Festival Dobršská brána 2025, Dobrš, sobota 16. srpna 2025
Celodenní sobotní program devátého ročníku festivalu Dobršská brána přinesl opět pestrou řadu výtvarných, a hlavně hudebních zážitků. Dopolední úvod patřil vernisáži výtvarných děl v Galerii CoCo na dobršském zámku, která je každoroční součástí tohoto festivalu. Letošní výstava Tohle není náhoda představila pět současných umělců a umělkyň, kteří ve své tvorbě propojují osobní angažovanost s formální vytříbeností, humor s introspekcí a hravost s kritikou společenské reality. Vojtěch Hrubant, Samuel Kollárik, Lucie Pouchová, Markéta Soukupová a Vojtěch Trocha společně vytvářejí obraz světa, který je proměnlivý, vrstevnatý a nejednoznačný, a právě proto tak blízký naší každodenní zkušenosti. Společným jmenovatelem jejich přístupu je citlivost k tématu i médiu, odvaha k experimentu a schopnost reflektovat svět způsobem, který osciluje mezi vážností a absurditou, intimitou a nadsázkou. V jejich dílech se potkává psychologická hloubka s vizuální vynalézavostí, hravost s kritickou empatií.
Zajímavý výtvarný zážitek ve dvou patrech dobršského zámku.
První sobotní koncert se odehrál jako obvykle od 13:30 na zámeckém nádvoří, protože HlasKontraBas Oktet by se do kostelíku nevešel. Jedinečné hudební těleso čtyř zpěvaček Ridina Ahmedová, Alice Bauer, Markéta Zdeňková a Mirka Novak a čtyř basistů Petr Tichý, Klára Pudláková, Ondřej Komárek a Ondřej Stajnochr nenechalo hned od začátku nic náhodě a spustilo s plnou vervou úvodní Kuleri Be z jejich skvělého, nedávno vydaného CD Kaleidoscopes. Krátké uklidnění přinesla skladba V Beskydech, po které se do čela oktetu postavil ještě pátý basista Mats Eilertsen, aby společně, velmi procítěně zahráli jeho Funkle. Perfektní vystoupení pokračovalo ve velkém stylu až vygradovalo v závěrečné, dynamické skladbě Mustang.
Vynikající úvod sobotního festivalového programu!
Michal Kratochvíl:
Již to vypadalo na pěkný průšvih s počasím, ale déšť úplně magicky ustal téměř přesně na začátek prvního sobotního vystoupení a nad Dobrší se rozprostřely čtyři líbezné hlasy a čtyři kontrabasy. Učiněná nádhera s vymazleným zvukem od dvorního zvukaře kapely (a hlavního zvukaře festivalu) Honzy Středy. Mats Eilertsen si vystoupení vychutnával ze strany pódia, než byl také přizván, aby si s nimi zahrál Funkle, tedy skladbu, kterou pro těleso sám napsal. Průřez aktuálním albem pro mě vyvrcholil skladbou V Beskydech, která plná rostlin a zvířat. Moc mě bavila potemnělá pasáž, ve které si zazpíval i Ondra Štajnochr a naživo vyzněla vskutku monumentálně. Opět moc povedené vystoupení.
Pro srovnání můžete mrknout na reportáž a video ukázku z jejich prvního vystoupení na Dobršské bráně 2019.
Druhý sobotní koncert slovenského tria Roberta Ragana Jr. přesunuli organizátoři operativně kvůli deštivé předpovědi počasí z dobršského kostelíku na zámecké nádvoří. Basista Robert Ragan Jr. přivezl výborného pianistu Klaudiuse Kováče a zkušeného bubeníka Petera Solárika. Pánové nám představili jejich nejnovější projekt Turns, který se skládá z původních Raganových skladeb různých hudebních nálad. Přitom se výborně rozehrál Klaudius Kováč, který udivoval jak nasazením a nadšením z hudby, tak skvělou technikou. Nakonec jsme si užili parádně rozvedený standard I Hear A Rhapsody a závěrečné Blues, kde excelovali všichni tři muzikanti. Posuďte sami ve video ukázce.
Michal Kratochvíl:
Robert Ragan se nám přiznal, že zdědil spoluhráče po tátovi a musím říct, že jim to skvěle šlapalo. Pianové trio moderního střihu, které se nebojí ani úpravy Rachmaninova.
Po posilnění v jedinečné hospodě u Dražných na dobršské návsi pokračoval kvůli hrozbě deště festivalový program v kostelíku místo u pod širým nebem u kaple. Unikátní spojení třech špičkových basistů Petra Tichého, Nenada Vasiliče a Matse Eilertsena evokovalo vzpomínky na legendární SuperBass trio Ray Browna, Johna Claytona a Christiana McBrida. Basové trio v Dobršském kostelíku místo omílání jazzových standardů spustilo hravé, volné a neopakovatelné improvizace podle vlastní fantazie. Základní linku většinou držel Nenad a Petr s Matsem se předháněli v originalitě hudebních nápadů, které následně všichni radostně rozvíjeli. Prvotřídní porozumění a souhra třech zkušených hudebníků při rozvíjení jejich vlastních motivů nadchla jistě všechny v přeplněném kostelíku. Opravdu velmi krásný, až nezapomenutelný hudební zážitek!
