První dva dny na Enter Enea Festivalu 2026, Nad Jeziorem Strzeszyńskim, Poznań, 31. 5.–1. 6. 2026
Enter Enea Festival má své nezaměnitelné kouzlo a zamilovali jsme si ho hned od naší první návštěvy v roce 2023. Jelikož jsem minulý rok absentoval, letos mě hned v úvodu potěšil jeden ryze praktický detail – pořadatelé konečně vyměnili nepohodlné pivní lavice za židličky. Ten rozdíl v komfortu je propastný a hned se člověku lépe vnímá hudba, když ho nebolí záda.
Maciej Sikała Trio nasadilo laťku hned od začátku velmi vysoko. Jejich energický projev je přesně to, co od saxofonového tria čekám. Skladbu Blues for Ornette odstartovalo nesmírně nápadité, éterické basové sólo, které sice postrádalo tradiční melodiku, ale dokonale připravilo půdu pro následnou avantgardní jízdu plnou nečekaných změn temp. Když se na pódiu objevil host Leszek Możdżer, proměnila se dynamika koncertu v magický zážitek. V Man and His Beauty nás jeho křišťálově čistý klavír přenesl z vod bebopu do sfér moderního jazzu a Sikała na sopránku doslova čaroval. Bylo to velmi přesvědčivé a Możdżer u tria zůstal až do konce, takže i na další skladbu Prophecy. Zvuk tria nesmírně obohatil a koncert se stal velmi vydařeným úvodem festivalu.
Bohužel, následný set Young Power New Edition u mě už tak jednoznačné pocity nevyvolal. Úvod, kdy na scénu postupně přibývali muzikanti až po kompletní big band, sliboval zajímavou funky-fusion jízdu, ale výsledek spíše připomínal nostalgické vzpomínání na časy, které už jsou dávno pryč. Tohle teda opravdu nebyl můj šálek kávy a potlesku ve stoje na závěr jsem opravdu nerozuměl. Ale druhého Michala to bavilo, tak se podívejte na video a posuďte sami…
Pak jsme se ještě tradičně jali do parku obdivovati nově odhalené umělecké dílo Martyny Pajak a mohli jsme se i zastavit v ABC Gallery na vernisáži.
Druhý den festivalu nabídl pod kuratelou Johna Zorna naprosto jinou dynamiku a opět se potvrdilo, že tenhle člověk dokáže kolem sebe soustředit jen to nejlepší.
Julian Lage a Gyan Riley v projektu, kde interpretují Zornovy skladby, byli naprosto fascinující. Zorn si je na pódium sám uvedl a hned od prvních tónů bylo jasné, že tohle bude koncert plný křehké krásy. Začali velmi melodicky, kytary se vzájemně proplétaly a do toho všeho se nesl éterický zpěv ptáků – příroda nám tu večerní atmosféru dokreslila dokonale. Bylo znát, že si toho jsou vědomi i samotní muzikanti, které tenhle přírodní doprovod evidentně bavil. Celá jejich vzájemná souhra byla tak čistá a procítěná, že ji s viditelným potěšením sledoval i sám John Zorn, který se usadil přímo na schodech u pódia a nenechal si ujít jediný detail.
Následně nastoupili Brian Marsella, Jorge Roeder a Ches Smith se svým programem Impromptus, Nocturnes, and Ballades. V jednom momentě se naplno projevila Zornova dirigentská ruka, když z ústraní kapelu v reálném čase korigoval a pokynul Chesovi, aby místo metliček vzal paličky, a rázem se změnila celá barva zvuku. Přelévání z poklidných, až meditativních baladických pasáží do naprosto vypjatých momentů mělo úžasnou gradaci. Když se pak v krásném, baladickém závěru opět přidali zpěvem ptáci, byl to jeden z těch magických festivalových okamžiků, kdy hudba a prostředí splynou v jeden celek.
No a na závěr přišel vrchol v podobě New Masada Quartetu ve složení John Zorn, Jorge Roeder, Julian Lage a Kenny Wollesen. Pódium bylo připraveno celkem rychle, takže se začalo dříve, než bylo v plánu, a Zorn to okamžitě odpálil s takovou energií, že to byl pořádný „fičák“. Kapela jela jako stroj. Jorge Roeder a Julian Lage předváděli dechberoucí sóla, která v podstatě ovládala celé skladby. Ze hry Juliana jsem vždy uhranut, viděl jsem ho již nesčetněkrát v mnoha různých sestavách i projektech a to, co předvádí, je čistá radost a technická preciznost v jednom. Celé vystoupení New Masada Quartetu byla jedna velká paráda, která nenechala nikoho na pochybách, proč je Zornův svět tak fascinující.
Štítky