Třetí den, středa 17.října, jsme v polovině festivalu Jazz Goes To Town v Hradci Králové, v divadle Drak vystoupil MARTIN BRUNNER (Jr.) se svým triem. Samozřejmě představil své autorské album Still Warm To Touch, s bubeníkem Tomášem Hobzekem a basistou Rastislavem Uhrikem, a dlužno předeslat, že jsem si několikrát za večer říkal, kam že se na mladého Brunnera hrabe Hiromi, již jsem nedávno slyšel také s triem a která k jazzu přistupuje podobným způsobem, ať již po kompoziční či interpretační stránce.
Skladby jsou vystavěny postupně, nejde jen o způsob „motiv, improvizace, motiv“, struktura kompozic je členitá, střídají se tempa, nálady, barvy, zvuk se zhušťuje, nebo naopak „řídne“, kdy pak zaperlí každý tón, každý úhoz, úder či zanoření do strun, přičemž však houstne napětí, respektive pnutí uvnitř skladby, takže posluchač se nadechuje až se slastí. Brunner čerpá z vážné hudby, zachytíte Bacha nebo třeba Cage, ale on je necituje, ale namáčí své prsty do jejich zvukových palet a ty barvy pak nanáší na jazzové plátno. A činí tak s vášní, takovou tou vzletnou, kde intelekt je na stejné vlně se srdcem. Rytmika pak musí být zákonitě bohatší, pouze netvrdí muziku, ale ještě podbarvuje a udržuje pohromadě, pomáhá posluchači se orientovat, přičemž jsou oba, Hobzek i Uhrík, dostatečně vynalézaví, efektní a zároveň robustní, když je potřeba. Občas spustí i docela ostré groovy! Zazněly samozřejmě kompozice jako City Dance (ta hned v úvodu), kde exceloval bubeník, balada In The Colour Of Winter s nádherným sólem basisty (podobně stavěli balady E.S.T. blahé paměti), srdceberoucí Come To Light, rytmicky neotřelá Olga Meets Olga, dechberoucí Flying a jímavá skladba Jak voní tymián, opravdu voňavá, vzletně vášnivá…
A pak v natřískaném klubu Springfield jsem okusil jinou vášeň, tu dřevnou, zemitou, více srdce, vlastně jenom srdce, vášeň do roztrhání těla! Basista JOSEF FEČO se obklopil svými rómskými přáteli a hodlal do nás napumpovat jazz s balkánskými a vlivy. A jaký jazz! Jazz, který byl balkánskou a cikánskou hudbou obohacen, dokonce si troufám tvrdit, že UMOCNĚN – ony vlivy nebyly naroubovány, ale přetaveny, najednou si s údivem uvědomíte, že slyšíte nauvěřitelně nadupaný swing, s vůní pálenky a potu, že najednou cítíte, jak vám to rve srdce na kusy a zase sceluje, když je to pomalé! A protože avízovaný rómský bubeník Zoltán Csorsz nepřiletěl, za bicí usedl „bílý“ Ota Hejnic Jr., takže se takto zkompletovalo trio, které letos natočilo vynikající debut One, to jest vedle Feča ještě pianista Ondrej Krajňák. Sestavu Fečových Gypsy Friends pak doplnil srbský akordeonista Lelo Nika. A náramně doplnil! Kdybych ho měl jazzově charakterizovat, pak bych ho označil jako „Thielemanse akordeonu“, jeho hra místy skutečně evokovala onu slavnou chromatickou foukačku! Všichni protagonisté hráli jako o život, každý z nich se změnil v živel, přírodní úkaz.
Opět tvrdím to, co jsem vždycky tvrdil a tvrdit budu, že Josef Fečo je naším nejlepším současným basistou, připomínajícím fenomenálního Maďara Aladara Pegého, takže i jemu by slušelo označení „Paganini kontrabasu“! Ota Hejnic se vůbec neztratil v tomhle živlu, spíše naopak, přitom jeho pozice nebyla zrovna snadná, jenže dobrý muzikant se nikdy necítí jako „záskok“! A Ondra Krajňák byl k nezastavení! Energie, která z něj skrz prsty tryskala do kláves, nebyla snad ani z tohodle světa, viděl jsem ji proudit, piáno se třáslo, pot stříkal na všechny strany. Představil se i jako umný autor, Argentinské bolero je fakt majstrštyk! Kvartet zahrál také bluesovou dvanáctku, ale ani zde si nemínil „odpočinout“ a jel nadoraz.
Nechyběla ani rumunská lidovka, a to jako duet basy s akordeonem, oslava toho nejčistšího muzikantství a vlastně i přátelství. Kvartet je ale nejsilnější v autorských skladbách, zde je jazz opravdu tím žhavým magmatem, který na vás stříká a dopuje vás čirou radostí a energií. Zvláště kompozice Aurement (nikdo neví, co to je, ale to slovo se všem líbí) je toho zářným příkladem!
A je vlastně nutné vědět, CO to je? Je to zkrátka hudba! A až potom jazz…
- Odkazy: http://www.jazzgoestotown.cz/
- Celá série reportů z letošního Jazz Goes to Town:
- První den – Jazz jako sen do Hradce Králové vešel – Luboš Soukup Quartet a Muff
- Druhý den – SOUBOJE, DIALOGY A ROZHOVORY
- Třetí den – Jazz ve znamení vzletných i zemitých vášní
- Čtvrtý den – Jazz jako malovaný – Petr Kalfus Sextet
- Pátý den – Československá a italská veselice, Italové vítězí
- Šestý den – Od kolektivismu k nespoutané demokracii