Prague Sounds, 10. 11. 2026
Japonská klavírní smršť Hiromi přivezla na Prague Sounds do vyprodaného Velkého sálu Lucerny svůj projekt The Trio Project, v němž ji doprovodili ostřílení matadoři James Genus (basová kytara) a Simon Phillips (bicí). A hned od prvního tónu bylo jasné, že tohle nebude žádný klidný večer – kapela se totiž pořádně rozdivočila už v úvodní skladbě Voice. Hiromi tradičně vstávala od klavíru, prsty jí po klaviatuře létaly neuvěřitelnou rychlostí a byla radost si užívat maximálně nadupanou vypalovačku hned na úvod koncertu.
Po strhujícím startu přišly na řadu její typické, rozkošně nadšené promluvy k publiku v češtině o tom, jak je šťastná, že je zase zpátky v Praze a že nás všechny ráda vidí. Zároveň nezapomněla vyzdvihnout Simona Phillipse. Poznamenala, že jeho obří bicí souprava zní jako celý orchestr a ona sama je vlastně jen sbor. Právě pro jeho bicí napsala následující Wonderland, ve které se Phillips naplno vyřádil. V podobném tempu se nesla i další jízda Dreamer, načež ve skladbě What Will Be přišel prostor pro syntezátory. Hiromi si s nimi dokonale vyhrála, hudba dostala výrazně groovovější spád a vygradovala do nesmírně vyšponovaného, strhujícího finále.
Zasloužené zvolnění přinesla až následná balada Sonata, v níž si konečně vzal slovo v sóle i James Genus, protože do té doby naprosto pokorně a precizně sloužil celému triu jako pevný základ. Po ztišení ale logicky musela následovat další parádní vypalovačka Dilemma. V jedné z jejích klidnějších pasáží Hiromi znovu povstala od piana a s chutí zabrnkala přímo na struny uvnitř nástroje, než se společně s kluky opět vrhla do dalších strhujících, energických pasáží.
Po hodině a deseti minutách bylo každému v sále jasné, že takhle nabitý koncert ještě zdaleka nemůže končit. Hiromi se nejprve vrátila na sólový přídavek, který byl v ostrém, ale nádherném kontrastu k předchozí nezměrné zvukové palbě příjemně ztišený a intimní. Následovaly další naprosto zasloužené ovace ve stoje, díky nimž se na pódium ještě jednou vrátili i oba její kumpáni. Společně rozjeli chytlavou rytmickou session, roztleskali celý sál a v úplném závěru nám naložili ještě jednu nekompromisní triovou jízdu v podobě skladby All’s Well.

Fotky: Petra Hajská / Prague Sounds


Štítky