V pardubickém Divadle 29 vystoupilo 30.října brněnské postfolklorní trio PONK. Jejich letošní debutové album jsem recenzoval kladně, a nebyl jsem z kritiků zdaleka jediný. A tak jsem s napětím očekával, jak na mne zapůsobí tenhle postmoderní folklór naživo…

Houslista Michal Krystýnek, cimbalista Eduard Tomaštík a kontrabasista Jakub Nožička dosáhli nejen po instrumentální stránce, ale také co do folk-rockově propracovaných vokálů takové míry dokonalosti, že jako trio výrazově může těžko mířit ještě výše. Frontmanem se jeví být jednoznačně Krystýnek, a to nejen proto, že vládne až cimrmanovsky humorným průvodním slovem (čímž vyvažuje jinak pochmurnou náladu smrtí nasáklých lidových písní); jeho sólový zpěv v kongeniálním spojení s houslemi se sice nevyznačuje hůhvíjakým rozsahem – naopak, mohl by klidně vyznít ploše, tuctově, kdyby nebyl obdařen přirozeným (moravským) výrazem a spíše podprahovovou emocionalitou. Trio se postupně rozehrálo (to, jak obecenstvo tálo) až do art-rockové, místy jazzové síly, zvláště v sólech; housle zněly patřičně špinavě, lyricky i vášnivě, Tomaštíkův cimbál chvílemi bral až dech, neboť ona virtuozita nebyla nijak samoúčelná a vedle sólových erupcí dokázal jeho cimbál zahušťovat zvuk tria polyrytmickými figurami či hrozny temných i sladkých tónů, Nožičkův kontrabas šlapal jako hodinky a občas vzlétl k chórusovým výšinám.

ponk živě-

Na koncertě zazněly všechny písně z debutového alba. Obvzlášť se povedla provedení balady „Mezi horama“, již trio mistrně vygradovalo, a jedné z nejstarších moravských písní „Linda“, v „Bros“ (Bratři) dosáhl Ponk až rockového drajvu; výborně dopadly též svižné groovy v songu „Jaworinka“, dynamicky a rytmicky proměnlivý „Yanyczko“ (Janýčko), učarovaly úchvatné „Šibeničky“, bezesporu s hitovými ambicemi, a vokálně prokomponované „Javorové drevo“. Mohli jsme ale také slyšet slovenskou lidovku „To ta Helpa“, jež na album zařazena nebyla; ta se mi nesmírně líbila díky bluesovému feelingu a najazzlým sólům všech tří protagonistů. A došlo též na premiéru zbrusu nové písně „Moja žena“, pojednávající tentokrát o přirozené smrti (manžela-alkoholika). A v bouřlivě vytleskaném přídavku jsme pak mohli slyšet výtečnou coververzi bondovské písně „Skyfall“ – a přiznám se bez mučení, že Krystýnkův zpěv mi seděl víc než ten Adélčin…

Nejbližší koncerty, které by mohly i vám přinést podobné hudební prožitky, čekají 5.listopadu v pražském Jazz Docku, druhý den ve Znojmě (Na Věčnosti) a 1.prosince v Brně (MusicLab). Nenechte si je ujít!

Related Posts

Leave a Reply

Your email address will not be published.

*