tomu dodává: „Mladí hudebníci dnes mají neuvěřitelnou disciplínu. Soustřeďují se na cvičení a pracují velmi seriózně. Ne jako my, když jsme byli v jejich věku. Pro nás hudba vzešla z politického hnutí, z generačního a sociálního odporu v sedmdesátých letech. Dnes ti mladíci dělají hudbu, protože je zkrátka hudba dobrá.“ Sestavu doplňují ještě zpěvák Pascal Galeone, bastrombonista Markus Muff a saxofonista Adrian Pflugshaupt. Hudba sexteta čerpá (hlavně v tónových a rytmických nápadech) ze zvuku podobného souboru legendárního novátora George Russella, který jazz nově strukturoval a vytvářel tak další nepoznané hudební vesmíry. Stejně tak se soubor nebojí třeba francouzského šansonu či dodekafonie. Ne náhodou jejich album z roku 2003 dostalo název „Structures And Spaces“ (MiWi Records). Neotřele pojatá fúze hard-bopu, free-jazzu a soudobé vážné hudby, převážně z pera Baumanna, vás zcela pohltí. Již od úvodní kompozice (a nejdelší – 10:27) „Latin Wamp“ vám otevře vzrušující svět témbrů, osobitých barev, včetně vokálních expresí, nečekaných atonálních erupcí a výtečných sól především klavírních a saxofonových (sopránky a tenoru). Hudební tok je často lámán a střižen, proměňován strukturálně i dynamicky přímo se zappovskou zběsilostí. Umožňuje to nesmírně elastická a zhutnělá rytmika, z níž občas vystřelí excelentní kontrabasové („Vie en rose“) a bubenické sólo („Fast“).
Zcela jinou Baumannovu tvář spatříme v jeho improvizačním triu Potage Du Jour, tvořeném ještě ostřílenou vokalistkou Franziskou Baumannovou (r.1965) a švýcarským saxofonistou č.1 Jürgem Solothurnmannem (r.1943). Jejich debutové album vyšlo v roce 2005, a to na renomované značce Leo Records. Bezmála čtyřiapadesátiminutové album obsahuje 8 volně improvizovaných kompozic pod jednoslovnými tituly, jež dohromady tvoří text, vztahující se k názvu tria (Polévka dne): „We Are Only In It For Soup. Enjoy“. Je neuvěřitelné, co společně dokáže pouze ženský hlas, piano a saxofon (alt a soprán)! Paleta zvuků, tónů a rytmů zdá se být nevyčerpatelná, každá skladba je stavěna na jedinečných základech a přes veškeré atonální i harmonické experimenty zůstává hudba tria srozumitelná. Tedy srozumitelná pro připraveného posluchače, samozřejmě. Zpěvačka disponuje rozsáhlou zásobou vokálních technik, včetně zvířecích, perkusivních či dechových, saxofonista ve své hře transformuje širokou škálu výraziva, od folklórních inspirací až po free-jazz, pianista se vydává na plavbu po rozbouřeném moři bezuzdné improvizace s prvky salzy, hudby gamelanů či mikrotonality.
Christoph Baumann je mimochodem vášnivý horský turista, takže se v jeho hudbě často objevuje inspirace Alpami a lidovou hudbou z této oblasti. Zářným příkladem budiž album „Kein Schöner Land“, které natočil se svým Baumann Large Ensemble v roce 2008 a vydal na labelu Musiques Suisses, jež se soustřeďuje na mapování tvorby soudobých švýcarských skladatelů. Album obsahuje 77 minutovou svitu o 15 částech a podtitul jasně napovídá, oč v ní jde: „Eine imaginanäre Schweizerreise“. Koláž hudebních a zvukových obrazů z jakési až absurdní pouti po Švýcarsku je úchvatná a vzrušující – sestavena je z různých krajin, barev, vůní, přírodních idylek i bouří, nočních můr, mlh, vodních scenérií, vhledů do zvyků a života pastevců a jejich žen, včetně jejich strachu z klimatických nepříjemností a militantního turismu. Šestnáctičlenný big-band s hostujícími instrumentalisty a pod Baumannovou taktovkou se pohybuje v šírém řečišti symfonické a velkokapelové jazzové hudby, kromě prvků symfonické básně zde naleznete nápaditou fúzi jazzu, funku, afro-kubánských rytmů, dechovky a alpské lidové hudby. Hostující hráči jsou také hlavními sólisty (a nejsou to Švýcaři) – německý pozounista a hráč na alpský roh Dirk Amrein (blýskne se např.v „Alp 2/Wasser und Liebe“), norská bastrombonistka Annette Huseby („Frühling/Vom Klima II.“), rakouský fagotista Christoph Dienz („Reisen 1/über militante Wandergruppen“), německý altsaxofonista a flétnista Florian Trübsbach („Wasser-Liebe-Trümmer“) a chorvatský basklarinetista a barytonsaxofonista Damir Horvat („Fasnacht“). Ani Švýcaři jako zdatní sólisté ale nezůstávají v pozadí – blýsknou se třeba hobojista John Voirol („Wasserbild 1“), kytarista Franz Hellmüller („Alp 3/Gewitter plus Abendstimmung“) a tenorsaxofonista Adrian Pflugshaupt („Alp 1/Sennenleben I.“). Mimořádně zdařilý počin!
A zbývá představit nejsvobodnější tvůrčí tvář Christopha Baumanna: Anto Pett & Christoph Baumann Duo. Tudíž dva klavíry, nic víc. Ale co všechno ti dva dokáží ze svých nástrojů dostat! Estonec Anto Pett patří také ke známým improvizátorům. Vystudoval konzervatoř v Tallinu, od roku 1987 sám vyučuje, a to harmonii a improvizaci na Estonské akademii hudby a divadla. Pořádá také mistrovské kurzy volné improvizace po celé Evropě. V loňském roce vydalo toto duo na značce Leo Records album „Northwind Boogy“. Toto více než 48 minutové album přináší desítku klavírních smrští, a to platí i pro lyrickou polohu na „Melancholic Space“, „Rubato Fugato“ či pro minimalistickou perlu „Pecker“. Nad vším tím rozbouřeným mořem bezbřehého hudebního magmatu ční dvě opravdu mistrovsky vystavěné kompozice – „Some More Preparations“ je vytvářena ze zvukových roztodivností preparovaných klavírů, jež místy evokují vibrafon, balafon nebo marimbu, a „A Non Published Scene From William“, kde znějí spektrální zvuky, vytvářené smyčcem na klavírních strunách, různě též preparovaných. Závěrečná skladba svým titulem „Un Poco demasiado?“ nastoluje otázku: Je toho trochu moc?
Ano, je. A ne trochu…
Objevovat hudbu Christopha Baumanna je vzrušující úkol na celý život.
