JazzFestBrno, Divadlo husa na provázku, 19. 3. 2025
Jeden z nejinovativnějších bubeníků Jojo Mayer ve svém novém projektu ME/MACHINE kombinuje lidský interpretační projev se špičkovou generativní hudební technologií v reálném čase, propojuje analogové bubnování s umělou inteligencí v improvizovaném duetu, kde stroj imituje člověka a člověk imituje stroj. I tak se na tento jedinečný zážitek lákalo, třeba i u nás na JazzPortu. Jojo vkročil na scénu těsně po půl osmé a nejprve nám vysvětlil, čeho vlastně budeme svědky. Přesvědčoval nás o tom, že nejde o nahrané samply, ale o skutečnou generativní hudbu, kdy systém reaguje na jeho hraní, a funguje to i obráceně, přičemž počítač má do jisté míry autonomii.
V úvodu systém poskytoval až takový meditativní background, aby se pak Jojo rozjel do slušného groovu a počítač mu začal dávat výživnou elektroniku. Ve druhé skladbě to vypadalo na pořádný odpich, ale technika najednou selhala a bylo po srandě. Naštěstí jen na chviličku a Jojo to velmi vtipně komentoval, že s ním chce počítač vyjebat, takže on se namísto toho pokusí vyjebat s ním. Vyměnil ovládací pad a pak vše znovu naběhlo. Po dohrání tohoto kusu si Jojo viditelně oddechl, ale očividně stále vše nebylo v pořádku. Posluchač by to asi ani nezaznamenal, kdyby hudebník nezmínil, že bude muset systém nejspíše restartovat. Nakonec k tomu nedošlo a pokračoval dál další vcelku temnou elektronikou, byť určitá nejistota a napětí byly stále ve vzduchu. Nejvíce jsem byl schopen vnímat interakci se systémem, když skladbu rozehrál metličkami, tam se to napojení opravdu povedlo.
Při další mluvené vsuvce nám vysvětlil, jak se vlastně k tomuto projektu dopracoval a že ho k němu inspirovalo nahrávání s Brianem Enem, po kterém začal přemýšlet, jak by mohl tuto technologii využít, kdyby na to měl dostatek času. A ejhle, co se nestalo, zrovna přišla pandemie covidu, takže se mohl pustit do programování a hraní si. Jojo také rozvinul myšlenku toho, jak jsme zahlceni vjemy a že hudba je většinou jen kulisou. Nechal proto v sále zhasnout a další kus odehrál ve tmě, abychom se mohli naplno ponořit do přítomného okamžiku a jen poslouchat. V závěru to pak ještě pěkně natvrdo rozjel a hodina a půl byla fuč.
Nemohu říci, že by mě vystoupení nezaujalo, nicméně prozatím asi přece jen budu preferovat lidskou interakci mezi hudebníky. Budu se ale těšit, kam Jojo tento projekt posune dále. Představu o vystoupení si můžete udělat sami z naší krátké videoukázky…