Michal Kratochvíl:
Petr Tichý, Nenad Vasilič a Mats Eilertsen se rozhodli pojmout úvod jako srandu, různě se poplácávali, hráli na nástroj jeden druhého a předváděli další srandičky. Po chvilce však již došlo na serióznější hraní, které přešlo do výměny Matse s Petrem a… Vlastně je nesmysl toto improvizované vystoupení popisovat, podívejte se na výmluvnou video ukázku a doufejme, že někdy vyjde i audionahrávka tohoto výjimečného koncertu a vrcholu celého festivalu!
Po průchodu dobršskou bránou nás na podiu u zámku čekalo třetí letošní basové sólo. Americký multiinstrumentalista a zpěvák Scott Mulvahill zpestřil program Dobršské brány svými vlastními písněmi za zcela unikátního doprovodu vlastnoručně upravené basy, jejíž korpus je pokrytý mnoha plechovými spínači různých samplů a smyček. Výsledkem měl být celistvý zvuk, bohatý na měnící se rytmy a melodie. Jeho koncertní DataBass bohužel poškodila při převozu společnost Delta Airlines, proto přijel do Dobrše s prvotním prototypem, který bohužel opakovaně stávkoval. Většinu svého vystoupení tedy musel Scott odehrát bez svých originálních efektů. Přesto to bylo zajímavé obohacení festivalového programu.
Michal Kratochvíl:
Tak tohle opravdu nebyl můj šálek kávy a tak jsem Scottovo vystoupení raději využil k odpočinku.
Intimní prostředí dobršského kostelíku je jak stvořené pro MAOMAH (Music Army Of Mystery And Hope), hudební armádu bojující za mystérium a naději. Mimořádně podařený magisterský projekt velmi nadějné basistky Kláry Pudlákové, interpretovaný společně s trojicí špičkových houslistů Annou Romanovskou, Janou Havlákovou a Milanem Jakešem, nadchl natěšené posluchače v přeplněném kostelíku od prvního skoro dvacetiminutového Mystéria II. Líbezná souhra třech houslí uzemněná často Klářinou basou byla balzámem na duši hudebního fajnšmekra. Pro mne jasný hudební vrchol sobotního festivalového programu ne-li celého letošního festivalu! Snad Vás taky video ukázka přesvědčí.
Michal Kratochvíl:
Zato Maomah můj šálek kávy byli a když v kostele rozjeli svou líbezně avantgardní smršť, zavládlo v obecenstvu všeobecné blaho. Tahle partička kolem Kláry Pudlákové má neuvěřitelnou dynamiku a grády. Avantgardní pasáže střídají ty melodické a když se po jedné z nich z publika ozvala hláška „No to je věc“, myslím, že bylo vymalováno. Mystérium, naděje i láska, takhle teda jo!
Popis závěrečného koncertu mezinárodního tria řeckého basisty Petrose Klampanise s estonským pianistou Kristijanem Randalu a velezkušeným izraelským bubeníkem Zivem Ravitzem sliboval silný vrchol devátého ročníku festivalu. Jejich nejnovější projekt/album Latent Info však slouží jako upřímná pocta všemu, co zůstává neviditelné, skryté v latentním režimu, často opomíjené nebo ponechané bez povšimnutí ve shonu životní kakofonie. Velmi ponuré kapelou vyžadované osvětlení scény a poněkud nevýrazná hudba nepřinesla v první polovině jejich koncertu očekávaný jazzový odvaz. Hudební intenzita se však postupně zvyšovala, až dospěla na konci vystoupení k virtuózním sólům všech členů tria, což plné zámecké nádvoří radostně oceňovalo.
Michal Kratochvíl:
Moderní jazz dle mého gusta, vyvedené pianové trio, jak to máme rádi, byť hlavní tahoun je v tomto případě asi skutečně Petros Klampanis na kontrabas. Pánové byli precizně sehraní a velmi solidně jim to šlapalo, ale přece jen mi tam něco chybělo k tomu, abych si úplně chrochtal blahem. Petros vysvětlil koncept posledního alba, ze kterého převážně hráli, a snažil se vysvětlit, že zachycuje skryté pocity, které jsou často zastíněné každodenností a šumem. Fajn tečka a rozloučení s Dobrší.
Nezbývá než velmi poděkovat pořadatelům za další nezapomenutelné zážitky z festivalu a pogratulovat Ivovi Kramlovi, Michaele Ditrichové a všem jejich spolupracovníkům k zaslouženému úspěchu devátého ročníku v Česku jedinečného festivalu Dobršská brána, která nám opět a vydatně otevřela cestu do světa současné hudby!
Těším se na TOP TEN na jubilejní desáté Dobršské bráně!
Michal Kratochvíl:
Nemohu uvěřit, že jsem byl v Dobrši už pošesté a vážně zvažuji, zda se vracet i posedmé. Ale on to bude jubilejní 10. ročník, který má být přehlídkou toho nejlepšího, co jsme za ta léta v Dobrši mohli slyšet. Ivo jistě ví, kam pro inspiraci, a kdyby náhodou přece jen potřeboval nápovědu, tak Markus Stockhausen a Yilian Cañizares příští rok rozhodně nemohou chybět!
Štítky