Hiromi svým návratem do Prahy nadchla vyprodanou Lucernu

Reporty

Prague Sounds, 10. 11. 2026

Japonská klavírní smršť Hiromi přivezla na Prague Sounds do vyprodaného Velkého sálu Lucerny svůj projekt The Trio Project, v němž ji doprovodili ostřílení matadoři James Genus (basová kytara) a Simon Phillips (bicí). A hned od prvního tónu bylo jasné, že tohle nebude žádný klidný večer – kapela se totiž pořádně rozdivočila už v úvodní skladbě Voice. Hiromi tradičně vstávala od klavíru, prsty jí po klaviatuře létaly neuvěřitelnou rychlostí a byla radost si užívat maximálně nadupanou vypalovačku hned na úvod koncertu.

Po strhujícím startu přišly na řadu její typické, rozkošně nadšené promluvy k publiku v češtině o tom, jak je šťastná, že je zase zpátky v Praze a že nás všechny ráda vidí. Zároveň nezapomněla vyzdvihnout Simona Phillipse. Poznamenala, že jeho obří bicí souprava zní jako celý orchestr a ona sama je vlastně jen sbor. Právě pro jeho bicí napsala následující Wonderland, ve které se Phillips naplno vyřádil. V podobném tempu se nesla i další jízda Dreamer, načež ve skladbě What Will Be přišel prostor pro syntezátory. Hiromi si s nimi dokonale vyhrála, hudba dostala výrazně groovovější spád a vygradovala do nesmírně vyšponovaného, strhujícího finále.

Zasloužené zvolnění přinesla až následná balada Sonata, v níž si konečně vzal slovo v sóle i James Genus, protože do té doby naprosto pokorně a precizně sloužil celému triu jako pevný základ. Po ztišení ale logicky musela následovat další parádní vypalovačka Dilemma. V jedné z jejích klidnějších pasáží Hiromi znovu povstala od piana a s chutí zabrnkala přímo na struny uvnitř nástroje, než se společně s kluky opět vrhla do dalších strhujících, energických pasáží.

Po hodině a deseti minutách bylo každému v sále jasné, že takhle nabitý koncert ještě zdaleka nemůže končit. Hiromi se nejprve vrátila na sólový přídavek, který byl v ostrém, ale nádherném kontrastu k předchozí nezměrné zvukové palbě příjemně ztišený a intimní. Následovaly další naprosto zasloužené ovace ve stoje, díky nimž se na pódium ještě jednou vrátili i oba její kumpáni. Společně rozjeli chytlavou rytmickou session, roztleskali celý sál a v úplném závěru nám naložili ještě jednu nekompromisní triovou jízdu v podobě skladby All’s Well.

Fotky: Petra Hajská / Prague Sounds