Jazz Festival Saalfelden – sobota 22. 8. 2026

V sobotu nás čekal nejdelší a zjevně také nejnáročnější program. Začínali jsme již v 11 hodin v Nexusu a přes Otto Gruber Halle se opět dostali do hlavního sálu kongresového centra…

Mazurek / Keravec / König

Setkání tří nekompromisních postav současné avantgardy – chicagského vizionáře Roba Mazureka (kornet, elektronika), bretaňského dudáka Erwana Keraveca (dudy) a rakouského bubenického chameleona Lukase Königa (bicí, elektronika). Tento projekt staví na střetu tradičního nástroje s nekompromisní elektronikou a akustickým tlakem, kde se zvukové plochy okamžitě transformují v neprobádaný prostor plný napětí.

Znělo to však až příliš jako první spontánní setkání bez jasného plánu. Jak to počáteční vrzání a skřípání začalo, tak bohužel i pokračovalo. Pro mě se koncert po chvíli proměnil v celkem zbytečné trápení hlukem. Ani vlastně nevím, proč jsem tam vydržel tak dlouho – asi hlavně kvůli Robu Mazurekovi a jeho kreacím, které posloužily k pobavení. Jeho pódiový taneček byl tedy úlet. Těžko říct, jestli šlo o nějakou ranní jógovou sestavu, nebo se potřeboval po dlouhých a jistě vyčerpávajících letech trochu protáhnout. Když do toho ale naplno začaly kvílet Keravecovy dudy, pohár přetekl a už jsem to dál opravdu nedal.

Marta Sánchez

Španělská pianistka Marta Sánchez se po včerejším vydařeném výstupu na hlavní scéně se svým kvintetem představila v komorním sólovém recitálu. Její projekt a stejnojmenné album For the space you left vznikalo po mnoho let, přičemž klíčovým obdobím pro jeho dokončení byla pandemie. Jak sama Marta na pódiu zmínila, z hudby je silně cítit nostalgická kvalita a hluboká osobní atmosféra. Piano jemně preparovala, ale jen v rozumné míře – vysvětlila totiž, že zdlouhavé úpravy nástroje přímo během koncertu zbytečně zdržovaly a rozmělňovaly tok vystoupení.

Koncert měl navíc neuvěřitelně silný lidský rozměr. Marta vystupovala v pokročilém stavu těhotenství a před publikem se dojemně vyjádřila, že je pro ni nesmírně speciální a krásný pocit hrát na pódiu přímo se svou dcerou uvnitř. Balzám na uši po předchozí tortuře.

Don Kapot

Belgické bruselské trio v sestavě Viktor Perdieus (bariton saxofon), Giotis Damianidis (baskytara) a João Lobo (bicí) přivezlo do Otto Gruber Halle výbušnou směs free jazzu, punku a nekompromisních groovů. Jejich hudba je pověstná syrovou energií, math-rockovou přesností i absurditou, která dokáže publikum okamžitě strhnout.

Kapela předvedla přímočarý, až bych řekl poctivý rockový drive, tedy pokud se ho zrovna nepokoušeli trochu záměrně rozbít freejazzovými odbočkami. Ve výsledku z toho byl fakt vyvedený nářez plný energie a byl jsem nakonec moc rád, že jsem na ně zůstal.

Stefanovich – Lillinger – Westergaard

Po přesunu do kongresového sálu jsme na hlavní scéně zachytili projekt propojující svět soudobé vážné hudby a divoké improvizace, v němž spojili síly renomovaná klavíristka Tamara Stefanovich a bubenický fenomén Christian Lillinger, které na pódiu doplnil kontrabasista Jonas Westergaard. Původně plánovaný koncept se změnil na komorní trio s basou a pianem, což vystoupení dodalo úplně nový rozměr.

Vím, že se již opakuji, ale mě prostě nehorázně baví sledovat Lillingera při hře. Opět předváděl svůj typický esteticko-robotický styl, neustále se točil na stoličce a bleskově obsluhoval i bicí nástroje umístěné přímo za sebou. Hudebně šlo o čistý free jazz, ale mělo to hlavu a patu. Nehráli jen tak chaoticky jeden přes druhého bez konceptu, ale vytvářeli promyšlenou hudební strukturu.

