Legendární The Klezmatics oslaví 40 let tvorby také v Praze
Světové turné ke kulatému výročí průkopníků moderního pojetí klezmeru prostě Prahu nemůže minout, vždyť kapela tu má řadu věrných fanoušků. Potěší je koncertem 16. března 2026 ve Futurum Music Baru.
Vlastně půjde také o jedno menší kulaté výročí pro naše publikum. The Klezmatics se vracejí do Prahy po deseti letech, naposledy tu hráli v roce 2016.
Když se The Klezmatics dali v roce 1986 v newyorské East Village dohromady, nemohli tušit, jakou pozitivní, euforickou lavinu svojí hudbou spustí. Jejich tvorba, novátorsky oživující staleté kořeny klezmeru injekcemi jazzu, gospelu, latiny, balkánských žánrů i trochou punkového obrazoborectví a nevázanosti, inspirovala celou novou scénu tzv. klezmerového revivalu. Podle vzoru The Klezmatics začala vznikat plejáda inovativních klezmerových kapel po celém světě, Česko nevyjímaje. O významu The Klezmatics pro vývoj world music zkrátka dávno není pochyb.
Stejně důležité, ba možná důležitější, než kdy dříve zůstávají i liberální, antifundamentalistické a svobodomyslné osobní postoje hudebníků. Důraz na stejné ideály harmonického a tolerantního soužití různých kultur ve společnosti, jaké vyznávají i v hudbě.
Na stejných principech vystavěli The Klezmatic i repertoár nového studiového projektu nazvaného The New York Sessions, jehož vydání plánují na rok 2026. Tedy repertoár, který oživí program známých skladeb i během pražského koncertu. Nové album má skládat poctu kulturní mozaice New Yorku, zahrnující „kamínky“ kultur židovské, arabské, kurdské, ujgurské, arménské či ukrajinské. Nové skladby, autorské i úpravy těch tradičních, popisuje kapela jako „hymny rezistence, zpívané v mnoha jazycích“.
Dave Holland a Lionel Loueke předvedou sílu spojení
United, „Spojeni“, zní výstižný název nového alba hvězdného dua. Což může symbolizovat třeba odlišné kontinenty původu hudebníků, jiné generace, ale jedinou muzikantskou genialitu a stmelující jazzové kořeny. Koncertní dialog mistrů proběhne i v Praze, ale až 17. března 2026 v historickém sále Novoměstské radnice.
Nadgenerační spojení legendárního kontrabasisty, baskytaristy a příležitostně violoncellisty Davea Hollanda (*1. října 1946, Wolverhampton, Anglie) a brilantního kytaristy a zpěváka Lionela Louekeho (*23. 4. 1973, Cotonou, Benin) by mohlo působit do jisté míry překvapivě. Ale vlastně je logické. Vždyť ikonický Evropan a nesmírně talentovaný Afričan se v Americe setkávají už dvě dekády a mají společné známé. Oba se podíleli například na mimořádně úspěšné, cenami Grammy ověnčené desce River: The Joni Letters (2007) Herbieho Hancocka. Loueke také hrál v Hollandově kvartetu s Chrisem Potterem a Erikem Harlandem, tato spolupráce je ostatně zaznamenána na albu Aziza (2016).
Nová spolupráce v duu ale pochopitelně posouvá souhru dvou osobností na zcela jinou úroveň. Úroveň intimní, vrcholné muzikantské komunikace. O Hollandovi je navíc známo, že se vždy objevitelsky zajímal o kulturu různých kontinentů. Od latiny až po hudbu indickou. Ponor k těm nejhlubším kořenům jazzu, ke třepotavé polyrytmice a harmonickým postupům západoafrické muziky, tak u něj působí naprosto přirozeně. Zvláště ve spolupráci s „rodilým mluvčím“ afrických žánrů Louekem, ovládajícím pro svůj rodný region typický styl perkusivní hry na kytaru.
Dave Holland patří ke skutečným jazzovým ikonám. K osobnostem zásadním z hlediska vývoje jazzu, ke spolutvůrcům prvních výbojů fusion. Z popového baskytaristy se počátkem 60. let, okouzlen nahrávkami Raye Browna či Charlese Minguse, „přeškolil“ na jazzového kontrabasistu. Brzy získal ostruhy coby oblíbený sideman na britských turné amerických hráčů jako Coleman Hawkins či Joe Henderson.
K zásadnímu zlomu v Hollandově dráze došlo v roce 1968, kdy ho v londýnském Ronnie Scott’s Jazz Clubu uslyšel Miles Davis. A povolal k sobě do Států. Vše ostatní je, jak se říká, historie. Holland hrál na zásadních Davisových stylotvorných albech Filles de Kilimanjaro (1968), In A Silent Way (1969) a na jazzrockovém milníku Bitches Brew (1970). Následovala spolupráce s Chickem Coreou či Anthonym Braxtonem, včetně založení kapely Circle. A další hraní doslova s každým, kdo v jazzu něco znamenal. A samozřejmě úspěšná kapelnická dráha. Mimochodem, určitým předobrazem Hollandovy spolupráce v duu s kytaristou se stala už v roce 1971 nahrávka Improvisations For Cello And Guitar s Derekem Baileym pro label ECM.
Lionel Loueke sice vstoupil na scénu mnohem později, nicméně stihl už vykonat hodně památného. Přitom jeho muzikantská dráha patří k těm velmi neobvyklým. Ačkoliv od devíti hrával na perkuse, žádné systematické, formální hudební vzdělání v dětství nezískal. Pro kytaru se nadchl teprve jako sedmnáctiletý, díky nahrávkám George Bensona či Wese Montgomeryho. Dlouhý rok navíc musel šetřit na nejlevnější nástroj, protože pocházel z opravdu chudých poměrů. Pak už ale vše šlo rychle. Přes studia klasické hudby na Pobřeží slonoviny v National Institute Of Art doputoval, podpořen stipendiem pro mimořádně nadané hudebníky, na pařížskou American School Of Music. A poté, v roce 1999, za oceán do Bostonu na Berklee College Of Music.
Po absolvování Berklee se Loueke rozhodl pokračovat ve vzdělávání na University Of California, kde zrovna v komisi rozhodující o přijetí studentů seděli Herbie Hancock a Terence Blanchard. Oba slavné jazzmany nadchl originální kytarista natolik, že ho přizvali do svých kapel a k nahrávání svých alb. Ve skupině Herbieho Hancocka pak Lionel Loueke působil plných patnáct let. Dnes má kytarista za sebou spolupráce se hvězdami jako Wayne Shorter, Norah Jones, Omar Sosa, Esperanza Spalding, Gonzalo Rubalcaba, Chick Corea, Gretchen Parlato, Laura Mvula či Angelique Kidjo a víc než tucet sólových alb. U nás ho navíc známe i díky spolupráci se saxofonistou Lubošem Soukupem.
Koncerty proběhnou v rámci koncertní série Jazz Meets World.
SOUTĚŽ:
Soutěžíme o 3× 2 vstupenky na koncert Dave Hollanda a Lionela Louekeho.
Do 10. 3. nám pomocí soutěžního formuláře napište, jak se jmenuje album, které tito dva muzikanti nedávno vydali. Výherce budeme kontaktovat e-mailem.
[forminator_form id=“52924″]
Komentáře k článku
Zatím zde není žádná diskuse. Chcete ji začít?