Shalosh předvedli, z čeho jsou ukutí

A pokud bychom měli soudit dle některých položek z repertoáru koncertu 15. dubna 2026 v pražské Novoměstské radnici a tím i nového alba What We Are Made Of, umělecké názory Shalosh vznikaly vykováním z diska, britpopu či tvrdého rocku. Ale nelekejte se, to si jen veselé klavírní trio pohrálo s několika důkladně vypečenými cover-verzemi.

Hned na úvod vystoupení totiž izraelské trio zařadilo přepracování Barbie Girl. Tedy notně ironického tanečního hitíku z roku 1997 od dánsko-norského europopového, na náctileté publikum zacíleného projektu Aqua. „Chtěli jsme se vymanit z naší komfortní zóny,“ prohlásil pianista Gadi Stern o novém albu, když vysvětloval nečekaný výběr „novodobých standardů“. Byť, pokud se podíváme na data narození pánů muzikantů, šlo vlastně o dobře známé hity jejich dětství.

Uchopení diskotékové dupárny ovšem v případě Shalosh nepředstavovalo žádnou banalitu! Trio přetvořilo jednoduchou harmonii a taneční beat Barbie Girl na členité, rytmicky komplikované dílko s divokými sóly, disonantními momenty, náhlými změnami dynamiky i „vážnými“, patetickými pasážemi. Aby toho nebylo málo, přehnal pianista občas mikrofonem sejmutý zvuk nástroje přes digitální pedálový efekt, který původní signál „zesyntetičtil“. „Ta píseň je mistrovsky cynická, se skvělým textem. (Shalosh hráli samozřejmě instrumentální verzi, ale měl jistě na mysli verše jako ‚život v plastu, jak fantastické‘.) Skutečná esence devadesátkového europopu,“ vysvětlil Gadi publiku zjevné nadšení hudebníků z vykutáleného uchopení diskotékového kusu.

Nešlo o jedinou v jazzovém prostředí nezvyklou cover-verzi. V průběhu večera došlo i na další úpravy, ale už ne tak ironické. „Znáte tuhle? Ne? To byla Torn od Natalie Imbruglia,“ připomněl pianista a mluvčí Gadi hit australské zpěvačky z roku 1997, který ovšem Imbruglia udělala z předtím nepříliš úspěšné písně indierockových Ednaswap.

Největším překvapením by se mohla zdát předělávka skladby Hysteria od kapely Muse, kdybychom ovšem v minulosti neslyšeli Shalosh hrát třeba i předělávku Breed od Nirvany. Kontrabasista David Michaeli tu prohnal zvuk nástroje přes booster a zkreslený klopotný riff si v ničem nezadal s tvrdou rockovou předlohou. Jindy tak citlivý, lehkoruký a lehkonohý bubeník Matan Assayag se s viditelnou chutí změnil v metalového ranaře. Don’t Look Back In Anger, britpopový hit od kapely Oasis, zase Shalosh pojali jako potrhlou barovou swingovku. Navodili dojem, jako kdyby šlo o nějaký meziválečný standard s velmi povědomou melodií, jen si ne a ne vzpomenout jaký. A aby publikum ještě víc rozdováděl, vyběhl Stern zpoza klavíru s lehce tanečními pohyby dul do melodiky, tedy „foukacích klávesek“.

Skladba od Oasis ovšem zazněla až jako freneticky vytleskaný přídavek. Trio dávkovalo podobná odlehčení průběžně a neměl by vzniknout dojem, že koncert (stejně jako album) stál a padal s cover-verzemi na hraně legrácek a vážně míněných úprav. Hned jako druhá skladba koncertu po Barbie Girl následovala velebná autorská balada Once Upon A Melody, typická ukázka v nejlepším smyslu slova chytlavého stylu Shalosh.

A ne vše bylo odlehčeno humorem. Jedním z vrcholů koncertu (i nové desky) se stala další dojemná baladická kompozice Ella Plays. „Inspirovala mě moje dcerka Ella, když si hrála v zahradě. A také nádherné básně libanonského spisovatele Chalíla Džibrána,“ svěřil se Stern. Jasně, že poklona Džibránovi v sobě nesla poselství. Shalosh se nemusejí pouštět do prvoplánových politických komentářů, i tak jsou jasné jejich protiválečné postoje, touha po mezilidské harmonii.

Elegantní, zpěvné sólo si v Ella Plays vedle autora střihl i Michaeli. Nové album krásně reprezentoval i další melodicky nápaditý kus Point Of Gravity. Pro závěr koncertu před přídavkem ovšem Shalosh zvolili starší, mimořádně vhodnou kompozici. Onwards And Upwards z roku 2019, s hymnickou závěrečnou částí. „Tohle je taková naše modlitba za porozumění, klid a bezpečí. Melodie je jednoduchá, budete zpívat s námi?“ optal se Gadi Stern a nakonec publikum, předtím spíše rozjímající, opravdu vyhecoval rozezpíval. Na konci z toho byl docela působivý chorál.

Shalosh i mimo komfortní zónu předvedli, že jsou „made of“, „vyrobení“ z kamarádské sounáležitosti, muzikantské empatie, virtuozity a těch nejpestřejších inspiračních zdrojů, kterým se otevírají bez předsudků a s nadhledem. A také trochu ze smyslu pro humor.

Mimochodem, pořadatel Petr Pylypov pozval Shalosh do Prahy už po sedmé. Věděl proč. Kombinaci dobré zábavy a vážnějšího zamyšlení opět nezklamali. A bylo plno. Pokud doveze trio po osmé, věřím, že sál bude opět plný.

Text a foto: Tomáš S. Polívka