Sheen Trio – Transitory

Netradičně obsazené trio Shabnam Parvaresh (basklarinet), Ula Martyn-Ellis (elektrická kytara), Philipp Buck (bicí) staví na kontrastech plného zvuku rockové kytary, temných hloubek basklarinetu a dravých bicích. Kapela ve svém repertoáru neustále balancuje mezi údernými kytarovými riffy, volnou improvizací a jemnými atmosférickými plochami.

Hned v první skladbě předvedli parádní jízdu. Pak ale začali formu trochu rozebírat, aby vystoupení nepůsobilo až moc přímočaře, takže druhá skladba nabídla pro kontrast úplné vyklidnění. I třetí věc začala pozvolna a chvíli jim trvalo, než se znovu rozjeli, ale postupně hudba nabrala na obrátkách a skvěle vygradovala. Následný kus byl bohužel zase takový uspávací, než konečně přišlo poctivé rockové nakopnutí. Právě tahle energická poloha kapele definitivně seděla nejlépe.

Damana

Početný projekt Damana pod vedením norského bubeníka Daga Magnuse Narvesena, ve složení Kristoffer Alberts (alt a bariton saxofon), Jørgen Mathisen (tenor saxofon), Klaus Holm (alt saxofon, basklarinet), Lyder Øvreås Røed (trubka), Emil Bø (trombón), Øyvind Dale (piano) a Ingebrigt Håker Flaten (kontrabas) kombinuje nespoutanou energii severské freejazzové scény s bohatými aranžmá, střídajícími kolektivní smršť a promyšlená sóla.

Jakmile je na pódiu Ingebrigt, člověk ví, že to bude šílené. Prvních deset minut sice hoblovali všichni nekompromisně jeden přes druhého, ale pak se skladba rozpadla do zběsilého sóla na basu. Když se kapela znovu posbírala, začalo to být výrazně zajímavější – nejdřív díky vyvedenému sólu na trombón a následně i díky ostatním dechům, které se střídaly v sólových vstupech. Chvílemi jsme se zvukově podívali skoro až do tradice New Orleans. Po trochu nepřesvědčivém začátku to bylo nakonec velmi povedené. Hráli docela dlouho a i když funkční pasáže občas zase zbořili do divokého haluzení, nikdy to již naštěstí netrvalo přehnaně dlouho. Tenhle koncept střídání chaosu a melodických ploch v podstatě fungoval po zbytek koncertu a bavilo mě to.

Darius Jones & Otomo Yoshihide

Unikátní setkání dvou ikonických postav světové avantgardy – altsaxofonisty Daria Jonese a japonského experimentátora Otoma Yoshihideho (kytara), které na pódiu doprovodila nekompromisní rytmika ve složení Nick Dunston (kontrabas), Gerald Cleaver (bicí) a Yasuhiro Yoshigaki (bicí) už na první pohled zaujalo netradičním rozestavením: oba lídři seděli přímo proti sobě, zatímco dvoje bicí a basa mezi nimi tvrdily muziku vzadu.

A když do toho řízli, tak tedy klobouk dolů! Od začátku to jelo na plný plyn a asi dvacet minut vůbec nespadl řetěz, žádná mlha z hor – pořádně na dřeň a pěkně od podlahy. Konečně něco, co mě od první sekundy fakt bavilo! Jenže jsem to bohužel trochu zakřikl. V druhé polovině nakonec i tady na onu pověstnou mlhu došlo, nadšení se na delší dobu vytratilo a já už začal únavou pomalu usínat. Stále jsem doufal, že se ještě vrátí ten neuvěřitelný tlak a síla ze začátku setu, ale to už bohužel nepřišlo.

Chicago Underground

Kultovní duo Chicago Underground, které tvoří Rob Mazurek (trubka, pikolo trubka, elektrické piano RMI, syntezátory, samplery, zpěv, flétny, zvonky) a Chad Taylor (bicí, perkuse, mbira, kalimba). Projekt, který po desetiletí posouvá hranice chicagské avantgardy, propojuje polyrytmické bicí, tradiční perkuse, trubkové linky a vrstvené elektronické smyčky.

Předvedli svou klasickou tvář – analogové samply, nad tím znějící Mazurekova trubka a Chad Taylor hrající jako urvaný ze řetězu. Když Rob hrál, bylo to celkem fajn, ale jakmile začal do mikrofonu hulákat, únava po celém dni už začala být neúnosná. V té fázi večera už jsem bohužel neměl pocit, že sleduji něco, u čeho musím za každou cenu zůstat až do konce…