Metronome festival, 20. a 21. června 2026
Sobota na Metronome festivalu na letišti v Letňanech byla napínavá nejen hudebně, ale i meteorologicky. Celý den jsem bedlivě sledoval meteo radar a doufal, že děsivé předpovědi nevyjdou, nebo alespoň že bouřky netrefí Letňany. Když jsem k večeru do areálu festivalu poprvé vyrazil, mohl jsem sledovat černá oblaka kupící se na jihu, která nevěstila nic dobrého. Bouřka nás však naštěstí obešla, tipuji jen o několik set metrů, takže jsme si nakonec mohli užít vrchol festivalu bez komplikací a dokonce se i na snesitelnou míru ochladilo.
Z koncertu The Flaming Lips jsem stihl zhruba polovinu. Byla to nesmírně pohodová záležitost, i když zvuk byl místy trochu „přehulený“ – dost možná ale jen proto, že jsem je pozoroval spíše z povzdálí. Kapela na mě působila velmi uvolněně a i mezi diváky vládla skvělá atmosféra podpořená nejrůznějšími rekvizitami na pódiu i mimo něj. Mile mě překvapili, když do nás nasypali War Pigs, ale to už jsem se musel odebrat směrem k hlavní scéně, abych si zajistil místo na Nicka. I z dálky se ale neslo mohutné dunění, které mě jen utvrdilo v tom, že to byl velmi sympatický set.
Fotky: Metronome festival
Na Nicka Cavea jsem byl zvědavý úplně nejvíc a původně jsem se obával, zda mu denní světlo neubere na intenzitě, ale ukázalo se, že je to úplně jedno. Nick je zkrátka strhující ať už ve dne, v noci, v hale nebo pod otevřeným nebem. Je pravda, že v open-air prostoru nevynikla propracovaná vizuální show jako před dvěma lety v O2 areně, ale bylo to úplně jedno. Stačí totiž Nick samotný a je vymalováno. Takové charisma má totiž málokterý frontman. V tom obleku mu muselo být pořádné vedro, ale nedal na sobě znát ani náznak únavy. Hned v úvodu se tradičně vrhl mezi lidi, neměl problém se během koncertu několikrát podepsat nebo se nechat nosit na ramenou diváků.
Fotky: Metronome festival
Když došlo zhruba v půlce setu na skladbu Henry Lee, hlas zpěvačky nás v sólových pasážích okamžitě dostal do kolen. Setlist parádně pokrýval rozmanitou diskografii, jelikož se již nejednalo o turné k poslední desce, takže to bylo také velmi příjemné plus, že byl koncert značně jiný oproti tomu před dvěma lety. Vitalita, se kterou Nick utáhne koncert trvající přes dvě hodiny a ještě u toho běhá jak zběsilý k pianu a mezi fanoušky, to je vlastně snad až neuvěřitelné. Doufám, že mu ještě dlouho vydrží a bude publiku na celém světě poskytovat takovéto náhledy do svého jak temného, tak i radostného světa.
V neděli jsem vyrazil na Stinga a jeho koncert byl přesným opakem toho, co člověk často zažívá u „stadiónových rockových“ hvězd, které mají potřebu show neustále něčím promazávat. Tady se hrálo na dřeň. Stačilo trio, čistá forma a výsledek byl naprosto suverénní. Zvuk byl od prvního momentu excelentní a Sting dokázal, že veškerá produkční vata je v podstatě zbytečná, pokud máte takový materiál a takové muzikanty. Celé to neuvěřitelně „odsejpalo“. Žádné zbytečné promluvy, žádné zdlouhavé uvádění skladeb nebo „povinné“ interakce s publikem mezi skladbami, které často jen brzdí spád večera. Prostě se hrnula jedna pecka za druhou, přesně tak, jak to mám rád.
Fotky: Metronome festival
V tom minimálním obsazení vyniklo vše podstatné – Stingova basa, Dominicova skvělá kytarová hra a bezchybné bicí Chrise Maase a taky ta naprostá lehkost, s jakou do nás ládovali Stingovy zásadní skladby. Je osvěžující vidět někoho, kdo nepotřebuje žádné berličky a vystačí si s čistou muzikou, která díky téhle syrovosti dostala úplně nový náboj.
Štítky